Komu není rady

Stará doporučení Světové banky jsou v Česku stále aktuální

Tři měsíce vládě trvalo, než projednala a schválila zprávu o průběhu reformy veřejných financí. Dost času na to, aby se pochválila. Po středečním jednání však žádné famfáry nezazněly. Není divu. Před vládou stojí nepříjemné škrty ve výdajích a dochází ke korekcím oproti původním předpokladům. Ministr Zdeněk Škromach byl nucen přitvrdit, a přesto je jasné, že rozhodující část reforem zůstane na příští vládu.
Již letos v únoru provedlo ministerstvo financí analýzu vládní reformní strategie a porovnalo ji s doporučeními Světové banky, která udělila před zahájením reforem. Srovnání, které má týdeník EURO k dispozici, je poměrně tristní. Vládní reformy se například stále nedotýkají rozsáhlých oblastí zdravotnictví, dopravy či bydlení. Některé úpravy sociálních dávek, připravované nyní ministerstvem práce a sociálních věcí, však mají zřejmě svůj původ právě v této zprávě.

I Škromach přitvrzuje.

Například v přístupu k životnímu minimu doporučila Světová banka přezkoumat jeho výši s ohledem na odlišný vývoj cen základního spotřebního zboží a bydlení. Také navrhovala snížit reálnou hodnotu životního minima a dávek z něho odvozených pro rodiny s vyšším počtem dětí. Experti upozorňovali, že výše dávek je srovnatelná a někdy i vyšší než průměrná čistá mzda, což nemotivuje lidi k práci.
Únorový materiál k těmto doporučením uvádí, že nebyla předmětem reformy veřejných financí. Poslední Škromachovy iniciativy, které směřují ke zmražení životního minima, jeho rozdělení na skutečné minimum pro výpočet dávek a dávku na bydlení, nasvědčují, že co nebylo možné v únoru 2004, může být v únoru 2005. Nová úprava měla rovněž znevýhodnit rodiny s mnoha dětmi, které nyní dostávají sociální dávky skutečně vyšší, než je průměrná mzda.
Světová banka však rovněž doporučovala diferencovat životní minimum dle jednotlivých regionů, protože příjmy a životní náklady se v Česku místně značně liší. V některých regionech je životní minimum vyšší než čistá mzda už i pro rodiny s jedním dítětem, takže motivace k výhýbání se práci je zcela zjevná. To však je zatím pro sociální demokracii zřejmě zcela nepřijatelné.

Bezedné penze.

V případě starobních důchodů doporučovala Světová banka jako krátkodobé úsporné řešení valorizaci pouze na minimální zákonné úrovni, tedy brát plně ohled na růst spotřebitelských cen a přidat jednu třetinu růstu reálných mezd. Toto pravidlo bude při valorizaci patrně poprvné uplatněno příští rok. Dosud Škromach důsledně požadoval udržení relace průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě nad čtyřiceti procenty, a dokonce na jaře vyhrožoval demisí, pokud vláda od tohoto principu upustí. Přestože vláda od něj zřejmě upustila, Škromach dál sedí na své židli. Nicméně další doporučení Světové banky, že by penze měly růst jen na základě výše inflace a jejich reálná úroveň by měla stagnovat, bude nadále neprůchodné. Světová banka přitom uvádí, že tento postup znamená značné úspory a snížení valorizace o jeden procentní bod přináší 1,8 miliardy korun v cenách roku 2000. Navíc jde o trvalý zdroj úspor. Pokud by se valorizovalo příští rok pouze na základě inflace, stát by ušetřil zhruba čtyři miliardy korun.
Světová banka rovněž doporučovala zpřísnění podmínek pro předčasné důchody, což vláda uskutečnila, ale prodloužení povinné účasti v systému sociálního pojištění z 25 na 40 let už odložila s tím, že se o tom bude diskutovat nad celkovou penzijní reformou. Zároveň se měl prodlužovat důchodový věk postupně až na 65 let. Vláda stále pracuje jen s 63 roky. Poměrně zábavné je porovnání přístupů k sociálnímu pojištění osob samostatně výdělečně činných. Světová banky by zvyšovala motivaci pro placení pojistného pomocí těsnější vazby mezi tím, co pojištěnec platí, a výší penze. Vláda se však motivací valně nezabývala a zvýšila vyměřovací základ.
Podobné je to se základními principy penzijní reformy, kde Světová banka skutečně doporučovala přechod na model NDC, tedy takzvaný švédský, který prosazoval bývalý premiér Špidla. Jenže tento model měl být úspornější než dosavadní, tedy měl vybírat i vyplácet méně peněz. Uspořené prostředky měly plynout do druhého piliře, tedy na kapitálové penzijní pojištění. S tím už vládní záměry v penzijní reformě nepočítaly. Nyní se však povinné spoření na penzi znovu vrací do hry a je pravděpodobné, že Grossova vláda se mu nebude bránit.
Světová banka také odmítla Špidlou prosazované vytvoření Sociální pojišťovny jako model, který se ve světě prokazatelně neosvědčil. Nyní se zdá, že Sociální pojišťovnu ministerstvo práce nadále neprosazuje.
Světová banka se rovněž stavěla proti zvyšování dávek v nezaměstnanosti a zavádění dalších programů aktivní politiky zaměstnanosti. Místo toho měl být snížen příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a ušetřené peníze přesunuty na financování reformy penzijního systému. Vláda potom skutečně snížila tento příspěvek, ale uvolněné prostředky použila na krytí schodku současného nereformovaného průběžného systému.

