Komu zvoní halali

Blíží se konec pronájmů honiteb a bude se střílet hlava nehlava. Nejen na zvěř, ostrá slova budou lítat i mezi nimrody

Zásadní obchody uzavíral továrník František Ringhoffer většinou dvacet kilometrů za Prahou ve své daňčí oboře Březka. Nikdy moc nevynášela, hospodaření bylo spíše ztrátové. Skvěle ale sloužila jako kulisa pro dobré obchody. I dnešní podnikatelé, manažeři a bankéři vědí, že byznys se jinak domlouvá ve strohých klimatizovaných kancelářích a jinak v loveckém zámečku nebo stylové hájence v opojení z čerstvých loveckých zážitků. Důležité partnery zvou proto přímo do vlastních nebo pronajatých honiteb nebo si zaplatí lov na míru. Mezi zvanými bývají také poslanci a důležití úředníci, kteří si rádi zastřílejí a odměnou za mimořádný zážitek pak hostiteli vyjdou v něčem vstříc. Kupříkladu bývalý majitel potravinářské firmy Hamé Leoš Novotný našel spřízněnou duši v Jakubu Šebestovi, rovněž vášnivém nimrodovi. Když ČSSD vynesla Šebestu do Fischerovy úřednické vlády do křesla ministra zemědělství, splnil se Novotnému životní sen. Díky vstřícnosti státního podniku Lesy České republiky a Šebestova úřadu se stal vlastníkem radějovské obory v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v jedné z největších obor v České republice.

Přirozená vazba

Z loveckého ráje v jižních Čechách je vlivný podnikatel Pavel Dlouhý (ODS), známý jako kníže z Hluboké. Jeho vztah k myslivosti jen dokresluje fakt, že bývá často viděn, jak úřaduje v hlubocké restauraci Hubert. Myslivosti se věnuje také Pavel Kořan, šéf Českého svazu tělesné výchovy a předseda dozorčí rady Sazky. Společnost Hájenka Křiniště, za niž Kořan vystupuje, dostala v minulosti podporu na národní přehlídku mysliveckých trubačů od „Hušákova“ vinařství Kolby. Zkrachovalá Sazka se nyní jihomoravského vinařství zbavuje. Vysoká koncentrace nimrodů a lovců trofejí je přirozeně v lesnicko-agrárním byznysu, na ministerstvu zemědělství (MZe), Pozemkovém fondu a dalších propojených úřadech. Z bývalého ministra Jaroslava Palase (ČSSD) se dokonce stal šéf Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ), nejsilnější organizace, která však členy postupně ztrácí. „Nyní jich máme 80 tisíc. V roce 2002 to bylo 112 tisíc,“ porovnává jednatel ČMMJ Jaroslav Kostečka. Přestože jednota oslabuje, dotace, které jí posílá MZe, posilují. V roce 2006, kdy po dlouhodobém vládnutí sociálních demokratů převzala ministerstvo ODS, spadl příspěvek pro mysliveckou organizaci na 1,7 milionu korun. Za myslivce Šebesty narostl na dvanáct milionů. A přes všemožné úspory každoročně roste i celková podpora myslivosti. Loni jí Fuksův úřad nadělil bezmála 35 milionů korun, tedy skoro třikrát tolik než před pěti lety. Proti tomu, co jde do zemědělství, lesů a vod, jsou to ovšem stále jen drobné. Jak Kostečka upozorňuje, myslivci za stát vykonávají činnosti v hodnotě čtyři a půl miliardy korun ročně. Libor Řehák z Asociace profesionálních myslivců se dopracoval k ještě vyššímu číslu. „Náklady na hospodaření vycházejí ročně na 5,3 miliardy korun,“ upřesňuje. Ale nimrodi si jistě přijdou na své. Jinak by se nepřetahovali o to, kdo kde bude vykonávat myslivecké právo. To znamená nejen lovit, ale o zvěř se také starat a předcházet škodám, na něž si pak stěžují zemědělci a lesníci.

