Pro rozvoj e-governmentu jsou podstatná jasná a jednoduchá pravidla
Internet je v České republice komerčně nabízen zhruba stejně dlouhou dobu jako mobilní telefony. Přesto jsou mezi počty jejich uživatelů jasné rozdíly. Používat mobil se naučí téměř každý, oproti tomu zvládnout počítač, přestat se bát „oken“ a navíc začít chápat, co všechno jeho připojení k internetu nabízí, není pro každého samozřejmý a jednoduchý úkol. Počet lidí, kteří žijí nebo chtějí žít bez internetu, se však stále snižuje. Vždy jde především o osobní rozhodnutí, nikoli o reakci na státní pobídku.
Drahá zkušenost
V minulých deseti letech bylo mnoho běžných zájemců o internet. Ti - často bez hlubších znalostí o počítačích - chtěli používat síť sítí a v danou chvíli byla pro ně optimální a mnohdy i jediným řešením vytáčená linka. Mnoha uživatelům nabízená rychlost 56 kilobajtů za vteřinu, případně dvakrát 64 kilobajtů za vteřinu u ISDN, stačila a prostřednictvím vytáčené linky poznávali možnosti internetu. Právě prostřednictvím vytáčené linky však byly tisíce uživatelů okradeny. Do počítače běžných uživatelů se dostal škodlivý program ukrytý pod nějakým tlačítkem nebo jinou „pastičkou“ na webové stránce. A změnil jim telefonní číslo určené pro připojení k internetu. Podvodníci v těchto případech zneužívali státními úřady špatně nastavená pravidla pro používání telefonní sítě na rozhraní mezi ní a internetem. Prostřednictvím čísel začínajících 906 nebo později 976 bylo možné připojovat uživatele na internet.
V těchto případech byli poškozenými běžní uživatelé, kteří měli zájem používat internet a byli ochotní platit za jeho používání vysoké poplatky ve formě telefonních impulsů. Často se však stalo, že místo běžného tarifu zhruba osmnáct korun za hodinu platili kvůli škodlivému programu 50 až 70 korun - ale za minutu. Přestože šlo o jasný podvod, žádný ze státních úřadů se těchto uživatelů nezastal. Tisíce běžných uživatelů byly ochotné platit za připojení k internetu, když však byly jasně podvedeny, stát neuměl (nebo nechtěl?) ochránit jejich práva.
Podivný zájem úředníků
Přestože růst počtu klientů českého internetu neprobíhal stejným tempem jako uživatelů mobilních telefonů, vzniklo mnoho komerčních lokálních i celorepublikových sítí. Tyto sítě bez jakékoli pomoci od státu umožňovaly a umožňují přístup k internetu, rozšiřují se a prosperují.
Je pravda, že v některých místech se lze připojit pouze prostřednictvím pevné linky největšího telekomunikačního operátora, omezené možnosti pro připojení k internetu však dnes již nejsou ve městech nad pět tisíc obyvatel a ve vesnicích poblíž nich nebo městeček. Někdy je to otázka ceny, jindy uživatelského komfortu či typu zástavby, ale vždy se několik způsobů připojení na těchto místech najde.
Po více než deseti letech úspěšného rozvoje internetu v Čechách a na Moravě vypadá velmi podivně, když se někteří úředníci za peníze z našich daní nebo z dotací EU najednou rozhodnou podporovat používání internetu. V případě Prahy se domnívám, že je naprosto bezpředmětné bavit se o budování další sítě pro bezplatný či levný přístup na internet. Velmi podobné to je ve všech městech nad zhruba tři až pět tisíc obyvatel. To je dnes přibližně velikost města, v němž již působí poskytovatel bezdrátového připojení k internetu. Současně tam velmi pravděpodobně bude možné se připojit prostřednictvím pevné linky s použitím technologie ADSL. Od Prahy až po několikatisícová městečka dnes existuje několik způsobů, jak se připojit k internetu, a je možné si vybrat i rychlost. To znamená, že v těchto případech by se vedle komerčních a již fungujících sítí budovaly další, které by měli spravovat úředníci nebo jimi najaté firmy. Výsledkem by bylo mnoho vynaložených prostředků a sítě, které by kvůli již existující konkurenci byly jen z malé části využívané a jejichž technologie by rychle zastarávala. Prosazovat bezplatný nebo levný internet v letech 1996-1999 by byl záslužný čin, dnes je však rok 2008.
Příklad dopravy
Pro firmy dodávající technologie je budování metropolitních sítí pro obce a města další zajímavou cestou, jak prodat více různých aktivních prvků pro drátové nebo bezdrátové sítě. Na otázky, zda si budovaná síť na sebe skutečně vydělá nebo má-li její budování opodstatnění, dodavatelé technologií neodpovídají. To je pochopitelné, protože kdyby řekli celou pravdu, byli by proti svým obchodním zájmům - prodat co nejvíce zařízení.
Zájmem úředníků by nemělo být budování nových sítí za každou cenu. Jejich hlavním cílem by mělo být přivést internet za přiměřenou cenu i do míst, kde se to komerčním poskytovatelům nevyplácí.
V takových případech je možné nalézt inspiraci mimo oblast počítačů a počítačových sítí, například ve veřejné dopravě. Stát, respektive kraje a obce mají zájem na tom, aby autobusy a vlaky jezdily téměř do každé obce, přestože často jde o ztrátové spoje. V případě veřejné dopravy však nikoho ani nenapadne, aby si obec kupovala a provozovala vlastní autobusy. Řeší se to objednáním veřejné služby od společností, které provozují autobusovou dopravu. Obce a kraje si od těchto podnikatelů objednají konkrétní počet spojů a doplácejí na jejich provoz.