Berou skoro všichni.

Rodiny jsou v České republice podporovány programem přídavků na děti a sociálním příplatkem. Světová banka kritizovala rozsáhlost tohoto programu. Uvádí, že nějakou formu dávek pobírá devadesát procent rodin s dětmi, což je neúnosné. Doporučení znělo: Zkrátit dobu pobírání těchto dávek. Efektivnější formou podpory nezaopatřených členů domácností, především studentů do 26 let, je jejich přímá podpora prostřednictvím dotací a půjček na studium. Zároveň měla být snížena hranice pro nárok na dávku, což by umožnilo zvýšit podporu nejchudším domácnostem. Vláda však v reformní strategii pouze uvažuje o zrušení sociálního příplatku od roku 2006.
Světová banka je také názoru, že rodičovský příspěvek by měl být poskytován matkám po kratší dobu, nebo by měl s délkou jeho čerpání klesat, což by vedlo k rychlejšímu návratu žen po porodu do pracovního procesu. Vláda naopak umožnila matkám pobírajícím rodičovský příspěvek výdělečnou činnost, což povede jen k vyššímu čerpání dávek. Experti také konstatovali, že základem pro vyhodnocování sociálních programů je kvalitní statistika, přičemž průzkumy v Česku nejsou dostatečné. Rodinné rozpočty se zkoumají pouze jednou za čtyři roky a prošetřování zaměřená na konkrétní cílové skupiny příjemců dávek jsou nepravidelná, pokud se vůbec provádějí. Ani na tuto připomínku české úřady nereagovaly.

Přesně naopak.

Světová banka se obsáhle zabývala reformou zdravotnictví, kterou považuje za velmi klíčovou a potřebnou pro to, aby se předešlo destabilizaci celého systému. Z doporučení vyplává, že v České republice je nadměrná spotřeba zdravotnických služeb. Jedním z klíčových indikátorů je průměrný počet návštěv u lékaře. Česko vykazuje patnáct návštěv ročně, zatímco ve státech OECD se pohybuje průměr mezi 2,7 až 7,8 návštěv.
Základním principem nápravy je zavedení spoluúčasti pacientů, případně doplněné finanční pomocí chudým rodinám a vyvážením příspěvkové povinnosti zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných.
Poskytované služby by měly být díky spoluúčasti podrobeny kontrole ze strany pacientů, kteří by byli motivováni na efektivním rozsahu čerpání péče. Při určení struktury lůžek akutní a dlouhodobé nemocniční péče by mělo být využito cenových podnětů, nikoli administrativních řešení. Ze všech těchto námětů přijala vláda pouze zvýšení plateb pojistného živnostníky a jakékoli další změny vytrvale odmítá.
Světová banka také doporučila sloučit výběr sociálního a zdravotního pojištění a vytvářet ve zdravotních pojišťovnách rezervy v obdobích hospodářského růstu, kdy rychle rostou příjmy z pojištění. Tyto rezervy by byly čerpány v obdobích recese, v nichž se nedaří vybrat od pojištěnců dostatek peněz. I to bylo odmítnuto.
Roli zdravotních pojišťoven viděla Světová banka zcela opačně než celá dosavadní plejáda socdem ministrů zdravotnictví. Systém zdravotního pojištění měl být během reformy převeden na systém řízené péče, takzvaný managed care, v němž si pojišťovny vytvářejí síť svých lékařů a jsou motivovány ke kontrole kvality jejich práce. Tento systém vyžaduje vyšší stupeň konkurence mezi pojišťovnami a rozštěpení větších pojišťoven - zejména Všeobvecné zdravotní pojišťovny - na menší instituce. S ničím takovým se v žádných plánech nepočítá.

Dlouhý seznam.

Ministerská analýza cituje ještě mnoho doporučení Světové banky, která nebyla akceptována. Kromě zavedení školného na vysokých školách je to například problém, o kterém se podstatně méně dikutuje - snížení dotací soukromým středním školám. Celkem charakteristický je výsledek rad v dopravní politice. Banka hovoří o nutnosti restrukturalizovat a zeštíhlit České dráhy a ministerstvo financí konstatuje: Restrukturalizovali jsme, ale k zeštíhlení nedošlo. Světová banka vidí nutnost změnit přístup k údržbě silnic, na níž by mělo jít minimálně deset miliard korun ročně a správu silnic zadávat smluvním parnterům na základě konkurence. Doporučuje také zrušit dotace na autobusovou dopravu a deregulovat tarify pro dálkovou osobní přepravu na železnici, kde existuje dostatečná konkurence jiných dopravců. Takže inspirací pro novou vládu je ve starých doporučeních Světové banky opravdu dostatek.