Vláda naposílala do sněmovny jeden divnější zákon než druhý.
Pomalu končící léto bylo mírné, vskutku středoevropské a ke kardiakům šetrné. V posledních dnech však jakési sluneční skvrny či záhadné plyny unikající z hlubin zemských záhadným způsobem dost negativně ovlivňují mentální kapacitu významné části exemplářů lidského druhu nacházejících se v české kotlině.
Markýrovaný útok Martina Konvičky vedoucího z hřbetu velblouda útok Islámského státu na Staroměstské náměstí byl i v případě tohoto exotického zjevu poněkud překvapivý, stejně jako to, že aktéři akce spolu s úředníkem, který tohle divadelní představení povolil, neskončili hospitalizováni v uzavřeném pavilonu bohnické léčebny.
Jen je trochu škoda, že zrovna v tom okamžiku nebyla na nákupech v Pařížské ulici Ivanka Zemanová se svým ostře nabitým novým kvérem pod kostýmkem. To by teprve byl happening, jak se patří, a my bychom se alespoň přesvědčili, že na Hradě jsou na teroristy skutečně připraveni a zablokování vstupů na nejnavštěvovanější turistickou atrakci na vrcholu sezony je jen jednou součástí protiteroristických aktivit vrchního velitele našich ozbrojených sil.
Bez legrace
Zdaleka ne všechny happeningy končícího léta postrádající elementární stopy zdravého rozumu jsou však tak veselé jako Konvičkova show. Jeden takový se konal po vládní dovolené ve Strakově akademii a posunul do sněmovny opravdové perly. Například novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která zavádí pravidelnou a povinnou valorizaci plateb státu za státní pojištěnce.
K čemu je dobré zatížit státní rozpočet novou povinností, která nijak nekoresponduje se skutečnými potřebami zdravotnictví ani možnostmi státní kasy? Příjmy zdravotních pojišťoven závisejí především na výběru pojistného, tedy na vývoji mezd a zaměstnanosti. Obojí letí ďábelsky nahoru, ale všichni vědí, že představy doktorů o jejich platech jsou a vždy budou ještě výrazně ďábelštější. Příspěvek na státní pojištěnce byl posledním nástrojem, jímž byla vláda schopna vyrovnávat nekonečné potřeby resortu s realitou stavu ekonomiky. Vzdát se tohoto nástroje je pros tě projevem hlouposti.
Marksovské excesy
Podobným excesem je dávno slibované zastropování věku pro odchod do důchodu na 65 letech. I předkládající ministryně Marksová tuší, že nad tímto stropem bude muset být postaveno nejméně jedno další patro, protože se věk prodlužuje a dětí je málo, na čemž nezmění vůbec nic ani povolení umělého oplodnění bez souhlasu otce. Důchodový věk roste všude na světě a poroste i v Česku.
Smysl tohoto kroku je pak člověku, který má všech pět pohromadě, a dokonce do těch pěti umí počítat, značně nejasný. Stejná ministryně pak vsítila několik dalších gólů v klání intelektuálních kuriozit svým návrhem úprav zákoníku práce. Jedna změna je obzvlášť parádní, protože nakrknout jedním vrzem zaměstnance i zaměstnavatele muselo stát dlouhé roky příprav, dřiny a odříkání.
Nápad, že zákoník práce bude regulovat práci z domova, tzv. home office, je famózní. Věc, která vyhovuje zaměstnavateli, protože šetří za kancelářské služby, i zaměstnanci, protože si zorganizuje pracovní čas po svém, bude zlikvidována zavedením nových povinností pro podnikatele vůči jejich doma pracujícím zaměstnancům.
Třeba platit jim internet a domácí telefon, což obojí je účtováno paušálem, takže je nemožné zjistit, jaká část jde na vrub práce pro vykořisťovatele a kolik představuje stahování porna, hraní her a obyčejné brouzdání po webu. Skoro by člověk řekl, že je tady někdo Napoleon a chystá se k Trafalgaru. Vodovodem. Ten konec léta je prostě trochu divný.
O „napoleonských krocích" českých politiků čtěte více:
Konvičkova akce vyděsila turisty, policie ji prošetřuje jako výtržnictví
Vláda jednohlasně: Do důchodu se půjde v 65 letech
Popřel Babiš holokaust? Lety u Písku podle něj koncentrák nebyly
