Komu troubí halali

Podnikatelé a manažeři mají nové hobby. Myslivost a lov budou dobrým byznysem.

Naháňka na černou právě začíná. Proti sobě stojí dvě řady mužů. Odlišují se nejen oděvem a rolí, kterou při naháňce budou hrát, ale i sociálním postavením. Těm s oranžovou stuhou na klobouku se říká střelci. Za lovecké právo platí tisíce korun, na místě a v hotovosti. Těm v oranžových vestách se říká honci. Kromě zaměstnanců pořádající společnosti je mezi nimi mnoho starších myslivců, převážně důchodového věku, kteří za výpomoc dostanou najíst a napít. Ti si dnes nevystřelí.
Jsme v honitbě Štít v revírech společnosti Kinský dal Borgo nedaleko Chlumce nad Cidlinou. Kolik stojí organizace jedné naháňky na černou, nedovede přesně vyčíslit ani myslivecký hospodář Kinských dal Borgo Petr Apoštol. Je to však jistě exkluzivní částka za exkluzivní zážitek.
„No jo, u Kinských to je ale úplně jiný kafe,“ říkají lidé, kteří se věnují lovu či myslivosti, když jim vyprávíme své zážitky z poplatkových honů. Měli jsme štěstí, podobné honitby se s běžnými nedají srovnávat. Nejen co do množství zvěře, zážitkem bylo už jen procházet upravenými a udržovanými lesy a mlázím.

Lovci versus myslivci

Lov zvěře je pravým opakem golfu. Ještě počátkem minulého století býval lov výsadou privilegovaných venkovských vrstev, na zvěř vyráželi jen nejbohatší sedláci, farář, hostinský a pan starosta. Do lidové myslivosti, jak ji známe coby zájmovou činnost ne nepodobnou zahrádkaření, se nyní vracejí zákony tvrdého kapitalismu. Lovu a myslivosti se více a více věnují movití podnikatelé, manažeři, právníci, politici či lékaři. A spíše než myslivci jsou stále častěji pouze lovci.
A v tom je rozdíl. Udrží-li se ve společnosti lovců ze zábavy i onen lidový myslivec, bude záležet hlavně na tom, zda bude vůbec dost solventní, aby si vystřelil. Takže zatímco golf se demokratizuje, lov se bude aristokratizovat.

Nic není zadarmo

„Věnovat se myslivosti bude velmi drahé,“ domnívá se myslivecký hospodář společnosti Kinský dal Borgo Petr Apoštol. Zvěř totiž způsobuje nemalé škody na úrodách podnikatelům v zemědělství i lesnictví. Ty se v některých lokalitách mohou pohybovat v řádech statisíců korun, a až je začnou poškození tvrdě vyžadovat, myslivecká sdružení na jejich náhradu prostě nebudou mít dostatek prostředků. „Představte si situaci, kdy každý člen sdružení bude muset zaplatit ročně třeba třicet tisíc korun navíc. A to dříve, než vůbec ve své pronajaté honitbě vyrazí na lov,“ říká Apoštol. Je přesvědčen, že myslivost dříve nebo později budou moci provozovat jen opravdu bohatí lidé, podobně jako to funguje nejen v Evropě, ale po celém světě.
Nepřímo jeho slova potvrzuje rovněž Luděk Králíček, který má na starost myslivost v Českomoravské myslivecké jednotě (ČMMJ). Tvrdí, že ve společnosti panuje mylná představa, že myslivci přišli k něčemu zadarmo. „Že si jdou do lesa a střelí si tam, co chtějí, což ale není pravda,“ říká Králíček. Myslivci si musejí často za velmi vysoké peníze pronajmout honitbu a do péče o zvěř musejí investovat další nemalé finanční prostředky. A nejen do hrazení škod, které zvěř způsobí, což jim ostatně ukládá zákon. „Není to jako za Franze Josefa, kdy měl honitbu jeden vlastník,“ pokračuje Králíček, „proto také existují myslivecká sdružení, která dokážou dostatečné finanční prostředky na pronájem a provoz honiteb nashromáždit.“
Myslivci si tedy za vlastní peníze, které vydělali a zdanili, pronajímají honitbu, aby v ní de facto mohli vykonávat, co jim nařizuje stát, vysvětluje jednatel ČMMJ Jaroslav Kostečka. Ze zákona musejí v honitbách pečovat o zvěř a udržovat její stavy. To vše v rámci svého volného času jako hobby. „To se týká těch běžných myslivců, méně movitých,“ podotýká Kostečka. Pro ty bohatší je jednodušší pronajmout si honitbu a zaplatit si člověka, který se o ni bude starat. A čas od času vyrazit na lov.

Jak na to?

