Toleranci opozice by mělo zajistit přesvědčivé programové prohlášení vlády
Martin Bursík (47) Předseda Strany zelených a adept na ministra životního prostředí ve vznikající vládě Mirka Topolánka začal působit v politice hned po listopadu 1989. V roce 1990 se tento absolvent oboru ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy stal poslancem České národní rady (nejprve za Občanské fórum a později za Občanské hnutí, jehož byl místopředsedou). Po rozpadu Československa působil nejprve v komunální politice, když byl v letech 1994 až 2002 zastupitelem pražského magistrátu (nejprve za Svobodné demokraty, později jako nezávislý a v roce 1999 vstoupil do KDU-ČSL). V roce 1998 se stal na několik měsíců ministrem životního prostředí v úřednické vládě Josefa Tošovského. Před třemi lety odešel od lidovců a v červnu 2004 vstoupil k zeleným. Loni v září se stal předsedou strany. Martin Bursík má poradenskou firmu Ecoconsulting pro obory energetika a životní prostředí. V polovině 90. let zrestituoval několik nemovitostí v centru Prahy, jejichž způsob nabytí dnes zpochybňují jeho oponenti. Je ženatý, má dvě děti.
EURO: Zelení se poprvé v české historii účastní sestavování vlády. Mnozí pozorovatelé však tomuto konceptu tří stran - ODS, KDU-ČSL a Strany zelených - nevěští dlouhý život a s despektem mluví jen o prvním pokusu sestavit kabinet. Jakou má vláda šanci, že bude přijata?
BURSÍK: Trochu bude záležet na tempu, s jakým Mirek Topolánek jako hlavní architekt projektu bude na přijetí tlačit. Pozoruji, že má tendenci hnát projekt hodně dopředu. Podle mého názoru by teď bylo spíš dobré získat čas. Politici jsou tu od toho, aby jednali. Všichni mají velmi silný mandát, protože jsme měli relativně vysokou účast voličů ve volbách. Ale je potřeba jednat. Každý takový politický problém je řešitelný. Bude záležet na tom, kolik času, ale i vlastně v jaké poloze a v jaké atmosféře ta jednání povedeme. Z mého pohledu je ta situace taková, že jsme nalezli průniky tří množin a dohodli jsme se na kompromisu, který je přijatelný pro všechny tři koaliční partnery.
Po podpisu koaliční smlouvy je ovšem nová situace. A my při rovném počtu hlasů koalice a opozice ve sněmovně musíme vyjednat buď podporu, nebo toleranci vlády ze strany sociální demokracie. Nelze spoléhat na to, že nějaký opoziční poslanec nebo dva ustřelí. Nelze se ani opírat o nějaký handl za něco, co by nás potom mrzelo. A už vůbec si nedovedu představit, že by poslancem, který podrží koalici, byl nějaký komunista. To je věc, kterou bych v principu nepřijal.
EURO: Přinášejí vám ty kompromisy tří stran uspokojení? BURSÍK: My zelení jsme z výsledku koaličních jednání velmi spokojeni. Kdybychom se na problémy dívali a priori z pohledu dosavadní zkušenosti s pozicí našeho hlavního partnera ODS k tématům, která jsme my prosazovali, tak bychom vlastně nemuseli do té jednací místnosti ani chodit a ani by nemělo smysl to zkoušet. Ale my jsme si uvědomili, jaká je politická konstelace. Je dána tak, že vůle vyjít vstříc politickým partnerům bude vysoká. A to se skutečně projevilo. Mirek Topolánek s tímto projektem spojil svoji politickou budoucnost. To bylo při jednáních znát a projevilo se to ve výsledku, který je v tomto smyslu pozitivní.
EURO: V čem však bude muset váš zelený koncept v konkrétním počínání ustoupit? BURSÍK: To není nikde na světě, že by zelení vytvořili majoritu nebo získali ve spojení s někým majoritní postavení a mohli realizovat pouze svůj politický program. Vždycky bude třeba hledat nějaký kompromis. Role zelených při tom je snažit se ovlivňovat politiku a směřovat ji k modernizaci, k větší odpovědnosti za stav planety a k větším ohledům na budoucí generace. Typickým rysem zelených je, že se díváme dál do budoucnosti. Mluvíme o věcech, které z nadcházejícího volebního období zdánlivě vyčnívají. Když nějaká politická strana v roce 2006 napíše do volebního seznamu odklon od ropy a mluví o tom, že se všichni musíme mentálně, technicky i politicky připravit na to, že ropa nebude, tak to opravdu může znít, že to s volebním obdobím 2006 až 2010 nemá nic společného. Protože tu ta ropa po celé čtyři roky bez problému bude! My si však uvědomujeme, že nelze čekat, až ten šok nastane, a že je nezbytné už postupně vytvářet právní a ekonomické prostředí pro využívání alternativních paliv, podporu hromadné dopravy atd. A stejně tak mluvíme o vodíkové ekonomice a o zemním plynu jako o mostu k té vodíkové ekonomice - a snažíme se o potřebě preventivních kroků přesvědčit i své politické partnery.
