Loft (z angličtiny) = půda, podkrovní místnost nebo seník. Serge Borenstein, spolumajitel developerské společnosti Real Estate Karlín Group, upozorňuje, že loft je i způsobem života.
Pivovar, sýpka, mlýn, továrna, dok, koželužna, prádelna nebo dokonce i jatka. Bydlet se dá všude.
Místo omítnutých a natřených stěn sto let staré cihly. Za velkými okny si připadáte jako ve výkladní skříni. Můžete ale doma jezdit na kole nebo kolečkových bruslích, případně pořádat oslavy pro sto lidí. Mladíci na silných motorkách vjíždějí kovovým jednoduchým výtahem přímo do bytu. To je sice scéna z amerického filmu, nicméně i tak se bydlí v loftech. Každý si jistě vybavuje hrdinku amerického filmu Flash Dance, která se ve svém ateliéru–loftu, ve kterém zároveň bydlí, připravuje na zkoušky na taneční konzervatoř.
Původně byly sice lofty, neboli rekonstruované opuštěné industriální prostory, východiskem z nouze nepříliš majetným umělcům a bohémům. Dnes se za ně všude na světě platí ceny v řádu milionů. „Jsou vhodné pro někoho, kdo dokáže ocenit avantgardní bydlení,“ říká Michal Kovařík z realitní společnosti Professionals.
Nejvíce loftů vzniklo z rekonstruovaných opuštěných průmyslových budov z přelomu 19. a 20. století. „Tento model bydlení pochází z New Yorku a z Londýna. Umělci, zpěváci a herci neměli dostatek peněz na to, aby bydleli v nejužším centru města. Zároveň ale ke svému způsobu života potřebovali rozměrné ateliéry,“ říká Serge Borenstein z developerské společnosti Real Estate Karlín Group. „Proto si velké, již nepoužívané tovární haly dali přestavět na rozlehlé ateliéry, ve kterých zároveň bydleli. Na návštěvu za nimi chodili movití známí, kteří sice bydleli v centru, ale v malých bytech. Proto se postupně začali stěhovat do těchto míst.“
Obyvatelé loftů vnitřní prostory nijak neupravovali. Plochu nečlenili, ti odvážnější neoddělovali dokonce ani koupelnu s WC. Zachovány zůstali i vnitřní stěny, které tvořily neomítnuté tmavě červené cihly.
Narozené z nouze
První lofty, které vznikaly v 50. letech minulého století, poskytovaly sice dostatek prostoru, jejich vybavení ale bylo značně spartánské. Východiska z nouze. Výjimkou nebyl loft bez topení nebo tekoucí vody. Nájemné se pohybovalo kolem 15 dolarů za měsíc. Místy vhodnými pro tento typ bydlení byla především města s lehkým průmyslem – newyorský Manhattan, londýnské doky nebo Hamburk; ulice plné tkalcovských dílen, truhlářských manufaktur, prádelen a překladišť. Po druhé světové válce zůstaly objekty prázdné a toho využívali umělci a bohémové. V opuštěných budovách našli prostor za přijatelné ceny.
V padesátých a šedesátých letech vytvořili obyvatelé loftů v newyorské čtvrti Soho rozsáhlou uměleckou komunitu. Žili a vystavovali zde výtvarníci ze sdružení Fluxus, své performace předváděla Yoko Ono. V roce 1960 se na 47. východní ulici usadil Andy Warhol. „Jeho loft pojmenovaný Factory je zřejmě nejslavnějším,“ říká Tomáš Duda, ředitel realitní kanceláře Professionals. Z New Yorku se ovšem móda loftů šířila do měst, kde industriálních objektů bylo poskrovnu. Příkladem je Washington.
Na konci 60. let se začali první evropští odvážlivci usazovat v londýnských docích, o deset let později v opuštěných továrních halách v Berlíně.
Móda
Dříve doména umělců, nyní móda. Pro stále více lidí jsou lofty zajímavou variantou bydlení v centru a přitom v prostorném bytě. Díky moderním technologiím, které umožňují pracovat mimo kancelář, využívají lofty i jako pracovnu. Bydlet v loftech znamená být in. Tomu odpovídají i ceny, které již dávno nejsou dostupné sociálně slabým vrstvám. Loft v New Yorku stojí od dvou do deseti milionů dolarů. Také v Londýně za ně zaplatí zájemce kolem milionu liber.
