Už téměř dva a půl roku máme evropského prezidenta. Jmenuje se Herman Van Rompuy a budeme ho ve svém čele mít další stejně dlouhé období. Je vůbec k něčemu dobrý?
Když si Van Rompuye lídři Evropské unie před časem vybrali, aby zaplnil nový post nejvyššího velitele EU, byl spíše terčem posměšků. Neznámý a nevýrazný Belgičan, který více než světového politika postavou připomínal hlavního hrdinu filmu E. T. – Mimozemšťan. Nejzajímavější na tehdejším belgickém premiérovi bylo, že s oblibou píše básně v japonské formě haiku a rád čas od času medituje v některém z vlámských klášterů.
Jenže tento nemastný neslaný, na první pohled asketicky vyhlížející muž prokázal, že nechce být figurkou na šachovnici. Začal k nelibosti dalších „prezidentů“ aktivně zasahovat do politiky, svolávat summity a navrhovat „svá“ řešení neustále se zhoršující ekonomické situace v Evropě.
Van Rompuy prokázal, že i díky zkušenostem ze spletité belgické politiky je mistrným manipulátorem. Vágně popsaná role mu umožnila znatelně rozšířit pole působnosti, takže se mimo jiné montuje i do zahraničních záležitostí, ač mu přímo nenáležejí.
A také kvůli tomu narazil. Vzájemně na sebe žárlí s kolegy na nejvyšších unijních postech – předsedou Evropské komise Josém Manuelem Barrosem i euroministryní zahraničí baronkou Ashtonovou – takže si dělají naschvály. Van Rompuy například nenabídl Barrosovi místo v letadle poskytnuté belgickou letkou. Každý z nich tak letěl z Bruselu na summit s Ruskem svým letadlem, což v době snahy šetřit nevypadá v očích daňových poplatníků příliš dobře. Barrosovi lidé Van Rompuye obviňují, že vzájemné dohody a postupy často bez mžiknutí oka porušuje. Z druhé strany se zase ozývá, že komise se snaží zviditelnit Barrosa tak vehementně, že jeho lidé zatajují a nekoordinují své tiskové výstupy.
I Van Rompuyova skromnost a plachost je možná předstíraná. Má početnější kabinet než Barroso, potrpí si na to, aby snad každý jeho krok zaznamenaly televizní kamery, a nepokrytě se těší, až mu dostaví v Bruselu nový palác. I když má vyšší plat než americký prezident, nechal sebe a svoji rodinu odvézt pěti pracovními limuzínami do Paříže, aby tam nastoupil na letadlo do Karibiku.
Těm, kteří ho na vrchol dosadili, francouzskému prezidentovi a německé kancléřce, se ale sázka na Hermana I. vyplatila. Bruselští pozorovatelé o něm posměšně mluví jako o poslušném Sarkozyho pejsánkovi. V týmu evropského prezidenta je řada Francouzů, hlavní ekonomický poradce je také Francouz a prý stačí, aby Sarkozy zavolal, a Van Rumpuy svolává další summit. Menší výhrou je evropský prezident pro menší a nové členské státy, k nimž se chová podobně přehlíživě jako ten, kdo ho vytáhl nahoru.