EURO: To by se ovšem viditelněji připomínalo z opoziční pozice, bez konkrétní odpovědnosti a bez kompromisů. BURSÍK: Politická situace, do níž jsme se dostali, vůbec není jednoduchá. V momentě, kdy se nám podařil průlom a pronikli jsme do Parlamentu, bylo zřejmé, že naše role bude obtížnější než role strany, která zakotví v opozici a bude plnit roli hlídacího psa a advokáta témat, s nimiž jsme do politiky přišli. Okamžitě jsme pochopili, že politická konstelace je dána tak, že budeme součástí toho prvního architektonického návrhu vlády, a proto jsme k tomu přistoupili se vší odpovědností. Řekli jsme si, že teď musíme zabojovat, protože je velmi důležité neztratit tvář a zůstat zelení. Obhájit svoji pozici mezi levicí a pravicí, protože to byl základ našeho politického úspěchu. Stále trvá, že jsme nepřijali vyhrocené dělení společnosti na levici a pravici a odmítli jsme se přiklonit k jedné nebo druhé straně. Bez ohledu na to, že teď jednáme s ODS a KDU-ČSL, protože to vůbec neznamená, že bychom se někam přiklonili. My pouze máme teď za partnery tyto politické strany a s nimi jsme vyjednávali a vytvářeli co největší prostor pro realizaci naší politiky. Já si myslím, že v té koaliční smlouvě se nám to podařilo ve velké míře.
EURO: Nehráli jste však v koaličních jednáních jako nejmenší z tří stran druhé housle?
BURSÍK: Jednání byla především jednáními se zelenými. Naši političtí partneři se dlouho znají a vědí, co od sebe mohou očekávat, a tak jsme to byli my, kdo tam přinášel nová témata. Nám se podařilo to základní, přes co bychom nemohli překročit, a to je konsensus v oblasti energetiky. To, že vláda, ve které bychom měli být účastni, nebude rozvíjet jadernou energetiku a nebude stavět nové bloky jaderných elektráren a zároveň zachová usnesení k územně ekologickým limitům v těžbě hnědého uhlí.
Debata o energetické politice byla velmi vážná, pro nás to bylo kruciální téma. A bylo korunované úspěchem. Mimo jiné se nám podařilo prosadit formulaci, že vláda bude podporovat výzkum a vývoj alternativních zdrojů.
EURO: A co se vám vyjednat nepodařilo?
BURSÍK: Do betonové zdi jsme tvrdě narazili, pokud jde o posílení prvků přímé demokracie. My to považujeme za hrozně důležité, a to i pro obecné referendum, které už je součástí právního řádu. Proč má však mít referendum diskriminující podmínku padesátiprocentní účasti, když například u krajských voleb taková podmínka není? Není důvodu, proč by lidé, když rozhodují o tom, kdo bude krajským zastupitelem nebo o tom, jestli se přesune nádraží v Brně, měli být jednou limitováni nějakou podmínkou účasti a podruhé ne.
Měli jsme však na mysli i přímou volbu starostů a primátorů, přímou volbu prezidenta a hejtmanů. A u všeho toho jsme narazili, protože ODS to vnímá jako střet parlamentní demokracie s přímou demokracii. Vidí to vyhraněně, což je podle našeho názoru pohled nesprávný. Ve skutečnosti jde jen o posílení prvků přímé demokracie. Samozřejmě, že je třeba vše domyslet, kompetenčně zajistit, aby starosta mohl řídit obec i v momentě, když mu občané navolí jiné zastupitelstvo. To všechno jsou věci k diskusi, ale nám se nepodařilo takovou diskusi vyvolat. Jestliže bude spolupráce s těmi politickými stranami pokračovat i budoucnu, tak o tom určitě povedeme dialog.