A pro developery je obtížnější a obtížnější nalézat vhodné objekty, ze kterých by po rekonstrukci mohly lofty vzniknout. Nedostatkem takovýchto komplexů je dokonce postižen i Londýn, přestože tam po průmyslové revoluci zůstalo bezpočet továrních hal. Firmy se proto pustily do novostaveb, v nichž budují napodobeniny pravých loftů. Často využívají i „neprůmyslových“ staveb. Příkladem je dvacet loftů v Bryan School z roku 1906 ve washingtonské čtvrti Capitol Hill. Developeři při přestavbě zachovali původní rozměr školních tříd. V reklamní upoutávce tvrdí, že obyvatelé budou moci hrát v obývacím pokoji bez problémů basketbal. K přestavbě na lofty posloužil ve Washingtonu i autoshowroom postavený v roce 1920.
Solidní nejistota
Se značným zpožděním za Amerikou a západní Evropou objevili bývalé průmyslové objekty i Češi. První projekty revitalizace a rekonstrukce těchto areálů byly vesměs projekty kancelářské. Po roce 1989 pozorujeme nadprůměrné developerské aktivity v pražských čtvrtích, jako jsou Libeň, Holešovice a zejména Karlín. Kouzlo starých továrních hal objevila jako první společnost Real Estate Karlín Group. Na počátku devadesátých let zakoupila v Karlíně nemovitosti bývalých závodů ČKD Dukla a ČSAO. V areálu nejprve vyrostla moderní administrativní budova Corso Karlín. Z bývalé haly ČKD však zůstala zachována pouze vnější část, uvnitř vyrostla nová budova ze skla a betonu. Autoři návrhu Ricardo Bofill, Jean Pierre Carniaux a José María Rocías získali v roce 2001 čestné uznání v soutěži Grand Prix Obce architektů.
Podobných areálů jako ČKD, i když menších rozměrů, najdeme v Karlíně, Holešovicích nebo Libni celou řadu. Jednu bývalou holešovickou továrnu se snaží rekonstruovat výtvarník David Černý na Meet Factory, kde chce zřídit ateliéry pro stáže výtvarníků. V další bývalé holešovické továrně, na jejímž dvoře dříve fungovala malovýroba kovového zboží, usadila své kanceláře a showroom česká pobočka švýcarské nábytkářské firmy Vitra. Podobné objekty se však objevují i v meziblocích přímo v centru města. Na první pohled jen málokdo pozná, že vyhlášený pražský klub Solidní nejistota, který se nachází jen pár kroků od Národního divadla, je vlastně renovovaná tovární hala.
„V pražských ulicích najdeme řadu bývalých dílen a malých továren. Jsou i na takových místech jako vnitřní bloky domů v Pařížské ulici. Mnoho z těchto staveb je památkově chráněných,“ říká Tomáš Duda. O tom, že takových objektů existovala spousta, svědčí i názvy některých pražských ulic.
Nic pro typickou rodinu
„Častým problémem je ekologické riziko, protože kvůli původní výrobě mohou být pozemky kontaminovány,“ upozorňuje Tomáš Duda. Nevýhodou může někdy být i okolí staveb, ve kterých jsou lofty budovány. „I když jsou typické čtvrti s lofty poměrně blízko centra, byly přeci jen původně koncipovány jako industriální stavby. Proto jsou často na hlučných místech a průmyslový vzhled má i okolí, které působí vybydleně,“ říká Michal Kovařík ze společnosti Professional, která prodává lofty v Nuselském mlýně. Dodává ale, že to vše patří k tomuto typu bydlení.
Ani v Česku už není bydlení v loftech určeno nemajetným bohémům či undergroundu. I když je přestavba prostorů továrních hal poměrně jednoduchá, cenu zvyšuje dobrá poloha objektů a také kvalitní materiály, které jsou na rekonstrukci použity. „Ve standardu je například na podlaze africké dřevo nebo mramorové obložení koupelen,“ říká Tomáš Duda. Cenu zvyšuje jistě i to, že bydlení v loftech je považováno za módní záležitost. Michal Kovařík tvrdí, že mezi zájemci jsou hlavně cizinci, kteří už v něčem podobném bydleli, anebo mladí Češi. Všechny ale spojuje jedno – touha po odlišení od průměru a hlavně potřeba dostatečného prostoru. Lofty rozhodně nejsou typickým bydlením pro rodiny s dětmi, nýbrž pro ty, kteří si chtějí připlatit za to, že budou žít jinak než průměrné domácnosti.