Nervozita v revírech

Česká myslivost je „svá“. Někdo ji má zadarmo, někdo za ni bohatě platí. I proto atmosféra v tuzemských revírech houstne a nervozita poroste s tím, jak se bude přibližovat rok 2013. V té době vyprší většina smluv na desetiletý pronájem honiteb a na čekané posedí více zájemců, než kolik může být úspěšných. „Budeme rádi, když současní uživatelé uhájí přibližně sedmdesát procent honiteb. U ostatních budou střety,“ očekává za ČMMJ Kostečka. Rivalita mezi takzvaně lidovými a moderními myslivci se přenáší také do velké politiky. Pravicová část venkova cítí šanci ke změnám, když agrární resort má nyní v rukou ODS. Ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS) slibuje, že se letos dostane k mysliveckým tématům, včetně velikosti honiteb. Tlačí ho k tomu proreformní křídlo myslivců, sedláků a vlastníků půdy. Myslivecká unie, do níž se spojili, požaduje řešit dlouhodobou krizi v odvětví a vlastníkům honebních pozemků dát větší práva. „Chceme, aby se pohled na myslivost změnil. Stáhnout z ní punc, že je to lidová zábava,“ říká Josef Stehlík (ODS), předseda Asociace soukromého zemědělství a Fuksův poradce. Ministrovi vysvětluje, že sedláci mají zájem sami vykonávat právo myslivosti na polích a loukách, na kterých hospodaří. Takové spojení na rozdíl od západních sousedů totiž v Česku není automatické. Ministr se výbušné téma chystá otevřít personálními změnami. „Razantně obměním mysliveckou radu,“ uvedl před prázdninami. Nové složení tohoto poradního orgánu napoví, jestli bude chuť něco změnit. Tu nelze hledat u Fuksových úředníků. Reformní nálada rozhodně nepanuje ani ve sněmovním zemědělském výboru. Lovci, kteří v jeho vedení zasedají, odhazují u mysliveckých otázek různobarevné politické dresy, kamizola má přece stejný odstín. Místopředseda výboru občanský demokrat Jiří Papež coby místopředseda Palasovy jednoty nepůjde proti svým myslivcům. Co je lovecká vášeň, dobře vědí i komunista Pavel Kováčik a sociální demokrat Ladislav Skopal.

Myslivci mnoha tváří

Současná česká myslivost má několik tváří. Tradiční aristokratickou, která se vrátila se šlechtici na restituovaná panství. Někdy to neměla jednoduché, jako v případě knížete Karla Schwarzenberga. O svou honitbu se musel soudit se sousedy, zastupovanými komunistickým poslancem Vojtěchem Filipem. Mezi řadovými nimrody je mnoho lidí, kteří to myslí a dělají dobře. Za pošramocený obraz, jaký mají u veřejnosti, vděčí přiopilým kolegům střílejícím po všem, co se hýbe, po psech i po sobě. Zastupují takzvanou lidovou myslivost, která je jako zájmová činnost pokračováním socialistických tradic. Více než dvacet let po změně režimu je stále nejrozšířenější. Celostátní myslivecká jednota má své sjezdy, okresní spolky a místní sdružení. Průměrný věk členů je 59 let. Někteří přitom stále nechtějí vzít na vědomí, že pole, lesy a louky mají konkrétní vlastníky, že nepatří všem a ani jim. Neradi vidí, že jejich tradici „narušují“ novodobí myslivci. Třeba bohatí lidé, které přitahuje lov, mají rádi přírodu a pořídili si svůj kus země. Není jich však mnoho. K honitbám se dostal kupříkladu podnikatel ze západočeského Stříbra Josef Plzák díky tomu, že nakupoval státní půdu. Podobně podnikatel z Chomutovska Břetislav Hutárek, který má honitbu v Mašťově pod vojenským újezdem Doupovské hory. „Prodal jsem firmu a investoval do půdy. Je tady panenská příroda ideální pro zvěř. Jde o jednu z nejlukrativnějších honiteb v republice,“ považuje si svůj revír Hutárek. Jeho příchod do Mašťova nelibě nesli myslivci ze sousedství ovládající okolní revíry. Hutárek je přesvědčen o tom, že za vším stáli někteří levicoví politici, kteří by jednou rádi ovládli kus Doupovských hor.