EURO: Vaše strany se profilovaly každá jinak. Neztrácíte těmi dialogy, často vedenými až do podrobností, zbytečně čas? BURSÍK: Při jednání vždycky záleží na otevřenosti a vstřícnosti. Když byly tyto vlastnosti přítomny, všestranně přijatelný konsenzus se nakonec vždycky našel. Kdyby na této vládě nakonec všechno zkrachovalo, tak jenom tahle jednání a jejich výsledek jsou na české politické scéně významným posunem. Dokázali jsme vést zásadní debaty i o tom, jak odlišné jsou třeba přístupy frakcí v Evropském parlamentu, kde my zelení prosazujeme regulaci nákladní dopravy a transportu zboží, a naopak frakce lidové strany žádá liberalizaci trhu a zrušení veškerých omezení. I tato témata jsme si vyříkali dost detailně. Vedli jsme i podrobnou debatu o ekologické daňové reformě a o externalitách a myslím si, že některé ty názory slyšeli naši partneři poprvé v životě. Kdyby tím výsledkem bylo jen to, že dojde k názorovému posunu jedné významné politické strany k většímu vnímání problémů životního prostředí, lze to považovat za velký úspěch. Trochu neskromně říkám, že se nám to v některých bodech podařilo a obě partnerské politické strany si začaly víc těch témat všímat. Neskrývám, že termíny obnovitelné zdroje energie nebo ochrana klimatu jsou třeba v ODS málem zakázaná slova. Nezastírám, že jednáme s partnery, pro které dlouhou dobu byla podobná témata v lepším případě nezajímavá a v horším případě rudým hadrem. Ale v mnoha tématech, kterými jsme se poctivě zabývali, jsme nalezli konsenzus a formulovali jsme ho do koaliční smlouvy.
EURO: Kde jste projevili otevřenost a vstřícnost vy? BURSÍK: Především v ekonomické oblasti, na níž ODS velmi záleželo. Ta jednání byla pro nás velmi tvrdá. Ani ve snaze o vstřícnost jsme se však nemohli vzdát dvojí sazby DPH, aby se mohly diferencovat a ekonomicky zvýhodnit výrobky, které jsou šetrné k životnímu prostředí. Podařilo se nám uhájit snížené DPH pro dřevěné palety, dřevní štěpku a palivové dříví pro výrobu tepelné energie a také veškeré technologie obnovitelných zdrojů pro výrobu tepelné energie – tepelná čerpadla, solární kolektory, kotle na biomasu. To jsme považovali za velmi důležité.
EURO: Jestliže jste vedli dost tvrdá jednání se svými koaličními partnery, máte ještě vůbec nějaký prostor pro jednání o podpoře se sociálními demokraty? BURSÍK: Do jaké míry bude sociální demokracie ochotna jednat o obsahu vládnutí, je zatím velkým otazníkem. Chceme jí navrhnout diskusi o připravovaných krocích, které koalice míní formulovat do programového prohlášení. Jak velký prostor pro to vytvoříme, bude ovšem záležet na našich koaličních partnerech. Jak moc budou otevření případné diskusi. Buď se pokusíme vyjednat podporu nalezením nějakého konsenzu, nebo bude pokračovat silový zákopový způsob politického dialogu. A v něm se pak hraje na to, že se buď někdo utrhne, nebo se projekt zhroutí. A Topolánek bude muset přijít s nějakým novým projektem. My se budeme pokoušet ovlivnit jednání tak, aby bylo co nejvěcnější a nejklidnější a aby bylo konkrétní v diskusi o obsahu vládnutí. Je potřeba si uvědomit, že koaliční smlouva a programové prohlášení jsou dva různé dokumenty. Spočívají v jiné míře detailu. Jejich rozdílnost vytváří prostor pro jednání se sociální demokracií, kde jsou témata, u nichž je možno akcentovat nějaký bod, rozvést ho do větších podrobností, upřesnit ho, jiný zase potlačit. Dialog, který má tři partnery, se najednou rozšiřuje o dalšího partnera. Tohle je můj koncept, a tímto způsobem by bylo možné se dohodnout na základních krocích dalšího řízení této země. Uvidíme, nakolik se to podaří, jak dlouho se vytrvá v tom svižném tempu mezi zákopy na obou stranách. Čeká se, kdo z toho zákopu vyjde první - a ten bude zastřelen. Tomu lze předejít jedině tím, že se někde sejdou generálové a dohodnou se na odložení zbraní. Pak ve stejné vteřině z obou zákopů vyjdou ti hlavní a navzájem se neodprásknou.
EURO: Nenapomohlo by dohodě, kdyby sociální demokraté dostali post předsedy Poslanecké sněmovny, po kterém volají?
BURSÍK: Myslím, že se shodujeme v tom, že místo předsedy či předsedkyně sněmovny z principu patří opozici, tedy sociální demokracii. A že to v minulém volebním období nebylo, tak to není žádný důvod. Není možné stavět politickou budoucnost na nenormálním jednání politických partnerů a říci: Vy jste se taky tak chovali, tak my se budeme chovat stejně. Politická kultura potřebuje, aby o ni bylo dbáno, a co dosud úplně nefungovalo, je potřeba napravit a dostat do standardu.
Jsme si však vědomi toho, že jsou to spojené nádoby. Že funkce předsedy sněmovny je významnou funkcí a z logiky věcí vyplývá, že je součástí vyjednávání o podpoře vlády, s níž před Parlament předstupujeme. Zatím je to v té formě, kdy předseda sociální demokracie Paroubek říká: To je jednoduché, my podáváme demisi, vy nám dejte místo předsedy sněmovny, a je odblokováno a vaše vláda může být jmenována. Zapomněl říci poslední bod: My jí dáme důvěru Poslanecké sněmovny. V té politické domluvě sice už schází jen jeden „drobný detail“, ale je třeba ji vyjednat jako celek.
EURO: Když vkládáte tolik naděje pro vyjednávání do dosud nenapsaného vládního prohlášení, v čem by se mělo odlišovat od dosavadních zvyklostí?
BURSÍK: Standardně se ta programová prohlášení tvoří tak, že jednotlivé kapitoly připravují ministerské resorty a pak se to poskládá dohromady a dává se tomu jeden rukopis. My jsme se shodli na odlišném způsobu vytváření dokumentu. Měl by navázat na práce, které jsme dělali na koaliční smlouvě, takže autorství svěříme už osvědčeným expertním týmům, v nichž má každá politická strana pro každé téma svého garanta. Ten si může podle potřeby přivést dalšího experta. Samozřejmě že potenciální ministři by měli mít vliv na obsah té kapitoly. Ale tím, že se bude dokument tvořit konsenzuálně týmovou spoluprací expertů všech tří stran, je předpoklad, že výsledkem bude zase konsensus.
Práce by měly být zahájeny každým dnem. A i když nastanou nějaké průtahy s volbou sněmovních orgánů, je závazné, že nová vláda musí předstoupit před Parlament a požádat o důvěru do třiceti dnů po svém jmenování. Není explicitně uvedeno, že má mít s sebou programové prohlášení, ale naštěstí je součástí politické kultury, že ta vláda přichází s nějakým programem.
EURO: V čem by se programové prohlášení mělo lišit od koaliční smlouvy? BURSÍK: Podle mého názoru není možné míru detailů snížit, to znamená jít od té koaliční smlouvy k obecnějšímu textu, protože by to v podstatě znamenalo, že konkrétní body, na kterých jsme se dohodli, se relativizují a zobecňují, a to je principiálně nepřijatelné. Ten gard by měl být opačný, tedy jít do většího detailu všude tam, kde jsme schopní se dohodnout i na podrobnostech. Programové prohlášení by mělo být co nejkonkrétnější, aby vláda musela na té projektované čtyřleté cestě dělat zastávky a s každým jednotlivým konkrétním závazkem se vypořádat. Tohle je velmi důležité jak pro nás, menší koaliční partnery, tak i z pohledu veřejnosti, která má mít právo podle splněných a nesplněných bodů hodnotit úspěšnost anebo neúspěšnost vlády. Čím obecnější formulace v tom programovém prohlášení budou, tím jednodušeji se z toho vláda může vymluvit. Proto nelze přípravu podkladů a formulování pozic ponechat jenom na úřednících státní správy, protože prohlášení má především rozměr politický. Což na druhé straně nepřekáží v tom otevřít spolupráci ještě dál a vtáhnout do přípravy nejlepší experty, aby to programové prohlášení obsahovalo i konkrétní cíle. A to kvantifikované, v cifrách, co ta vláda chce dosáhnout, nástroje, jak toho dosáhnout a v optimálním případě i nějaký odhad časového harmonogramu.
EURO: Jestliže si tato vláda nezíská důvěru sněmovny, Mirek Topolánek jistě dostane ještě další příležitost. Myslíte si, že budete mít šanci podílet se na nějakém jiném projektu? BURSÍK: Já to považuji za velmi málo pravděpodobné. Vyjma předčasných voleb nebo nějaké úřednické vlády, která by měla dovést zemi k předčasným volbám. Což je moje zkušenost z Tošovského vlády. Jestliže selže tento první Topolánkův koncept, to další, co bude předloženo, bude nejspíš v nějaké formě zastřená opoziční smlouva. Chcete-li velká koalice. To jsou projekty, v nichž v žádném případě nebudeme těmi, kteří by dělali křoví. Nebude-li příležitost ovlivňovat vládnutí, jsme od začátku připraveni bez hořkosti přejít do opozice a plnit naši zelenou roli z opozičních lavic. Mohu garantovat, že tam nám to bude taky slušet.