Kateřina Menzelová
Lofty k mání
Nuselský mlýn.
Průkopníkem pražských loftů je trochu paradoxně italský architekt a podnikatel Alberto di Stefano. Svůj soukromý loft si zbudoval již před lety v Praze na Žižkově. V devadesátých letech koupil starý mlýn v Nuslích, v němž vznikne dvanáct loftů.
Na počátku dvacátého století byl mlýn výstavní budovou pyšnící se bohatě zdobenou secesní fasádou. Ta bude kompletně restaurována a totéž čeká i velká mřížová okna. V prvním patře, kde se dříve skladovala mouka, vzniknou lofty přibližně o 60 metrech čtverečních. Výška prostoru umožňuje mimoúrovňové členění do stupínků přes galerie až ke klasickému mezonetu. Přijdou přibližně na dva a půl milionu korun. Lofty o rozloze přesahující sto metrů čtverečních jsou umístěny do druhého patra. Jejich součástí je i téměř stopadesátimetrová terasa. „Architekti se maximálně snaží zachovat autentičnost místa,“ říká Michal Kovařík ze společnosti Professionals. O tom svědčí jednoznačně nejoriginálnější byt, který vznikne v zadním traktu budovy. Ozdobou plochy o rozloze 150 metrů čtverečních bude krb zabudovaný v továrním komíně. Za něj zaplatí zájemce devět a půl milionu korun. Projekt Nuselský mlýn zahrnuje vybudování garážových státní. V přízemí čelní budovy se počítá s nepřetržitou recepční službou. První nájemníci by se mohli nastěhovat na konci letošního roku.
Agora Flora.
Tato rezidence na Královských Vinohradech nabídne šedesát loftů, jejichž velikost se pohybuje od 40 do 180 metrů čtverečních. Vznikly v areálu bývalého Elektrotechnického závodu Duda, developerem projektu je společnost MS Development. Z původní podoby zbyl jen komín, který je chráněnou historickou památkou.
Korunní dvůr. Zřejmě jednou z posledních nezastavěných lokalit v centru Prahy je areál bývalého Královského pivovaru v Praze na Vinohradech. V původní zástavbě pivovaru a v nově budovaných domech vznikne kromě devadesáti luxusních bytů i šedesát loftů v prostorách bývalé sladovny. První fáze výstavby skončí v závěru roku 2004. Developer, izraelská společnost Africa Israel Investments, předpokládá ceny za metr čtvereční kolem 50 tisíc korun. Architektem Korunního dvora je společnost CMC architects.
River Lofts.
Pochází z dílny téhož architektonického studia, investorem a vlastníkem pozemků je společnost Selekta. Komplex obytných domů podél ulice Varhulíkové v Praze 7 by měl ve třech samostatných objektech nabídnout osmdesát bytových jednotek, dva ateliéry a 130 parkovacích míst v podzemních garážích. Mezi byty různých velikostních kategorií klade investor důraz na určité procento loftů. Sám definoval lofty poněkud zjednodušeně jako dvojúrovňové bytové jednotky s vysokou světlou výškou obývacích místností. V současné době se dokončuje dokumentace ke stavebnímu povolení.
Rezidence Šaldova.
Zatím poslední projekt bydlení v loftech vznikne z bývalé továrny. Kromě základní velikosti osmdesát metrů čtverečních si zájemci budou moci objednat i plochu větší. „Vše je situováno v jedné úrovni, prostory jsou otevřené včetně kuchyně. Odděleny jsou pouze koupelny a WC. Je to zvláštní způsob bydlení. Uvidíme, jaká bude odezva lidí v Praze,“ říká Borenstein. Výstavba by měla začít ještě letos. Přibližně osmdesát až sto loftů vznikne na základě toho, o jak velké prostory bude zájem. Součástí podkrovních loftů bude i prostorná terasa. Ceny za metr čtvereční se budou pohybovat od 49 do 60 tisíc korun.
Na konkrétní podobu budoucího rezidenčního projektu vypsal developer, jímž je společnost Real Estate Karlín Group, mezinárodní architektonickou soutěž. Vítězný projekt rakouského ateliéru Baumschlager & Eberle počítá s minimalizací původních komponentů v interiéru historické stavby. Uliční průčelí budovy Cornloft však zůstane s ohledem na požadavky památkářů nezměněné. Architekti plánují pouze renovaci a osazení nových oken do silných historických zděných stěn. Investora by přestavba a dostavba měla přijít na 300 milionů korun.