Kdo by se chtěl stát minimálně lovcem, musí splnit dva základní předpoklady: vlastnit zbrojní průkaz skupiny C pro držení lovecké zbraně a lovecký lístek. Zbrojní průkaz na loveckou zbraň má v Česku téměř 114 tisíc lidí a do budoucna by jeho vydání mělo být podmíněno souběžným složením mysliveckých zkoušek a získáním loveckého lístku. „Tím pádem možná poklesne počet držitelů tohoto zbrojního průkazu,“ domnívá se Králíček z ČMMJ. Ta má v současnosti kolem 95 tisíc členů, kolik z nich se ale myslivosti aktivně věnuje, je otázkou.
„Abyste se stal myslivcem, musíte se myslivosti věnovat mnoho let, nebo pro ni mít zázemí rodinné tradice,“ domnívá se lesní hospodář sdružení neprofesionálních myslivců a sportovní střelec Josef Novák. Kdo splní oba zákonem dané požadavky, aby vůbec mohl vyrazit s flintou do lesa, má na výběr z několika možností.

Varianta první: Poplatkový lovec

Jednou z nich je zůstat lovcem „na volné noze“ a vybírat z poměrně široké nabídky poplatkových honů. Jen na okraj si řekněme, že ani tato varianta není z nejlevnějších a pro mnoho trofejových lovců se může stát i tou nejdražší.
Stačí si například uvědomit, kolik stojí jen základní vybavení. „Na veškeré oblečení je třeba kolem dvanácti až patnácti tisíc,“ počítá Pavel Kočiš z agentury Madison PA. Tato částka pokryje myslivecké holínky, kalhoty, bundu, klobouk a v zimě vhodné prádlo. Dále by měl lovec mít minimálně dva typy zbraní, kulovou například na černou zvěř a brokovou na bažanty. Základní brokovnici lze pořídit od pěti tisíc korun, ceny kulovnic se pohybují kolem patnácti až dvaceti tisíc. Za nejkvalitnější zbraně však lovec zaplatí až stovky tisíc korun za kus.
Další platby jsou spojené s vlastním lovem. Například za právo lovu, tedy místo při společné naháňce na černou zvěř, střelec zaplatí kolem dvou až čtyř tisíc korun. A to bez jakékoliv záruky, že během dne vůbec spatří živého divočáka. Natož že si vystřelí.
Například u Kinských dal Borgo v Chlumci nad Cidlinou stojí takový post tři tisíce korun. „Plus 1500 až 1800 korun za střelené prase,“ dodává myslivecký hospodář Petr Apoštol. Samozřejmě bez DPH. V bankovkách přímo na místě. A v ceně není ani možnost si úlovek odvézt, protože ulovená zvěř je majetkem vlastníka honitby a je možné si ji dokoupit, opět za příplatek na základě hmotnosti. „Tuto možnost využívají především lidé z Prahy,“ podotýká Milan Gruber, jehož agentura poplatkové lovy pro firemní i individuální klienty zprostředkovává.
Dostatek hotovosti je třeba mít i v případě lovu na bažanty. Na štontu, tedy palebném postavení, totiž se střelcem stojí zapisovatel, který kromě toho, že pomáhá s nabíjením, také neúprosně zaznamenává každého střeleného ptáka. A co čárka, to je například v bažantnici Luhy, patřící Kinskému dal Borgo, čtyři sta korun na konečném účtu.
Luděk Králíček konstatuje, že nejzamilovanější zvěří českých myslivců je srnčí. Loví se kusy, které se z populace vyřazují. „Každá srnčí trofej je jiná, kdykoliv se na ni podívám, vím přesně, kde a kdy jsem srnce ulovil,“ líčí Králíček.
Základní cena za uloveného srnce při poplatkových lovech se přitom v závislosti na ohodnocení trofeje pohybuje od tří do dvanácti tisíc korun, v případě kapitálních úlovků může dosahovat samozřejmě i částek vyšších. Například při lovu na jelena si už ale lovec musí připravit částku přesahující několik desítek tisíc.