Takový způsob by měl být použit i pro budování rychlého připojení na internet v místech, kde bude jeden či dva zájemci z celé obce či osady. Dalším, stejně důležitým důvodem je, že kraje a města nemají vlastní odborníky na provozování počítačových sítí, kteří by se trvale věnovali monitorování a servisu. To znamená, že by si na tuto činnost musely objednat externí firmu za běžnou cenu. To by zvyšovalo náklady na provoz, který by musel být vzhledem k malým příjmům za poskytované služby trvale dotovaný. Během několika let by síť zastarala (byla by již pomalá) a bylo by třeba do ní z veřejných peněz znovu investovat.
Příspěvek poskytovaný úřadem na základě smlouvy konkrétnímu poskytovateli připojení k internetu i v místech, kde je o tuto síť malý zájem, je mnohem průhlednějším a ekonomičtějším řešením než budování nových metropolitních sítí, které si na sebe nikdy nevydělají. Volbou takového postupu se peníze neutrácejí za technologie pro výstavbu a provoz sítě, ale za skutečné poskytnutí služby konkrétním občanům nebo neziskovým organizacím.
Záruka komunikace s úřady
Jedním z důvodů, proč se mnoho úřadů v poslední době zajímá o budování metropolitních sítí, je také argument, že jejich prostřednictvím vybudované připojení k internetu zlepší komunikaci občanů s úřady. Mnohem důležitější pro zlepšování komunikace úředníků a občanů je však ochota úředníků vyjít občanům vstříc, než za velké peníze budovat sítě pro připojení k internetu. Práce s lidmi je však velmi složitý a dlouhodobý úkol. Mnohem snadnější je dát peníze na technologie a následně si stěžovat, že občané nechápou „geniální“ nápady úředníků a málo s nimi komunikují.
Rozhodně se nedomnívám, že popsaný postup je pravidlem na všech úřadech. Na druhé straně získat na internet ve své městské části nebo vesnici peníze ze státního rozpočtu nebo dokonce z fondů EU je velkým pokušením. Na první pohled velmi lákavá myšlenka se může pro město nebo obec postupně změnit v noční můru v podobě vysokých účtů nejen za výstavbu, ale i za provoz, údržbu a následné modernizace.
Pro rozvoj elektronické komunikace úředníků a občanů není hlavním impulzem bezplatné či dotované připojení k internetu. Pro rozvoj e-governmentu jsou podstatná jasná a jednoduchá pravidla (technická a organizační), která skutečně usnadní občanům komunikaci s jednotlivými úřady.
Podpora internetu znamená nejen elektronicky přístupnou radnici či jiný úřad státní moci, ale také pomoc státních úředníků občanům při řešení problémů spojených s používáním internetu a moderních elektronických služeb. Internet a s ním spojené nové formy trestné činnosti neexistují příliš dlouhou dobu a není jasně stanovené a především zažité, co je a co není trestný čin. To by dle mne rozhodně nemělo znamenat, že se vše nechá na běžných uživatelích. Případy s podvodným přesměrováním na internetu, vykradené bankovní účty prostřednictvím internetových bankovnictví nebo neuznávání reklamy na internetu jako nákladové položky finančními úřady v severních Čechách jsou jasnými důkazy toho, že v některých oblastech se podpora rozvoje internetu omezuje pouze na slova a činy se stále nedostavují.
Jasná vize
Infrastruktura, která tvoří internet, se bude v ČR rozvíjet i bez státní podpory. Jasným důkazem jsou například informační servery, které svůj provoz platí téměř výhradně z peněz za prodanou reklamu na vlastních webových stránkách. To svědčí o tom, že takový server má zajímavý obsah, a především, že existuje dostatečně velká skupina návštěvníků, kterou může reklama oslovit.
Rozhodně si nemyslím, že by vláda a orgány státní moci měly přestat podporovat internet. Naopak, osvěta a podpora jsou v této oblasti velmi potřebné. Podpora však není totéž co desítky či stovky milionů korun ve formě dotací nebo jiných příspěvků na nákup hardwaru a softwaru. Software zestárne, hardware poškodí například letní bouřka a peníze jsou pryč. Skutečnou podporou je především jasná vize fungování orgánů státní moci v prostředí internetu a dalších moderních informačních technologií.
Souvislosti
Hlavním cílem by mělo být přivést internet za přiměřenou cenu i tam, kde se to komerčním poskytovatelům nevyplácí.
Příspěvek úřadu konkrétnímu poskytovateli připojení k internetu i v místech, kde je o tuto síť malý zájem, je mnohem ekonomičtějším řešením než budování nových metropolitních sítí, které si na sebe nikdy nevydělají.
Pro zlepšování komunikace úředníků a občanů je mnohem důležitější ochota úředníků vyjít občanům vstříc než za velké peníze vybudované sítě pro připojení k internetu.
Důvody podpory internetu
Elektronicky přístupná radnice či jiný úřad státní moci.
Pomoc státních úředníků občanům při řešení problémů spojených s používáním internetu a moderních elektronických služeb.
V některých oblastech ČR se podpora rozvoje internetu omezuje pouze na slova a činy se stále nedostavují.
Podpora není totéž co desítky či stovky milionů korun ve formě dotací nebo jiných příspěvků na nákup hardwaru a softwaru.
Skutečnou podporou je jasná vize o fungování orgánů státní moci v prostředí internetu a dalších moderních informačních technologií.
