Kapitola 197
Topole, zjisti to! * Starostka s pokročilým Alzheimerem * Významný občan * Dva tisíce intošů * Vyhnuli se pokušení * Je to hodná holka * Spravedlnosti (na)zdar! * Trápení slečny Baranik * Perla Evropy
Topole, zjisti to!
Minulé pondělí na schůzce o dalším způsobení vlády Jana Fischera, na níž se nakonec sešel jen Mirek Topolánek, Cyril Svoboda a Karel Schwarzenberg, se politici shodli na společných prioritách. Jednou z priorit je i boj proti korupci.
Je jasné, že každý slušný občan vítá, chtějí-li politici bojovat proti korupci. Než se však slušný občan přidá k Topolánkovi v tomto jeho bizarním tažení, nejdříve by se přímo od něho rád dozvěděl, komu ve skutečnosti patřila vila v Toskánském Monte Argentariu v době, kdy v ní letos v létě bydlel se svým přítelem Markem Dalíkem. (Hovoříme v minulém čase, jelikož není vyloučené, že onen honosný dům byl mezitím rychle prodán.) Slušný občan tedy má pro Topolánka v boji proti korupci hned první úkol. Zjisti to!
Starostka s pokročilým Alzheimerem
Chomutovská starostka Ivana Řápková (ODS), která patří do party podezřelých absolventů podezřelé plzeňské fakulty a chlubí se západočeským magisterským titulem, nejen nemůže najít finální verzi své diplomové práce a vysokoškolský index, ale ani si nevzpomíná na jména přednášejících. U koho Řápková skládala v Plzni zkoušky? Kdo ji učil? To už si nepamatuje. Přestože diplomovou práci obhajovala poměrně nedávno, v roce 2005, z paměti jí vypadlo i jméno jejího vedoucího.
To už nevypadá na běžnou zapomnětlivost, ale na jednoznačné příznaky Alzheimerovy choroby. Chomutov tedy má před sebou neradostné vyhlídky, protože starostka s Alzheimerem může provést a vzápětí zapomenout ledacos. Jak totiž poučuje encyklopedie Wikipedia, Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při kterém nastává postupná demence.
Významný občan
Milan Kindl, proděkan plzeňské právnické fakulty, je také občanem Chomutova. Ve městě vedeném Ivanou Řápkovou má advokátní kancelář Kindl & Partneři. „Ano, s doktorem Kindlem se znám,“ řekla primátorka serveru Aktuálně.cz. „Na té mé diplomové práci jsme spolupracovali, konzultovala jsem ji s ním.“ Rok poté, co Řápková v roce 2005 získala na Kindlově katedře magisterský titul, udělila mu primátorka cenu Jiřího Popela pro významné občany Chomutova. Dle Řápkové však udělení ceny právě Kindlovi bylo nápadem chomutovských občanů, nikoli její iniciativa. „Vůbec jsem se v tom neangažovala,“ říká. „Je však pravdou, že doktor Kindl je významnou osobností, jediný děkan ve městě, měl i publikační činnost…“
Dva tisíce intošů
Milan Kindl, rezignovavší proděkan plzeňské právnické fakulty, je (byl?) též členem poradního sboru prezidenta republiky, českým zástupcem v Radě OSN pro životní prostředí, pojmenovali po něm hvězdu v souhvězdí Pastýře a Univerzita v Cambridgi ho prý zařadila mezi dva tisíce vynikajících světových intelektuálů.
Člověku se třese hlas, když se táže, zda snad tvoří tito vybraní mužové svou hodnotovou orientací a činy s Kindlem homogenní celek? Tato univerzita se sice již v minulosti smutně proslavila „cambridgeskou pětkou“, Rusy naverbovaných elitních špionů, ale dva tisíce „Kindlů“? Nelze nalézt než slabou útěchu v tom, že existují čísla ještě větší než dva tisíce. Považte však tu hrůzu si představit, že někde po světě jich běhá ještě devatenáct set devadesát devět!
Vyhnuli se pokušení
Převážně romští dělníci ze Slovenska, kteří v centru Prahy opravují ulice, se stali chodící reklamou na vzdělání. Při opravě chodníku na rohu Václavského náměstí a Štěpánské ulice pracovali ve žlutých tričkách s nápisem Měl jsem se líp učit! a webovou adresou skoly.cz. Mají zřejmě dobré rádce i dost soudnosti, aby nosili na tričkách alternativní nápis, jenž se sám vnucuje: Měl jsem jít na plzeňská práva.