Varianta druhá: Pronájem honitby

Případný lovec si také může sám pronajmout honitbu. Jde ale o poměrně náročnou investici. Dražší jsou především velké honitby ve vlastnictví státu, které prostřednictvím svých správců pronajímá. To je případ honiteb Lesů ČR, největšího správce státních lesních pozemků. Nejkvalitnější honitby, historicky využívané k lovu, si nechávají ve vlastní režii a další pronajímají jak jednotlivcům či mysliveckým sdružením, tak firmám.
Za pronájem tisícihektarové honitby si Lesy ČR účtují i kolem sedmi set tisíc až milionu korun za rok. K tomu je třeba připočítat zhruba 400 tisíc korun na krmení pro zvěř, na částku až 300 tisíc korun se mohou vyšplhat úhrady za škody na lesích nebo na polích. „Škody jsou vždycky, protože jelen i divočák musejí žrát,“ říká Kostečka. Například jelen se potřebuje napást šestnáctkrát denně, takže samozřejmě kousne i jinam než do krmení v krmelci. „A jak do něčeho kousne, přibíhá vlastník pozemků a začne požadovat náhrady. A za ním následuje ekologický aktivista s tím, že máte v honitbě přemnoženou zvěř,“ popisuje Kostečka.
Připočítáme-li ke zmíněným nákladům ještě výdaje na lidi, kteří se musejí o honitbu starat, můžeme se na tisícihektarové honitbě dostat k roční částce kolem 2,5 milionu korun. „A pak si vezměte, že jste ve své honitbě schopen za rok ulovit třeba pět jelenů,“ pokračuje Kostečka. „Budeme-li vycházet z oficiálního ceníku, může se jejich cena pohybovat okolo 200 až 350 tisíc.“ Kostečka dodává, že se bohužel dost často stává, že si movitější lovec pronajme honitbu, a když za dva tři roky vidí, že ekonomická efektivita je nízká a nemá na ni čas, nájem vypoví. „Takové honitby se potom objevují ve veřejných dražbách,“ podotýká Kostečka, „a bohužel v současné době platí praxe, že je většinou správci státních pozemků pronajímají nejvyšší finanční nabídce bez ohledu na to, jaké tam je myslivecké hospodaření.“

Varianta třetí: Myslivecké sdružení

Zřejmě nejlevnější možností, jak se dostat k lovu, je stát se členem nějakého mysliveckého sdružení, kterých v Česku funguje více než pět tisíc. Myslivecká sdružení si zpravidla pronajímají honitby od vlastníků honebních pozemků, což mohou být stát prostřednictvím svých správců, jako jsou zmíněné Lesy České republiky, nebo soukromí majitelé. Myslivecké sdružení platí roční nájem za honitbu plus například příspěvky na krmení, případně se o zvěř stará svépomocí.
Například Pavel Kočiš z agentury Madison PA je členem sdružení 22 venkovských myslivců, kteří mají od vlastníků pozemků v pronájmu 2200 hektarů honiteb. „Roční pronájem činí 35 tisíc korun za rok, další náklady se pohybují kolem 60 tisíc,“ vypočítává Kočiš. „V rámci své činnosti například pomáháme zemědělcům na polích (říkají nám ozbrojená brigáda) a na oplátku od nich dostaneme krmení,“ popisuje Kočiš. Náklady spojené s honitbou zaplatí z prodeje zvěřiny a poplatkových lovů.
„Myslivecká sdružení pořádají například tři nebo čtyři společné hony na drobnou zvěř a dvě naháňky na černou zvěř. A na srnčí vyrážejí členové individuálně,“ popisuje Králíček z ČMMJ. Mezi sdruženími funguje také jakýsi výměnný obchod. „Někdo má dostatek vysoké, kterou si sám loví, a třeba dva kusy nechá střelit někoho jiného,“ popisuje vzájemnou „výpomoc“ Tomáš Divíšek, který se v civilu věnuje nákupu a prodeji pohonných hmot. Na oplátku se zase nechá pozvat třeba na drobnou zvěř. Záleží na tom, kdo má kde známé.

Zahraniční injekce

Značnou část příjmů jak tradičních majitelů honiteb, tak i sdružení, která inzerují možnost poplatkových lovů ve svých revírech, v současnosti přinášejí zahraniční lovci. V porovnání s pronájmy honiteb v jejich zemích jsou v Česku ceny stále ještě nižší, kromě toho je také láká především slavnostní atmosféra honů a dodržování tradic, jako jsou fanfáry a troubené signály či vzdávání pocty zvěři při slavnostních výřadech na závěr honu. „Česká myslivost je silně založena na tradicích, které jsou rovněž součástí poměrně náročné zkoušky pro získání loveckého lístku,“ vysvětluje Luděk Králíček.
A v neposlední řadě láká lovce ze zahraničí množství zvěře. „Ve srovnání s Evropou má Česká republika stále ještě velmi vysoké stavy především zvěře drobné,“ říká Králíček, „zahraniční lovci jsou překvapeni množstvím zajíců, bažantů i koroptví. Jejich údiv je o to větší, když si stěžujeme, že je to bída a tak desetina toho, co jsme měli před třiceti čtyřiceti lety.“
V industrializované západní Evropě s průmyslovým zemědělstvím dnes drobná zvěř de facto neexistuje, problém naopak způsobuje zvěř černá, která se vyskytuje téměř všude. „Nedávno jsem viděl v televizi záběry z předměstí Paříže, kde policisté a hasiči chytali divočáka,“ líčí Králíček. Černé se ovšem „daří“ i u nás, především proto, že se beze zbytku přizpůsobila civilizaci podobně jako liška, kuna skalní nebo některé druhy dravých ptáků. „Divočáci nakladou mladé v lese, s nimiž - jakmile dorostou velikosti zhruba pěti kilogramů - odcházejí bachyně do lánů kukuřice nebo řepek. Tam je nedohledá ani Vinnetou,“ popisuje Králíček chování divočáků. Přečkají období do konce prosince, kdy se sklízí poslední kukuřice na zrno, a potom se vracejí do lesa.

Bez peněz do lesa nelez

Poplatkoví lovci se stávají nezbytnou součástí tradiční české myslivosti a možná paradoxně mohou přispívat k tomu, aby v Česku zvěř nevymizela. Jednatel ČMMJ Jaroslav Kostečka uvádí příklad loveckých farem v Africe. „Lovecká turistika tam přináší největší množství finančních prostředků na ochranu přírody,“ poukazuje na fakt, který může mnohým připadat těžko pochopitelný. Lovci totiž chtějí lovit tu nejstarší zvěř s nejlepšími trofejemi, takže dorůstá velké množství mladých. „V oblastech, kde byl lov zakázán, byly velmi brzy totálně vyhubeny původní druhy,“ upozorňuje Kostečka. Se zákazem loveckých farem se o zvěř nikdo nestaral a postupně byla vypytlačena.
Králíček také dodává, že lov veškeré zvěře podléhá přísným zákonným podmínkám, v určité honitbě je možné odlovit jen předem určené množství konkrétní zvěře, aby byla zachována ekologická rovnováha. Říká, že myslivci chtějí, aby tu zvěř byla, a přirovnává jejich činnost k chovu dobytka: „Budu-li jeho chovatel, také nebudu blázen, abych jeden rok poslal všechna zvířata na jatka, protože bych přišel o chov.“

Kdo přežije?

„Nejlepší na tom je, že jsme to přežili,“ poznamenal s trochou nadsázky nadlesní Milan Ornst po skončení naháňky na černou zvěř v honitbě Štít nedaleko Chlumce nad Cidlinou. Čtyři století od doby, kdy v českých zemích František Antonín hrabě Sporck obnovil řád svatého Huberta a zavedl myslivecké zvyky vycházející z francouzských loveckých tradic, se myslivost v českých honitbách pomalu vrací do původních kolejí.
Zda se naplní slova mysliveckého hospodáře Petra Apoštola, že lov zvěře se stane doménou movitějších lovců, ukáže čas. Pohled na věk většiny dnešních myslivců dává tušit, že jejich počty časem začnou znatelně řídnout, takže se náklady jednotlivých členů na provozování myslivosti v pronajatých honitbách budou zákonitě zvyšovat. Vystřelit si potom na zvěř budou moci - jako kdysi - jen ti nejbohatší.

Od března do března Doby lovu zvěře v České republice Na rozdíl od mnoha jiných zemí se v Česku loví po celý rok. Lov se řídí zásadami selektivního průběrného odlovu a po celý rok se loví zvěř, která je z nějakého pohledu problematická.

Celoročně: liška obecná, sele a lončák prasete divokého. V oborách všechny druhy zvěře, pro které byla obora zřízena.

15. 3.-15. 4. krocan divoký (pouze krocan)
16. 5.-30. 9. srnec obecný (srnec)
1. 7.-28. 2. straka obecná, vrána obecná
1. 8.-15. 1. jelen evropský, sika japonský (u obou jelen, laň, kolouch)
1. 8.-31. 12. muflon (muflon, muflonka, muflonče), prase divoké
1. 8.-31. 10. holub hřivnáč
16. 8.-31. 12. daněk skvrnitý (daněk, daněla, daňče), sika Dybowského (jelen, laň, kolouch)
16. 8.-15. 1. husa běločelá, velká a polní
1. 9.-30. 11. kachny (kachna divoká, polák velký, polák chocholačka), lyska černá
1. 9.-31. 12. jelenec běloocasý (jelen, laň, kolouch), koza bezoárová (kozel, koza, kůzle), srnec obecný (srna, srnče), loveckými dravci bažant obecný a zajíc polní 1. 10.-30. 11. jezevec lesní, kamzík horský (kamzík, kamzice, kamzíče)
1. 10.-31. 12. krocan divoký (krocan, krůta)
16. 10.-15. 3. bažant královský (kohout)
16. 10.-31. 12. jen v bažantnicích bažant královský (slepice), odstřelem bažant obecný (kohout) 16. 10.-31. 1. jen v bažantnicích odstřelem bažant obecný (kohout i slepice)
1. 11.-31. 12. králík divoký a odstřelem zajíc polní
1. 11.-28. 2. kuna lesní a skalní, ondatra pižmová
1. 1.-31. 1. odchytem zajíc polní
1. 1.-31. 3. odchytem bažant obecný
1. 2.-31. 3. odchytem jen v bažantnicích bažant obecný

Pramen: Českomoravská myslivecká jednota

Co minuta, to střelený bažant Počet kusů ulovené zvěře odstřelem v ČR v roce 2006

• bažantí zvěř 579 065

• kachna divoká 247 322

• srnčí zvěř 99 066

• zajíc polní 66 569

• černá zvěř 59 868

• jelení zvěř 16 853

• daňčí zvěř 9760

• zvěř siky 6705

• mufloní zvěř 6624

• zvěř jelence 42

• kamzičí zvěř 19

Pramen: Český statistický úřad (údaje k 31. březnu 2007, kdy končí myslivecká sezona)

Sedmimilionová střelnice Zákonem stanovená minimální rozloha honitby je 500 hektarů, což je kompromis mezi požadavky ekologů a soukromých vlastníků. Ti se snaží o uznání honiteb od 125 hektarů, jako tomu bylo za Rakouska-Uherska.

Výměra honiteb v ČR (v ha) druh honební plochy * celková výměra * z toho obory * bažantnice

zemědělská půda 3 892 764 * 4806 * 62 256
lesní půda 2 574 003 * 36 248 * 25 309
vodní plocha 95 445 * 452 * 2823
ostatní pozemky 288 884 * 2719 * 4517
celkem 6 851 096 * 44 225 * 94 905

vlastnický vztah k honitbám * počet * ha
vlastní * 1636 * 1 965 750
společenstevní * 4105 * 4 885 346

způsob využívání honiteb * počet * ha
ve vlastní režii * 715 * 1 010 925
pronajatá * 5026 * 5 840 171

Pramen: Český statistický úřad (podle stavu k 1. dubnu 2006)

Úlovek zaručen O kvalitě honitby svědčí jednak počty ulovené zvěře, které hlavně u té drobné odrážejí kvalitu životního prostředí a správného zemědělského hospodaření (kromě bažantnic) - tedy jistota, že se lovec za své peníze dočká kýženého terče. A jednak prostředí a ceremoniály, které samotný lov doprovázejí. „Například bažantnice z dob Rakouska-Uherska jsou na daném území více než tři sta let a zachovávají si určitou estetiku, pro kterou jsou vyhledávány i mezi lovci ze zahraničí,“ přibližuje kritéria nimrodů Králíček z ČMMJ. A doplňuje stručný přehled lokalit, z nichž by lovec rozhodně neměl odejít s prázdnou.

Spárkatá zvěř - obora Poněšice u Hluboké (v režijní správě Lesů ČR)
- honitby Lesního závodu Kladská
- honitby Vojenských lesů a statků ČR ve Velichově, Mimoni, Hořovicích, Horní Plané, Plumlově a v Lipníku nad Bečvou, kde jsou nejsilnější jeleni ve střední Evropě

Drobná zvěř - bažantnice Židlochovice a Konopiště jsou světoznámé od dob habsburské monarchie, v konopišťské například před dvěma roky lovil španělský král a jezdí do ní honorace z celé západní Evropy

Zajíci - nejlepší honitby jsou v okolí Prahy a na Břeclavsku

Černá zvěř - vyskytuje se celoplošně po celé republice, největší kusy naleznete především na severní Moravě, kde se vyskytuje karpatský typ divočáka dosahující hmotnosti až 300 kilogramů
- nejsilnější kaňouři byli v posledních letech uloveni v okrese Písek a v oboře Sedlice patřící Lesům ČR

(Praporky:)
- Letos 4. srpna ulovil Milan Javorský z Mysliveckého sdružení Lesna kapitálního kňoura v Chocenickém Újezdu u Blovic na jižním Plzeňsku. V plné váze měl 200 kilogramů, po vyvržení a očištění vážil 170 kilogramů.

- Nejsilnějšího kamzíka v Jeseníkách ulovil Anton Salva v honitbě Sedmidvory v okrese Šumperk 5. listopadu. Kamzíkovi bylo osm let a měl hodnotu 105 CIC bodů. Je to první stříbrná trofej z Jesenicka.

- Nejsilnějšího muflona ve volné honitbě ulovil zahraniční lovec Norbert Stichlberger v Horních Hošticích. Měl bodové ohodnocení 226 CIC bodů.

ANKETA Milan Gruber ředitel agentury Pulford

1. Co vás na lovu nejvíce přitahuje? Pobyt v přírodě, chování zvěře, ticho a klid, soumraky i svítání, protože jsem milovníkem večerních čekaných a ranních šoulaček. A svoboda rozhodování, protože myslivost provozuji především jako zálibu. Jdu, kdy chci, když chci, lovím, když ne, jen se dívám.

