Někdo vidí v umělé inteligenci bezmála konec lidstva, jiní její dopad na produktivitu a zaměstnanost bagatelizují. Jisté je, že zatím nevíme, co bude.
Když nevíte, co bude, je nejlepší se zeptat těch, o nichž se domníváte, že by vědět mohli. V rámci jednoho výzkumu bylo osloveno 1900 expertů, kteří mají co říct k umělé inteligenci, jaké dopady bude mít do roku 2025 na trh práce, a vyšel tento výsledek: téměř polovina dotázaných (48 procent) předpokládá, že robotizace s využitím umělé inteligence bude znamenat ohrožení pracovních pozic jak lidí v montérkách, tak bílých límečků. Ne dosti na tom, nositelé know-how a kapitálu budou v ještě výhodnější pozici, což by v řadě zemí prohloubilo již beztak výraznou příjmovou a majetkovou nerovnost a vytvořilo početné vrstvy lidí, kteří „nemají do čeho píchnout“. Společenské a politické tenze i v těch nejvyspělejších zemích porostou. Naopak nadpoloviční většina dotázaných (52 procent) soudí, že tak jak budou některé pozice mizet, vzniknou nové, o nichž nemáme často ještě ani ponětí, a výsledné saldo -alespoň v horizontu příštího desetiletí -bude mírně kladné.
Moc montérek
Pro Česko je podstatné, že opravdu velká změna s vysokou pravděpodobností skutečně nastane ve zpracovatelském průmyslu, kde Průmysl 4.0 může významně změnit investiční rozhodování při lokalizaci investic. Dnes se tragicky nedostává „lidí ve výrobě“ u montážního pásu, za deset patnáct let mohou být přebyteční a budou muset hledat uplatnění v jiných oborech, často hodně jiných, především v sektoru služeb, a ne zrovna dobře placených. Někde už si touhle cestou prošli a politické důsledky vidíte třeba v Trumpově Americe.
Připusťme, že Česko také, a dokonce významně těžilo v uplynulých bezmála třech desetiletích z toho, že náš kvalifikovaný průmyslový dělník, technik a inženýr stál zlomek toho, co v Německu, a geografie vytvořila podmínky pro mimořádný a historicky obtížně opakovatelný sňatek z rozumu. Středoevropské zázemí pro německý průmysl na jedné straně umožnilo udržet konkurenceschopnost Německa (včetně dlouholeté mzdové střídmosti na obou stranách hranice, při zachování obrovského mzdového diferenciálu), ale také vysokou zaměstnanost a neuvěřitelný nárůst obchodu, daný těsnou integrací.
Přečtěte si také komentář Ilony Švihlíkové:
Robotizace otevírá dveře dystopiím
Potíž je v tom, že potenciál tohoto sňatku se oboustranně vyčerpává. Obě strany to vědí, což je dobře, ale rébus to nečiní jednodušším. Němci si uvědomují, že technologická změna v podobě umělé inteligence úplně mění dosavadní paradigma. Ekonomicky půjde hlavně o to, v jakém jazyce si chytré stroje budou mezi sebou povídat, a až sekundárně o to, kdo bude hardware vyrábět. V tom byli vždycky dobří, ale v softwaru je tlačí bota. Ani Američanům, ani Číňanům to nebudou chtít dát zadarmo, to je jisté.
Blížící se deindustrializace
Češi chtějí, spontánně a nepřekvapivě, rychlejší sbližování mzdových relací, což je ale jenom jedna dimenze vzájemného vztahu. Rychlý nárůst mezd bez posunu k přidané hodnotě bude mít vážné důsledky. Ve vypjatém scénáři si lze představit, že Česko může projít rychlou deindustrializací, pokud nedokáže udržet tempo a obhájit své místo na slunci, a to bez ohledu na fakt, že celková zaměstnanost ve výrobě bude tak jako tak jistě a výrazně klesat. Tuhle perspektivu si docela vysoké procento lidí v rozhodujících pozicích v Česku uvědomuje, jakkoli to není téma na billboardy ve volební kampani.
Až se usadí prach, budeme si muset říct, co to znamená, udržet tempo a obhájit místo. Bude to ohromná zátěžová zkouška schopnosti českého vzdělávacího systému spolupracovat s průmyslem. Technologická změna zatlačí na podniky působící v Česku, které mnohdy nejsou originálními dodavateli značkového celku, natožpak tvůrci nových technologií. Největší šance zřejmě spočívá v tom, že se staneme kvalifikovanými uživateli a chytrými adaptátory novinek, že se vrhneme na údržbu a servis. Když to zvládneme, přežijeme.
Cokoli navíc se jmenuje úspěch. Ne, to není poraženectví. Bude to úspěch.
Přečtěte si komentáře Miroslava Zámečníka:
