I kdyby jednou zbytky šumavských hvozdů sežral kůrovec, pro významnou část českých turistů zůstane region dál atraktivní. Zásluhou Šumavanů je tam už teď les píp hustější než porost na Poledníku.
Je to pro milovníky piva opravdu pěkný zážitek. Třeba začít Vimperským pivovarem a jeho polotmavou dvanáctkou.
Solidní spodně kvašený ležák plný chuti je určitě dobrým rozjezdem, ale králem Šumavy není. Toho čepují o šestnáct kilometrů dál a pár stovek metrů výše, na Kvildě. Není to tedy král, ale královna, granátová patnáctka Královna Šumavy, oblíbená především návštěvnicemi.
Každopádně skvělá, i když autor na tom místě dá přednost tradici a místní Dvanácterák je bezpochyby špičkou mezi ležáky plzeňského typu. Klasikou je pak jantarová čtrnáctka Galapetr, tahle značka prostě na Šumavě nemůže chybět, ale sortiment je mnohem širší a nápaditější.
Občas narazíte na Lišáka se zázvorem, kvasnicového Divočáka či echt německou pšenici Pechtu a několik dalších, řemeslně dobře zvládnutých kousků.
Když přechutnáte produkty Karla Potužáka a minete desku, na níž spolu se svou partnerkou a spolumajitelkou hrdě konstatují, že tahle firma byla vybudována pilnou prací svých majitelů a za jejich peníze bez dotací od státu či EU, logicky se musíte posunout těch šest či sedm kilometrů z kopečka na Modravu. Na tamním pivovaru Lyer je cedulka opačného vyznění a na outfitu hotelu s pivovarem je to docela znát. Bohužel na chuti tamního piva trochu také, takže není důvod se příliš zdržovat.
Z Modravy pak prakticky nemůžete jinam než na Srní. Spíš kousíček za něj, do obce Mechov a z ní na lesní samotu k Zlatému srnci. Penzion s pivovarem na pohled připomíná pověstnou hospodu Na mýtince, nicméně i sem lidé cestu dávno našli a chutná jim. Jak jedenáctka Srneček, tak dvanáctka Srnec a občas i něco speciálního.
Pak máte hned dvě možnosti kam dál. Buď rovnou na západní cíp Šumavy, do Železné Rudy, kde se v hotelu Belveder před řadou let tahle tradice šumavského řemeslného pivovarnictví patrně zrodila, nebo si udělat ještě zajížďku kousek z kopce. V Kašperských Horách od loňska vaří nejmladší šumavský pivovar a jde mu to velmi dobře.
A když už jste v Kašperkách, je to jen skok do Sušice, kde rozkvetl pivovar U Švelchů. Dnes by se králi Šumavy Galapetrovi asi vedlo prachbídně. Přes tyhle kopečky se jen tak přejít nedá. Prostě krásný program na celý týden dovolené, i když manželka a váš lékař budou mít zřejmě trochu jiný názor.
Nutno dodat, že lokalit pro podobné expedice je v Česku více a stále přibývají. Má to prostý důvod. Minipivovarnictví vydělává a přitahuje investice. Pivovary pak rostou jako houby po dešti, nejen pokud jde o četnost, ale i velikost.
To pochopitelně znamená, že přijdou i potíže z přeceněných sil. Bude se bankrotovat i konsolidovat a vznik skupin s výstavem odpovídajícím tradičním továrním pivovarům naznačuje, že ten čas už je blízko. Možná z tohoto dobře zoraného pole jednou vyroste i nějaký nový gigant typu Prazdroje, nicméně řemeslné pivo, které je v každé várce trochu jiné, ale pořád dobré, protože je vařeno poctivě a s láskou, bude mít evidentně v Česku ještě hodně dlouho dobré časy.
Čtěte o konsolidaci na trhu minipivovarů:
ČLÁNKY DO MAILU