2. Který druh zvěře lovíte nejčastěji a který nejraději? Nejčastěji a nejraději černou zvěř.

3. Máte oblíbenou honitbu? Lovil jsem v mnoha honitbách, oborách, kempech i rančích, ale doma je doma. Doma jsem v mysliveckém sdružení na Berounsku a neměnil bych. Když se z řeky zdvihá ranní mlha a šplhá po příkrých stráních, proti obzoru troubí silný jelen, pod posedem neslyšně proklouzne liška… věřte, má to vstávání v nekřesťanskou hodinu něco do sebe.

4. Jak často se myslivosti věnujete? Dvakrát třikrát týdně. V sezoně, kdy naše společnost organizuje lovecké akce pro domácí i zahraniční firmy, ještě častěji. Kouzlo společných lovů je v tom, že se o radost můžete podělit, rozhodující vteřinu desetkrát a stokrát probíráte s přáteli a cítíte jejich respekt a uznání, jejich zájem. Sdílení společných zážitků a zkušeností je podle mě tím hlavním, co českou myslivost odlišuje od toho, jak je provozována jinde.

Pavel Kočiš ředitel agentury Madison PA

1. Co vás na lovu nejvíce přitahuje? Atraktivitu lovu bych asi nejlépe popsal za použití kynologické terminologie – je to uspokojení z „odvíčkování“ a naplnění loveckého instinktu, který má v sobě většina psů i mužů. Musel byste zažít, co je to lovecká horečka, která vám rozklepe ruce v okamžiku, kdy vám před posed přijde srnec, na něhož čekáte čtrnáct dní. A vy nemůžete střílet, protože vám záměrný kříž skáče o půl metru nahoru a dolů. A pocit štěstí, když pak nejenom trefíte, ale také srnce dohledáte a zjistíte, že „má na hlavě“ to, co smíte střílet. Tedy tu správnou trofej, kterou máte napsanou v povolence.

2. Který druh zvěře lovíte nejčastěji a který nejraději? Srnčí a zase srnčí. Ale hon „na drobnou“ (kachna, bažant, zajíc) může být, když se povede společnost i průběh honu, také úžasným zážitkem.

3. Máte oblíbenou honitbu? Lovil jsem na různých místech České republiky. Na kachny rád jezdím do Černé na Vysočině, na srnce do Žatce a na Hlínu u Brna na cokoliv. Ale nejraději mám samozřejmě svou „domovskou honitbu“ na chalupě. V zahraničí jsem zatím nebyl, ale Afrika je mým velkým snem.

4. Jak často se myslivosti věnujete? Od 16. května do konce ledna dva až tři víkendy v měsíci. Mám výhodu, že manželka pochází ze selského rodu, kde tradice myslivosti sahá až do osmnáctého století. Čím dál větší kouzlo pro mě má individuální lov. Ale ročně absolvuji s kolegou tak dva až tři hony, kde se sejde dobrá společnost a je co lovit. Ty bych nevynechal za žádnou cenu.

Jan Strnad výkonný ředitel společnosti EMC

1. Co vás na lovu nejvíce přitahuje? Je to do značné míry velice adrenalinový zážitek. To však ani zdaleka pro mě není jediným parametrem. Jde také o dobrou partu lidí, které bez ohledu na postavení a profesi myslivost spojuje.

2. Který druh zvěře lovíte nejčastěji a který nejraději? Nejčastěji jednoznačně kachny. Nejraději je to asi právě drobná zvěř, kromě kachen i bažant a zajíc. Zcela odlišný je lov srnčí a černé zvěře. Na vysokou si vzhledem k relativně krátké myslivecké zkušenosti ještě netroufám.

3. Máte oblíbenou honitbu? Lovil jsem prakticky po celé České republice. Na drobnou zvěř jsem si zamiloval Vysočinu a Šumavu.

4. Jak často se myslivosti věnujete? Kdy to jde.

Zdeněk Toman generální ředitel Agrotradu

1. Co vás na lovu nejvíce přitahuje? Věčný boj s přírodou. Souboj se zvěří. Musíte ji vystopovat, nadehnat. Kolikrát jdu třeba na nátlačku nebo naháňku na černou zvěř a vůbec si nevystřelím. To není o špatném zážitku, prostě zvěř tentokrát „vyhrála“, nebo spíše nevyhrál jste vy. Dobrými zážitky mě také naplňují hony s trubači, výřadem na konci, troubením na počest padlé zvěři, s poslední lečí.

2. Který druh zvěře lovíte nejčastěji a který nejraději? Asi všechno, co je u nás pravidelně. Oblíbenou zvěř nemám. Spíš záleží na období. V srpnu a září se těším na kachny. Potom se těším na bažanty. Pak bude nátlačka na černou… Na kapitální úlovek teprve čekám.