Je to hodná holka
Ředitelka organizačního výboru mistrovství světa v lyžování v Liberci, bývalá lyžařka Kateřina Neumannová, pracuje nyní na ministerstvu obrany. Možná to je „hodná holka“, abychom vzpomněli výrazu ze slavného projevu generálního tajemníka KSČ Milouše Jakeše z roku 1989, když mluvil o zpěvačce Haně Zagorové a jejích vydělaných statisících. Dnes však mluvíme v souvislosti s Neumannovou o dlužných 116 milionech korun. Vzhledem k jejím hospodářským výsledkům je obrana asi jediným resortem s dostatečným finančním polštářem, který si může dovolit ji zaměstnat. Velmi bychom však nedoporučovali, aby o jejím angažmá uvažovalo ministerstvo financí!
Spravedlnosti (na)zdar!
Nejvyšší soud se domnívá, že v kauze Jiřího Čunka byl porušen zákon, protože vyšetřování mělo dozorovat vsetínské, nikoli přerovské státní zastupitelství. O Čunkově stížnosti na zahájení trestního stíhání proto prý rozhodoval věcně i místně nepříslušný státní zástupce.
Můžeme hádat, zda je to naivita, nešikovnost, nekompetentnost nebo nebetyčná drzost, pokud soudce Nejvyššího soudu explicitně dovodí, že kdyby o Čunkově stížnosti rozhodoval vsetínský státní zástupce, mohl jí vyhovět.
Nejvyšší soud napadená usnesení zrušil, aniž učinil další kroky. K nápravě prý došlo tím, že Čunkovo stíhání zastavil jihlavský státní zástupce. K němu se však kauza dostala nade vší pochybnost nezákonně! To už soudci nevadí, hlavně, když ji zastavil. Poučení? Prominentní případ pro příště poputuje tak dlouho, dokud nedoputuje ke státnímu zástupci, který bude mít vytříbený cit pro křehkou stabilitu vlády.
Trápení slečny Baranik
Recenzentka restaurací Laura Baranik v Lidových novinách píše, co se stane, pokud ji v restauraci poznají. Obsluha se prý obvykle začne chovat lépe. „Proto se snažím, aby si mě nevšimli. Jinak bych se nikdy nedozvěděla, jak se tu chovají k běžnému hostovi, a recenze by prostě nemohla být objektivní. Jenže ať se snažím, jak chci, někdy mě přesto poznají,“ píše Baranik. Má prý teorii, že není-li nalíčená, vypadá jako bezdomovkyně, a proto do restaurace La Finestra přišla za „nemilosrdného denního světla v converskách a tričku, s bezdomoveckým obličejem a mastnými vlasy staženými do infantilního culíku“. Doufala, že takto ji nikdo nepozná, ale přesto ji poznali.
To je však tragédie. Trápení slečny Baranik by mohl být konec, kdyby u tištěných recenzí a na své webové stránce neuváděla vlastní fotografii. Ona však svůj obličej propaguje, protože dobře ví, že jinak by její byznys šel o trochu hůř…
Perla Evropy
Před výměnou eurokomisařů vznikají různé žebříčky, jež hodnotí pětiletý výkon těchto královsky placených superúředníků. Jeden takový žebříček sestavil prestižní britský ekonomicko-politický týdeník The Economist. V desítce nejlepších najdeme jména jako Siim Kallas z Estonska, Joe Borg z Malty, Mariann Fischer Boelová z Dánska, Charlie Mc Creevy z Irska, Andris Pielbalgs z Lotyšska, Olli Rehn z Finska či Meglena Kunevová z Bulharska. Český eurokomisař Vladimír Špidla dostal průměrné hodnocení. Dle očekávání nejhůře dopadl eurokomisař pro daňovou oblast László Kovács z Maďarska. O tomto bývalém vysoce postaveném komunistickém funkcionáři (mluvíme o letech před listopadem 1989), který před svým jmenováním o daních nic nevěděl, The Economist napsal pouze jedinou krátkou větu: „Nezanechal za sebou žádnou stopu.“
Maďarsku za tento výběr Evropská komise jistě upřímně poděkuje. Možná že jeho obličej časem uvidíme i na nějaké evropské známce a Kovács – pokud se nestane opět komisařem – bude po dobu tří let pravidelně dostávat polovinu svého měsíčního základního platu. Jeho měsíční plat nyní činí 19 909 eur, což znamená, že jeho odstupné bude bezmála devět milionů korun. Kovácsovo pětileté působení ve funkci eurokomisaře přišlo občany EU na více než 1,5 milionu eur, tedy asi 40 milionů korun. A to nepočítáme náhrady na bydlení, reprezentaci, oblečení, letenky a bůhvíco ještě. Spousta peněz za nic.
Kovácsovo angažmá v Bruselu se vyplatilo i maďarským socialistům. Jejich lidé v EU totiž odvádějí patnáct procent platu do stranické kasy…