Jak se loví ve státním

Nejvíce honiteb – zhruba tisícovku – mají pod sebou Lesy České republiky. Většinu jich pronajímají. Jako státní podnik se ze všech majitelů honebních pozemků chovají nejvíce tržně. Revíry přenechávají těm, kdo zaplatí nejvíc. Průměrná cena nájmu vychází dle mluvčího Lesů Zbyňka Boublíka zhruba na dvě stovky na hektar. Dosahuje ale třeba i 1500 korun. Soukromým vlastníkům platí myslivci za roční pronájem honebních pozemků mnohdy jen pár korun za hektar. V loňském roce utržil státní podnik za pronájem honiteb 188 milionů korun. „Náklady Lesů ČR na ochranu porostů proti okusu a loupání zvěří dosáhly 326 milionů korun,“ doplňuje Boublík. Přes tuto prevenci Lesy ČR evidují loňské škody za šestnáct milionů korun. „Ve smlouvách máme jasně dané, že nájemci škody nahradí. Těch neseriózních se můžeme zbavit, ale děje se to spíše výjimečně,“ říká generální ředitel Lesů ČR Svatopluk Sýkora. Za poplatkové lovy v honitbách, které si státní podnik spravuje sám, inkasoval v minulém roce 93 milionů korun. „Lidé, kteří si k nám zvyknou jezdit, se vracejí. Zájem je setrvalý, i když to není žádná laciná zábava,“ poznamenává Sýkora. Sám má lovecký lístek, ale nepovažuje se za náruživého myslivce. „Na lovy se dostanu jen zřídka, není čas. Rád si zastřílím do terče na asfaltové holuby,“ dodává šéf státních lesů. Právě on má být novou tváří ve Fuksově myslivecké radě. Jak ale tvrdí, zatím mu to nikdo nenabídl. „Určitě by mě to potěšilo,“ říká Sýkora. Vojenské lesy a statky, které mají honitby ve vojenských újezdech, si je na rozdíl od státních lesů myslivecky spravují samy. „Kdo obhospodařuje pozemky, měl by mít i právo myslivosti. Přestože máme velké honitby a relativně dost zvěře, škody jsou únosné. Máme totiž možnost rychle reagovat na nesrovnalosti ve vztazích zvěř a les,“ říká Jan Jeniš z újezdu Libavá, který se opírá o třicetiletou zkušenost aktivního myslivce. Vojáci umějí z myslivosti těžit i ekonomicky. „Přestože máme vysoké ceny za poplatkové odlovy jelenů, zájem o ně ani při krizi nepoklesl,“ dodává Jeniš. Střelci zaplatí devět až 250 tisíc korun v závislosti na bodové hodnotě trofeje. Do vojenských honiteb jezdí na lov především tuzemská klientela. „Naši hosté chtějí mít myslivecký zážitek, ne lovecký. Ulovit u nás jelena za večer není možné,“ říká Jeniš.

Sedlákova honitba

Vlastník pozemků, sedlák a nájemce tisícihektarové honitby. Tím vším je Jan Miller z Holubic na západ od Prahy. Myslivost bere jako součást krajiny a svého hospodaření. Není myslivec, přesto hodně stál o to, aby si mysliveckou činnost na svých polích zajišťoval sám a mohl vyprovodit družinu, která jeho pozemky myslivecky užívala. Před více než deseti lety se mu to povedlo, i když to nebylo jednoduché. „Stálo mě to dost práce a sto tisíc korun. Honitba nenese žádný zisk, ale pro mě je důležité, že mám vše pod kontrolou,“ oceňuje Miller. Nemusí být už svědkem nájezdů pánů myslivců střílejících srnky z auta. Sedlák vlastní 600 hektarů a dalších 400 honebních hektarů si pronajímá. O vše se stará jeden myslivecký správce. Vypomáhá mu asi osm chlapů z vesnice, kteří současně mají prostor pro svou zálibu. Výjimečně si Jan Miller dá flintu přes rameno. To když vítá hosty před honem na bažanty. „Poplatkové lovy ale už téměř nedělám. Někdy alespoň pro známé,“ dodává. Takové pojetí myslivosti v Česku není běžné. Řada vlastníků polí, luk a lesů, kteří v nich hospodaří, by jej přitom brala jako přirozené. „Tvorba honiteb by se měla liberalizovat. Sedláci by měli mít větší páky na to, aby se na jejich pozemcích hospodařilo lépe a předcházelo škodám způsobeným zvěří,“ obhajuje změny Stehlík. Přeje si, aby do myslivosti mohli více promlouvat zemědělci místo lesníků, kteří tuto oblast ve státní správě opanují. Ze všech honiteb je totiž asi sedmdesát procent polních a třicet procent lesních. Rozdílné pohledy jsou na otázku, zda je potřeba novelizovat myslivecký zákon, který v minulosti v Parlamentu prosadila levice. Pravicoví zákonodárci ho poté neúspěšně napadli u Ústavního soudu. „Zákon poskytuje příliš rozsáhlá práva myslivcům na úkor majitelů pozemků, na kterých se nacházejí honitby,“ upozornil Jiří Pospíšil před osmi lety po podání ústavní stížnosti. Tehdy byl ministrem spravedlnosti stínové vlády ODS, nyní jako skutečný ministr by nápravě napadeného předpisu mohl pomoci víc. Josef Stehlík, který bude novým členem ministerské myslivecké rady, míní, že po deseti letech platnosti si kontroverzní zákon revizi zaslouží. O jeho otevření ovšem ani trochu nestojí ČMMJ. „Nemáme snahu, aby byl novelizován. Nepřeje si to ani naprostá většina honebních společenstev,“ tvrdí jednatel jednoty Kostečka. Opak přitom dlouhodobě prosazuje předsedkyně Sdružení vlastníků honebních pozemků Věra Petrová. „Celý zákon je špatný. Novela je připravená a může dojít i ke zmenšení minimálních výměr honiteb,“ upozorňuje Petrová. Snížení minimální velikosti honiteb pod současných 500 hektarů zatím nemá příliš zastánců. A co tomu všemu říká zvěř? Na pozoru by se měly mít hlavně největší trofeje. Dá se čekat, že v honitbách, kde nynější nájemci skončí, se předtím bude střílet hlava nehlava.