3. Máte oblíbenou honitbu? Lovil jsem skoro ve všech bažantnicích a téměř ve všech větších lokalitách prasata a kachny. Oblíbenou honitbu mám svou domácí, v Jevanech. Ročně tam pořádám jednu nátlačku na černou a hosté bývají hodně spokojení, naloví se hodně zvěře.

4. Jak často se myslivosti věnujete? Hodně, raději to ani nebudu říkat. Jak vás to chytne, je to o hodně horší než golf. Taky je otázka, kolik toho nastřílíte. Někdy je to za sezonu deset kachen, jindy sto kachen, ale i pět set. K myslivosti také patří zakrmování zvěře, hlavně v zimě, to by měla být prestiž každého myslivce. Musíte mít ke zvěři určitou úctu.

Alexander Károlyi šéf disciplinární komise ČMFS

1. Co vás na lovu nejvíce přitahuje? Neopakovatelnost okamžiku, přímé, i když atypické spojení s přírodou a v neposlední řadě výjimečné zážitky. Je přitom třeba zdůraznit, že lov zvěře je přirozenou a historickou součástí života v celé Evropě.

2. Který druh zvěře lovíte nejčastěji a který nejraději? Nejčastěji lovím pravděpodobně černou zvěř a nejraději spárkatou.

3. Máte oblíbenou honitbu? Nepatřím mezi lovce cestovatele či turistické myslivce. Vyznávám zásadu, že k výkonu práva myslivosti neoddělitelně patří i odborná činnost zaměřená kromě jiného na chov a zvyšování kvality zvěře, včetně všestranné péče o ni. Proto lovím převážně v Česku, výjimečně na Slovensku, v Rakousku nebo v Maďarsku. Oblíbenou honitbu nemám, ale oblast Náměště nad Oslavou navštěvuji častěji než ostatní.

4. Jak často se myslivosti věnujete? Bohužel v posledních letech z časových důvodů téměř svátečně. Mám myslivecké kořeny, můj vztah k přírodě a myslivosti je celoživotní, zdědil jsem ho po otci a dalších předcích. Snažím se proto tomuto ušlechtilému koníčku získat ve svém nabitém programu odpovídající časový prostor. Zatím neúspěšně.

Fotoreportáž

1
Lovecký instinkt. Je dopoledne 6. listopadu a na štontech v bažantnici Luhy nedaleko Chlumce nad Cidlinou práská jeden výstřel za druhým. Právě probíhá hon na bažanty, jeden z programů týdenní lovecké návštěvy čtyř nizozemských lovců, objednané u společnosti Kinský dal Borgo. „Zbylá místa při podobných akcích doplňujeme z řad českých podnikatelů a známých,“ vysvětluje myslivecký hospodář firmy Petr Apoštol. Po seřazení střelců a honců se psy a tradičních fanfárách na úvod honu se vydáváme k první leči. Každý střelec dostane určené střelecké postavení a zapisovače střelených bažantů. Ve chvíli, kdy zvěř vyplašená honci začíná vylétávat z houští, pohled na dosud trpělivě čekající lovce se rázem proměňuje. Pan Mengr v důchodovém věku těká očima po letících ptácích a vybírá si svůj terč. Mírný předklon, brokovnice pevně v rukách, hlaveň kopíruje plachtícího kohouta. Výstřel, pak další, oblak peří a pták padá k zemi. Následuje bleskurychlé zlomení zbraně, kouřící náboje odletují vzduchem a dva nové s cvaknutím pušky končí v komorách. Pár minut naprostého soustředění a rychlých automatizovaných pohybů, pár minut, kdy lovecký instinkt muže dochází svého naplnění.

2
Čekání. Před malou chvílí ohlásil trubač Jan Šustr začátek první leče. Ještě nám v uších doznívají slova mysliveckého hospodáře Petra Apoštola z dnešního rána: „Vážení pánové, vítám vás na naháňce na černou zvěř v lesní honitbě Štít. Lovit budeme lončáka a divoké prase, ve čtyřech lečích. První řadu střelců bude zavádět nadlesní Milan Ornst, druhou Standa Plecháč. Vůdcem honců bude pan Apoštol. Přeji vám všem úspěšný lov. Lovu zdar.“ Po sborové odpovědi „Zdar!“ se skupinky rozdělily a střelci se rozmístili dle pokynů zaváděčů podél první leče. Než se rojnice honců dostanou střelcům na doslech, vypráví Jan Šustr o tradici loveckých signálů používaných během leče. Nejčastěji se u nás používají oficiální signály českomoravské myslivecké jednoty složené profesorem Antonínem Dykem ve třicátých letech 20. století. O rozšíření loveckého troubení v Čechách se nejvíce zasloužil již koncem 17. století František Antonín hrabě Sporck, který zavedl parforsní hony, chovy loveckých psů, zakládal obory, bažantnice i kačenárny. „Ve finále ale není až tak důležité, co a jak se troubí. Hlavně že se troubí,“ dodává s úsměvem Jan Šustr.

