Trumpovo clo ohrožuje plány amerických těžařů, důvod k radosti však nemusí mít ani ropný kartel OPEC. Plány Donalda Trumpa na ochranu vybraných domácích odvětví nabírají konkrétních obrysů. Proti „nefér“ konkurenci ze zahraničí hodlají Spojené státy zavést cla ve výši 25 procent na dovoz ocele a deset procent na dovoz hliníku.
Hlasy o rozpoutání obchodní války amerického prezidenta nejenže netrápí, ale dle jeho slov jsou takové války dokonce „dobré“ a „dají se snadno vyhrát“.
Ať již Trump myslí výhrou cokoli, těžit z těchto opatření s jistotou nebude – spolu s mnoha jinými odvětvími – americký ropný průmysl.
Konec báječných ropných let?
Američtí producenti přitom zažívají snové časy. Produkce v listopadu pokořila hranici deseti milionů barelů denně – historický rekord ze sedmdesátých let. Američané tak mají našlápnuto k tomu, stát se největším producentem ropy na světě.
Graf: Vývoj těžby ropy v USA
Od roku 2000 do současnosti, v tis. barelů denně
Pozn.: Data agentury EIA použitá v grafu zatím nejsou zpřesněná, tudíž hranice 10 mil. barelů denně byla překročena až letos v lednu.
Zdroj: EIA
Zahraniční ocel je třeba i v USA
K tomu je nicméně zapotřebí kontinuálně budovat infrastrukturu, která zajistí nejen těžbu dodatečných barelů ropy, ale také jejich transfer do jednotlivých terminálů pomocí ropovodů.
Především ve druhém případě je americký ropný průmysl silně závislý na importu kvalitní ocele ze zahraničí, jak ukazuje její téměř 80procentní podíl na konstrukci posledních ropovodů.
Jakkoli američtí břidlicáři prokázali v posledních letech vysokou míru flexibility, zvýšení cen klíčových komponentů o čtvrtinu by představovalo nečekaný nákladový šok a ohrožení jejich optimistických vyhlídek.
OPEC mít radost nemůže
Trable břidlicářů však automaticky neznamenají, že ropný kartel OPEC může slavit.
Pokud by se totiž naplnil černý scénář, kdy by americká cla vyvolala protiopatření, o kterých mluví Evropská unie nebo Čína, vlna protekcionismu by znamenala nejen destrukci poválečného liberálního řádu Pax Americana, ale těžkou ránu by schytala i celá globální ekonomika.
Zprostředkovaně by tento šok samozřejmě zasáhl také spotřebu ropy. Její solidní růst sice prozatím všichni považují za konstantu, nicméně právě skrze tuto proměnnou by byli zasaženi jednotliví producenti ropy bez výjimky.
Čekání na Trumpa
Než však propadat tomuto apokalyptickému scénáři, je namístě počkat si na finální podobu Trumpových opatření.
Ta by nakonec nemusela být natolik bolestivá, popřípadě se mohou cla brzy ukázat jako „neudržitelná“, podobě jako v případě snah George Bushe mladšího na počátku minulé dekády.
I ten totiž poznal, že obchodní války se ze své podstaty vyhrát nedají a poraženými jsou nakonec všichni.
Článek vyšel na webu Peak
