I laikovi nejspíše přijde podivné, že v době, kdy se do státní kasy sypou koruny proudem a ministr financí hlásí, že letošní hospodaření dopadne jako vyrovnané, ačkoli plánovaný schodek byl sedmdesát miliard, předkládá vláda do sněmovny ke schválení státní rozpočet se šedesátimiliardovou sekerou. Co nás asi čeká za malér, že se musí najednou tak hluboko sahat do kapsy?
Zdá se, že spolehlivým tahounem rozpočtových deficitů jsou volby, kterých před sebou máme hned několik včetně těch nejdůležitějších sněmovních. Při bližším pohledu na státní rozpočty této vlády snadno zjistíme, že její fiskální politika prostě spočívá v plýtvání a veselém utrácení příjmů generovaných především nepopulárním zvýšením daní za Nečasovy vlády. Ambice dosáhnout alespoň střednědobě vyrovnaného hospodaření v letech ekonomického růstu je nulová. A to, že letos nebude schodek žádný, je jen omyl a shoda náhodných příjmů a masivního výpadku výdajů na investice do infrastruktury.
Nakonec i pohled na rozpočtové rámce a prognóza hospodaření státu na tři roky dopředu, kterou představuje návrh státního rozpočtu, jsou dostatečně vypovídající.
Až do roku 2019 počítá tato vláda s tím, že utratí o jedno procento HDP, tedy o nějakých čtyřicet miliard korun, více, než vybere od daňových poplatníků. A to při očekávaném rozumném růstu ekonomiky mezi dvěma a třemi procenty. Rozpočtové příjmy přitom rostou mohutně.
Zatímco ještě v roce 2012 činily 965,5 miliardy bez započtení příjmů z EU a dalších fondů, tak v roce 2017 to má být už 1146,7 miliardy. Rozdíl 180 miliard je impozantní. Pokud by si ale někdo myslel, že se na tom podepsalo Babišovo tažení proti daňovým únikům, tak se sakra plete.
Čtěte další komentáře autora:
Rozpočet startuje k volbám
Tohle není právní stát
Pomocná ruka spekulanta
V rozpočtu na příští rok se počítá s navýšením výběru DPH kvůli kontrolním hlášením o dvě miliardy, přičemž letošní efekt, jak je zřejmé z měsíčního plnění rozpočtu, není evidentně o nic vyšší.
Zázračná elektronická evidence tržeb pak má přinést příští rok miliardy tři. Dohromady je to jen zlomek slibovaných nejméně 25 miliard korun při schvalování této byrokratické šikany podnikatelů. Po odečtení nákladů na zavedení a provoz elektronických systémů zbude jako efekt leda tak černá nula.
Problém českých veřejných financí tak jako vždy v minulosti není na příjmové, ale na výdajové straně. Zde vidíme, že rostou takřka všechny položky kromě nákladů na obsluhu státního dluhu, které vlivem extrémně nízkých úroků několikátý rok klesají. Úspora je tak ale opět úspěšně projedena. Přes zmíněné zlevnění dluhu a masivní pokles nezaměstnanosti a růst mezd, což by mělo snižovat potřebu výdajů na sociální dávky a podpory, rostou mandatorní výdaje, tedy ty předurčené zákony, o čtyřicet miliard korun, tedy o nějakých osm procent. Hlavní položkou v tom je neobhajitelný růst počtu státních zaměstnanců a celkového objemu jejich platů o snových osm a půl procenta.
A jestli se tato vláda opravdu nemůže něčím ohánět, tak to je podpora ekonomického růstu, protože letošní výše vládních investic do infrastruktury je jednoznačně nejnižší přinejmenším za posledních deset let, a navýšení pro příští rok ve výši zhruba pětadvaceti miliard dokonce ani nedorovná Kalouskovo kritizované škrcení investic z roku 2012.
Je tak naprosto zřejmé, že bylo možné sestavit rozpočet na příští rok jako vyrovnaný, aniž by se někde dramaticky škrtalo nebo brzdila ekonomika. A tento vládní plejtvák, který doplul do sněmovny, přijde daňové poplatníky pěkně draho, až se zase bude muset začít škrtat.
ČLÁNKY DO MAILU