3
Byznys mezi výstřely. Společnost Kinský dal Borgo hospodaří na devíti honitbách, z nichž většina leží na jejích pozemcích. „Roční náklady na myslivost se pohybují kolem 2,5 milionu korun,“ vypráví Petr Apoštol. K ziskovosti přispívají především poplatkové hony, jejichž organizaci má pan Apoštol na starost. K dobrému honu patří i takzvaná poslední leč, kdy se všichni účastníci na závěr dne sejdou, tentokrát v jakési klubovně bažantnice Luhy, a nad horkým vývarem, svíčkovou z divočáka a pár půllitry piva či sklenkou něčeho ostřejšího si sdělují zážitky z honu a vzpomínají na své lovecké zážitky z minulosti.

4
Pes, nejlepší pomocník myslivce. K honům neodmyslitelně patří lovečtí psy. Na různé způsoby lovu se používají speciálně cvičená plemena, rozlišují se barváři, slídiči, honiči… „Hodnota vycvičeného loveckého psa se pohybuje někde mezi 20 až 30 tisíci korunami,“ říká Petr Apoštol. Kvůli psům také platí jedno ze zásadních pravidel střelby při společných honech na bažanty nebo kachny, totiž že se nestřílí na nízko letící ptáky. „Když jsou tu například Italové, automaticky se při zahájení střelby krčím,“ dodává s úsměvem vlastní zkušenost s horkokrevnými střelci z jihu nadlesní Milan Ornst.

5
Pocta padlé zvěři. K tradičnímu honu patří i uctívané padlé zvěře. Po každé leči v bažantnici následuje výlož, kohouti a slepice zvlášť, počítání padlé zvěře a oznámení jejího počtu doprovázené nezbytnou fanfárou a smeknutím klobouku všech účastníků.

6
Divoký úprk. Měli jsme štěstí. René Mlejnek do třetí leče divočáka ani nespatřil, tentokrát se jeden lončák (prase narozené vloni) pokusil proklouznout do lesa přes cestu kousek od nás. Zazněl výstřel, a než prase zmizelo za stromem, další. Divočák klopýtne, ale běží dál. „To byla taková větší myš, ne?“ popichují střelce kolegové a ohledávají místo škobrtnutí. „To byl úkap, ta barva, ne stříkanec. Nejspíš ze zadního běhu,“ komentuje stopy krve jeden z přítomných. „Prase zarolovalo, rylo a mazalo dál s pírkem nahoru,“ hodnotí zásah jeden z přítomných.

7
Bezpečnost především. Honci v rojnici postupují směrem k hlavním střelců. Aby se snížilo riziko možného zranění, mají oranžové vesty, střelci pro změnu stužky na kloboucích nebo předloktí. Podle štěkotu blížících se psů pozná zkušený lovec, zda vyplašili zvěř, případně jakou. „To byla nejspíše srnčí,“ komentoval například při jedné leči nadlesní Milan Ornst, když se psi v houští v jednu chvíli rozštěkali, „kdyby to byla černá, to by byl jiný štěkot, spíš úpění.“

9
Svačina. Po třetí leči naháňky na černou následovalo občerstvení přímo v lese. V maringotce se podával horký vývar, z udírny vedle čerstvé klobásky. Odpočívaly i zbraně a speciální hole, které se při čekání mění v provizorní sedátka.

10
Kolik jich bude při slavnostním výřadu? Po skončené leči vyráží do akce traktor s valníkem, na kterém průběžné končí ulovení divočáci.

11
Zabijačka. Ulovené prase je třeba hned na místě vyvrhnout. Použitelné vnitřnosti náležejí dle loveckého práva úspěšnému střelci, zbytek se ponechá na místě. Postará se o něj škodná, případně sami divočáci.

12
Pocta padlé zvěři. Vrcholem honu je slavnostní výřad ulovené zvěře. Zpravidla se zapalují ohně, které mají posvítit zvěři na poslední cestě, zvěř se klade hlavou k západu, například divočáci vždy na pravý bok. „Při dnešní naháňce na černou zvěř bylo uloveno deset lončáků a selat. Prosím úspěšné střelce, aby převzali své úlovky,“ uzavírá dnešní hon Petr Apoštol. Střelci převezmou symbolické zalomené větvičky ze zvířete, které jim náleží, a případně odkoupí i vlastní zvěřinu.