Německo řeší, případ zaměstnance kriminálky, který se účastnil demonstrací protiimigračního hnutí a slovně napadal novináře. Nakolik příslušníci policie sympatizují s extremisty, by mělo zajímat i Čechy.
Sofistikovanou módní kritiku přenechme Františce z Blesku. Dovolíme si přesto tvrdit, že muž v červené vestičce, černo- červeno-zlatém kloboučku a slunečních brýlích díky svému extravagantnímu stylu oblékání působí nevinným až komickým dojmem. Navzdory tomu právě tento účastník drážďanské demonstrace protiimigračního hnutí Pegida zadělal na dlouho nevídaný skandál v německé policii, který bude mít zcela jistě dohru.
O co jde? Na demonstraci dnes polozapomenutého hnutí se dotyčný pán dostal do potyčky s týmem německé veřejnoprávní televize ZDF. Vadilo mu, že je natáčen, kameramana slovně napadl a spolu s ostatními demonstranty zaútočil na kameru. Opodál stojící police nereagovala, dokud se na ně dotyčný muž sám neobrátil.
Policie nato celých 45 minut opakovaně prověřovala průkazy novinářů, aniž byla schopna zdůvodnit proč, přičemž agresivní útočník je vůbec nezajímal. Což o to, šlo by o další omezování práce médií ze strany policie, ke kterým dochází v poslední době stále častěji. Za práci policistů se původně postavilo vedení policie i saský ministerský předseda Michael Kretschmer.
O pár dní později však vyšlo najevo, že demonstrant je ve skutečnosti spolupracovník saské kriminální policie, který svůj volný čas tráví na akcích pravicově extremistických hnutí, zpochybňujících samou legitimitu demokratického státu.
Čtěte další komentáře Jana Brože:
Solární boom II. Promítání zrušeno
Zdražování ze zásuvky. Cena elektřiny prudce roste
Sázet a nekácet
Když si kohouti notují: žoviální Juncker je ideálním partnerem pro hulváta Trumpa
Zemědělské dotace se musí změnit. A spotřebitel také
Dopravně klikací martýrium
Skutečnost, že zasahující policisté evidentně nadržovali svému kolegovi, dala celé události nový rozměr. Politici volají po důsledném prošetření celé záležitosti a také toho, zda chování příznivce Pegidy není v rozporu s jeho zaměstnáním.
Především však incident vyvolalo otázku, do jaké míry sympatizují příslušníci bezpečnostních sborů s různými extremistickými skupinami zpochybňujícími samou podstatu demokracie a zda se tedy dokáží i postavit na její obranu, což je podstata jejich práce. Nemusí jít o přímou a aktivní podporu, jako tomu bylo u muže v kloboučku, ale i přílišnou laxnost vůči sympatizantům nedemokratických uskupení, anebo naopak nedůvodnou šikanu oponentů či novinářů.
Problém se zdaleka neomezuje jen na Německo. Vzpomeňme na chování českých policistů při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze nebo protiislámské nálepky v (nejspíš) policejním autobuse, kterým policie odvážela zadržené aktivisty po protestech u povrchového hnědouhelného dolu Bílina. Možná by při policejním vzdělávání a náborových testech bylo dobré zaměřit se právě na tento aspekt v mnohem větší míře.
