Rakouské otevření trhu český ministr ani nijak nekomentoval
Když počátkem října 2007 rakouský spolkový ministr hospodářství a práce Martin Bartenstein podepsal výnos, jímž blahosklonně povolil obyvatelům nových zemí Evropské unie, které do ní vstoupily 1. května 2004, aby se od ledna 2008 ucházeli v Rakousku o práci, musel mít skvělý pocit geniálního stratéga trhu práce. Ten pocit byl dozajista umocněn tím, že Bartenstein očekává, že tato šance se otevře zkušebně na rok a přitom takových uchazečů z východoevropských zemí by mohlo být až sedm tisíc! Počítá přitom se zájmem kvalifikovaných pracovníků především z České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska.
Jenže co se to stalo? Ze zmíněných zemí téměř nulová reakce, žádné oslavné ohňostroje, nekonají se lampionové průvody ani průvody mažoretek. Že by si snad obyvatelé nových zemí Evropské unie dostatečně nevážili takové velkorysosti ze strany Rakušanů?
Ministr Bartenstein pravděpodobně žije v nějakém jiném světě nebo má nasazeny růžové brýle. Schopní a jazykově vybavení kvalifikovaní lidé - ponejvíce z jižních Čech a jižní Moravy -, kteří měli chuť a zájem již v minulosti v Rakousku legálně pracovat, si totiž pracovní povolení už dávno vyřídili, respektive jim je vyřídily ty rakouské firmy, jimž tito kvalifikovaní zaměstnanci delší dobu citelně scházejí. Na rakouském trhu takto kvalifikovaní pracovníci již zkrátka nejsou k dispozici a bez nich tyto firmy nemají šanci dobře a včas vyřídit zakázky svých klientů. Je třeba dodat, že se jedná zpravidla o profese, jako jsou svářeči, operátoři strojů či technici, tedy povolání, jež jsou na českém pracovním trhu rovněž dávno nedostatková.
Nicméně ani ti zaměstnanci, kteří neumějí německy a nechtějí za prací dojíždět, si v těchto profesích vůbec nemusejí nikterak zoufat, vždyť i doma mají velice slušné podmínky a jejich průměrné platy neustále (a nezanedbatelně) rostou. A ti zaměstnanci, zejména z České republiky a ze Slovenska, kteří umějí „jenom“ anglicky, ukazují panu ministru Bartensteinovi rovnou dlouhý nos. Se znalostí angličtiny už mají tito kvalifikovaní zaměstnanci dávno otevřeny dveře téměř do celého světa. Jestliže například Norsko a Irsko jim platí běžně dvakrát tolik, co nabízejí rakouské firmy, při rozhodování není, co řešit. Že by to snad ministr Bartenstein nevěděl? V těchto souvislostech působí jeho kroky přinejmenším komicky.
Trochu jako tragéd se proti tomu projevil jeho český protějšek ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Nejenže tento významný krok Rakouska nějak nekomentoval, ale zřejmě jej také ani nezaregistroval. Jak jinak si oficiální mlčení ministerstva práce a sociálních věcí vysvětlit? Možná je ministr Nečas zaneprázdněn nesmyslnými projekty typu Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu nebo opětovného sloučení výkonu Lékařské posudkové služby pod křídla České správy sociálního zabezpečení. Jako tečka už jen schází, aby se v této věci protokoly obou ministerstev spojily. To bude alespoň úsměvná tragikomedie! (il)