Dvojciferný růst cen bytů a rodinných domů, jaký jsme zaznamenali loni a který letos ještě akceleruje, už vyhnal nemovitosti s vysokou pravděpodobností nad nějakou dlouhodobě udržitelnou cenovou hladinu. A zdaleka není konec. Rovnou si řekněme, že to, co se děje, není nijak překvapivé. Jde o logický důsledek extrémně expanzivní měnové politiky, kdy ČNB manipulací s kurzem lila do ekonomiky peníze v úsilí obnovit oživením inflace hospodářský růst.
Od samého začátku této politiky bylo zřejmé, že nulové až záporné reálné výnosy z úspor povedou ke zvyšování investic do nemovitostí. Tento trend pak znásobil pokles úrokových sazeb z hypoték, které jsou stále jedním z mála byznysů, na nichž banky vydělávají.
Kdo fouká do bubliny
A tak zatímco spotřebitelské ceny se dlouho chovaly netečně a centrální banka pokračovala v intervencích, na trhu nemovitostí se začala nafukovat bublina. Tou se ČNB bez velkého úspěchu zabývá už skoro dva roky, co se opakuje varování ve zprávách o finanční stabilitě. S nafukováním bubliny pak významně pomáhala i vláda a zejména vedení hlavního města Prahy. Neuvěřitelné zkomplikování stavebního řízení a faktická blokace bytové výstavby v Praze, která je z hlediska nových bytů zcela zásadní, omezily nabídku a postrčily ceny ještě výš. A i tento trend pokračuje vlivem destrukční politiky Zelených na magistrátu a neschopnosti zbývajících koaličních stran to řešit.
Přitom se blíží čas, kdy ta bublina prostě praskne. Již brzy přijde první zvýšení základních úrokových sazeb ČNB a v krátkém sledu budou pod tlakem rostoucí inflace následovat další navýšení. Ta se samozřejmě odrazí i v úrokových sazbách hypotečních úvěrů. Není důvod si myslet, že se v nějaké dohledné době nevrátí na standardní úroveň mezi čtyřmi až pěti procenty a možná i výše. O tisícikoruny navýšené splátky nepochybně zamotají hlavu mnoha domácnostem a začnou problémy se splácením. Především však srazí poptávku a ceny nemovitostí poklesnou.
Přečtěte si více o realitních bublinách:
Svět straší realitní bubliny
A to je už standardní scénář, kdy bankám roste delikvence při splácení a zároveň klesá hodnota zástav, což vyžaduje významně vyšší tvorbu rezerv. Hypoteční banky začnou padat do ztrát a přestanou sypat dividendy svým zahraničním vlastníkům, kteří to stejně budou ždímat, co se dá, protože jim vzhledem k vlastnímu finančnímu zdraví nic jiného nezbývá. To už lze považovat za docela velké riziko pro stabilitu bankovního sektoru v Česku. Takový scénář, jen s trochu většími čísly, spustil v roce 2008 hypoteční krizi v USA, z níž se Evropa dosud nevyhrabala.
A za této situace poslanci ve sněmovně omílají žvásty o dostupnosti bydlení a odmítají dát ČNB kompetence k zastavení hypotečního boomu. Čím více ceny narostou a čím více předražených bytů bude zaplaceno hypotékou, tím větší riziko pro bankovní sektor vznikne. Centrální banka je tak v pasti, kterou si sama vykopala svou nestandardní měnovou politikou, mohou dnes říkat kritici intervencí. Škodolibost však opravdu není namístě.
Přečtěte si také:
Solidní nejistota