Kdo rád střílí

Jaroslav Bednář – profesionální hokejista Jiří Blažek – člen výkonného výboru TOP 09, náměstek Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových František Brožík – bývalý místopředseda Poslanecké sněmovny (ČSSD) a Pozemkového fondu Pavel Dlouhý – člen ODS a podnikatel z Hluboké nad Vltavou
Marek Dospiva – spolumajitel finanční skupiny Penta Peter Dvorský – operní zpěvák Jan Fencl – bývalý ministr zemědělství (ČSSD) Jaroslav Fiala – bývalý poslanec ČSSD Oldřich Gojiš – majitel mlékárenské skupiny Interlacto Jan Grůza – bývalý poslanec (KDU-ČSL), donedávna šéf dozorčí rady Pozemkového fondu Jaroslav Haščák – spolumajitel finanční skupiny Penta Jan Höck – ředitel Národního hřebčína v Kladrubech, dříve ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu Karel Holoubek – majitel firmy Řempo Holoubek Jaromír Janata – generální ředitel a spoluvlastník lihovaru v Kolíně Lubomír Jurášek – ředitel MSK Kroměříž Pavel Kořan – předseda ČSTV a dozorčí rady Sazky Vladimír Koubek – advokát z Hluboké nad Vltavou Pavel Kováčik – poslanec KSČM Karel Kuropata – kroměřížský podnikatel, stojí za pivovary PMS (Zubr, Litovel, Holba) Martin Kvietik – spolumajitel finanční skupiny Slavia Capital, které patří Agropodnik Jihlava Leoš Novotný – majitel obory Radějov a bývalý vlastník firmy Hamé Jaroslav Palas – hejtman Moravskoslezského kraje (ČSSD), předseda Českomoravské myslivecké jednoty, bývalý ministr zemědělství Jiří Papež – poslanec ODS, místopředseda Českomoravské myslivecké jednoty Karel Schwarzenberg – ministr zahraničí, předseda TOP 09 Ladislav Skopal – poslanec ČSSD František Studénka – majitel firmy Signum Petr Smutný – senátor ČSSD Jan Sýkora – partner a předseda dozorčí rady Wood & Company
Svatopluk Sýkora – generální ředitel Lesů České republiky Jakub Šebesta – ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce, exministr zemědělství Miroslav Toman – prezident Potravinářské komory Jan Vávra – nájemce honitby, bývalý šéf zpravodajství TV Nova Gabriel Večeřa – majitel Agro Měřín Petr Zgarba – poslanec ČSSD a bývalý ministr zemědělství

Z myslivecké statistiky

Držitelem loveckého lístku je 94 713 lidí V Česku je celkem 5753 honiteb Nejvíc honiteb – zhruba tisíc – mají Lesy ČR Minimální velikost honitby je 500 hektarů Průměrná velikost honitby je 1200 hektarů