Když jsme se na počátku léta dotazovali ministerstva práce a sociálních věcí, kolik dostalo připomínek k návrhu zákoníku práce od zaměstnavatelských svazů a kolik připomínek akceptovalo, nedočkali jsme se konkrétní odpovědi. Nikdo také nevysvětlil, proč bylo zpracováno paragrafované znění zákona, ačkoli věcný záměr vyvolal tolik zásadních připomínek, že byla více než jasná jeho neudržitelnost. V tripartitiních jednáních bylo paragrafované znění zaměstnavateli jednoznačně odmítnuto a odmítnutí zdůvodněno. Leč od premiéra Paroubka se zaměstnavatelé dozvěděli, že jejich názory zná, ale nezajímají ho.
Velmi komicky tak dnes vypadají pokusy ministra Škromacha a odborářských bosů tvářit se uraženě, že zatímco oni pracovali, tak zlí zaměstnavatelé se na vše vykašlali a nyní se chovají „emotivně“. Míl a jeho Svaz průmyslu a dopravy se ale nechová ani trochu emotivně. Pouze svolal tiskovku a zopakoval to samé, co říká už tři čtvrtě roku. Tedy že návrh zákoníku práce je krokem zpět a s liberalizací pracovně právních vztahů nemá nic společného. A také, že kvalita zpracování této předlohy je tristní, což nakonec potvrzují i renomovaní právní experti. Nikdo nezaujatý z právnické veřejnosti s opačným názorem se dosud nenašel.
Kdo se alespoň zběžně seznámil s historií vzniku tohoto právnického zmetku, nemůže se divit. Na počátku byl návrh, aby si odbory a zaměstnavatelé - každý zvlášť - napsali své paragrafy na základě vlastních představ s tím, že to potom někdo dá dohromady. Metoda tvorby takto zásadních zákonů ve stylu jak pejsek s kočičkou vařili dort vyvolala samozřejmě u racionálních průmyslníků pochybnosti o jejím smyslu, a tak se akce odmítli účastnit. A odboráři zcela zjevně využili příležitost. Zákoník práce je napsán tak, že prakticky žádná firma se bez odborů neobejde a když o ně nestojí zaměstnanci, tak si je holt musí založit ředitel s majitelem.
Lze to dokumentovat třeba na tom, co odboráři označují jako svůj největší ústupek. Takzvaná konta pracovní doby mají vyhovět firmám, jejichž ekonomická aktivita je ovlivněna sezonním cyklem, či mají nepravidelný přísun zakázek. Je to instrument veskrze dobrý. Má však jednu chybičku. Lze ho aplikovat pouze ve firmách, v nichž působí odborová organizace, která s konty pracovní doby navíc musí souhlasit.
Odpor menších koaličních stran ke zpackanému zákoníku je v tuto chvíli zbytečný. Už dávno je dohodnuto, že bude schválen stojedenácti hlasy socialisticko-komunistické koalice. Nezbývá než čekat na volby. Potom bude možné vzít již téměř hotový nový občanský zákoník, trochu ho doladit o pracovně-právní vztahy, protlačit Parlamentem a zákoník práce navždy a bez náhrady zrušit. Že se to nebude odborářům líbit, je zjevné. I oni však měli myslet na zadní kolečka a ne na politická korýtka pro své funkcionáře.
