Zákopová bitva s českou závistí. Tak lze nazvat počínání předních českých firem, když dojde řeč na platy vedoucích pracovníků a nejvyššího managementu. Udělat si přehled o tom, v které z top českých firem je z finančního hlediska nejlepší být vrcholovým zaměstnancem, je při pohledu do výročních zpráv téměř nemožné. Každá z první dvacítky žebříčku Českých 100 nejlepších, jenž sestavuje společnost Comenius, totiž uvádí ve zveřejněných výkazech různý rozsah informací o odměnách a mzdách šéfů a také jinak seskupuje vedoucí pracovníky.
Týdeník Euro sestavil na základě veřejně dostupných informací tabulku s údaji o platech ve výše zmíněných firmách. Ačkoli není možné určit „vítěze“ s nejvyšším platem, ukazuje porovnání čísel na několik zajímavých trendů.
Mlžení před konkurencí
Společnosti se v zásadě dělí na dvě skupiny. Ty, jež uvádějí odměny co nejužšího managementu – samozřejmě souhrnně, a ty, které udávají číslo za větší okruh vedoucích pracovníků. Čestnou výjimkou budiž Henri Bonnet, generální ředitel Komerční banky, který otevřeně přiznává svůj vlastní jedenáctimilionový plat za rok 2010.
„Při sestavování výkazů, jde vlastně o rozhodnutí, zda platy více rozmělnit, aby vysoká čísla nebila do očí, plus také o jisté tajemství před konkurencí, aby netušila, jak jsou placeni nejlepší lidé,“ vysvětluje pod podmínkou anonymity auditor jedné z předních auditorských společností, jež obhospodařuje velké firmy.
Jde mimochodem také o psychologické rozhodnutí směrem k zaměstnancům. Čím více vedoucích pracovníků je vyčleněno do zvláštní kolonky, tím více se blíží průměrný plat ostatních zaměstnanců skutečnému průměru ve firmě. Zejména u mediálně propíraných společností, kde jsou platy manažerů pod drobnohledem, to může pomoci.
„Ohledně zveřejňování mzdy platí, že zveřejnit lze u řadových zaměstnanců pouze anonymní zprůměrované přehledy. Jiná je situace u vedení firem, kde má zejména u veřejně obchodovaných společností akcionář právo na informaci, jestli odměny vedení firmy stojí v relaci k výkonu nebo ne,“ míní Ivan Černohorský ze společnosti CV Partners, která se specializuje na poradenství v oblasti lidských zdrojů. „Speciálně u firem se slabou corporate governance (např. u polostátních a státních firem) je důležitá určitá veřejná kontrola, jelikož se jedná o veřejné prostředky vyplácené managementu. Samotným firmám ze zveřejňování platu managementu žádné problémy nehrozí, management může být sice vystaven závisti, ale to je cena za dobře placený a prestižní job,“ píše na stránkách své firmy Černohorský.
Pojďme do praxe. Z výroční zprávy elektrárenské společnosti ČEZ jednoduše vyčteme, že plat šesti členů představenstva byl v roce 2010 v průměru něco málo přes tři miliony korun. Celkové číslo odměn je ale nejasné. Na jiném místě výkazu je informace, že vrcholové vedení a orgány společnosti přišly firmu na 459 milionů korun, včetně odvodů na sociální a zdravotní. Počet lidí v této kolonce však není zřejmý. Spadají do ní například i ředitelé divizí. Jde tedy o zhruba 22 osob.
V soukromém impériu Andreje Babiše Agrofert Holding se zase pod položkou vedoucí pracovníci ukrývá dokonce 704 lidí s průměrným ročním platem 1,29 milionu korun. To patří mezi nejnižší čísla porovnávaných firem. „Nejvýše postavení lidé mají ale velmi vysoké platy, čím níže v manažerské struktuře, tím jsou propady ve mzdě podstatnější. Babiš si prostě umí své klíčové lidi zaplatit a ostatní jsou pro něj dělníci,“ osvětluje trochu čísla holdingu člověk, který poměry v něm dobře zná.
Krizové výkyvy
Zajímavým trendem, který porovnání výročních zpráv ukazuje, je změna v odměnách mezi lety 2009 a 2010, tedy v době, kdy se nemluvilo o ničem jiném než o krizi. V zásadě platí, že čím užší vymezení managementu ve výkazu, tím větší výkyv v platu. A to zejména směrem dolů. Podle odborníků to souvisí s tím, že top management má oproti ostatním zaměstnancům největší pohyblivou složku mzdy související s výkonem firmy. A tak třeba desítka šéfů společnosti Best, která je největším výrobcem betonových stavebních prvků pro zahradní architekturu, si pohoršila o více než 85 procent. V Microsoftu devět top manažerů přišlo skoro o 35 procent či ve Škodě Power spadly odměny jedenácti „nejvyšších“ o více než třetinu.
Ovšem podobně to platí i v případě, že platy poskočily směrem vzhůru. Téměř o pětinu si polepšila pětice v největší české cestovní kanceláři Exim Tours, ještě o malinko více pak vzrostly příjmy čtyřicítky manažerů z největší české firmy – Škoda Auto.
Naopak ve firmách, kde do vedoucích pracovníků zahrnují více lidí, se zdají být platy stabilnější. Výkyvy jsou významně nižší než u superšéfů a spíše směřují nahoru. Příkladem budiž Vítkovice Holding, kde 250 vedoucích pracovníků dosáhlo mírného přilepšení o 2,5 procenta. Podobně ve společnosti Eurest si dvoustovka lidí na manažerských postech pomohla o pět procent. Je třeba poznamenat, že u zajišťovatele stravování se meziročně snížil počet vedoucích o více než desetinu. To by odpovídalo trendům, jež formulovali v krizi odborníci na personalistiku. Tedy že platy nebudou v širším managementu významně klesat, ale bude se snižovat počet vedoucích a těm, kteří zůstanou, se rozšíří záběr. Za vyšší odpovědnost tak mohou dostat i mírně přidáno.
Britové chtějí vše
Jen pro srovnání s údaji o průměrných výdělcích vedoucích pracovníků, které jsou v tabulce. V roce 2010 činila průměrná mzda podle údajů Českého statistického úřadu 23 951 korun měsíčně. Za celý rok by to tak bylo necelých 290 tisíc korun. V meziročním srovnání nominálně poskočila o dvě procenta nahoru. Přičemž více přidáno dostali zaměstnanci v soukromé sféře (2,6 procenta) než lidé mimo podnikatelskou oblast (0,6 procenta). Ti druzí ovšem šli z vyššího základu a stále nad soukromými pracovníky vedli.
Když už píšeme o manažerských platech. Jedna poznámka ze světa: na podzim rozjela vládní liberální strana ve Velké Británii kampaň, na jejímž konci budou muset všechny britské firmy – státní i soukromé – jmenovitě zveřejňovat odměny managementu a ještě je podrobně zdůvodňovat. Firmy se okamžitě začaly rozhořčovat, ale voliči na to slyšeli. Měli v paměti situace, kdy si manažeři v bankách, které vláda musela v krizi sanovat, nadále vypláceli tučné bonusy. A o to liberálům šlo. Jejich podpora setrvale klesala, protože poslušně souhlasili se škrty, které prováděli jejich koaliční partneři konzervativci.
Britská cesta je možná příliš drastická. Výši odměn vrcholového managementu mají však akcionáři znát určitě, aby mohli posoudit, zda si je za své výkony zaslouží. Lid má ve stejné logice znát platy manažerů státních i polostátních podniků. Připustil to před časem ostatně i ministr financí Miroslav Kalousek, ale jedním dechem dodal, že v závistivém Česku to je problém. Aby ne, když je těžké z ministerstev vypáčit, kolik berou nejvyšší úředníci – tedy manažeři ve státní správě – a média kvůli tomu sahají někdy až k žalobám.
