Být to musí, ale kdo by to bral ještě vážně? Na většině zastupitelstev a radnic je čtrnáct dní po komunálních volbách jasné, kdo půjde s kým proti komu, a tak odevšad teče záplava ideologické omáčky nových koalic a stesků poražených. Podívejte, všichni se proti nám spikli, žaluje ODS v Českých Budějovicích či v Ostravě, kde ji slabší partaje společně vytlačily do opozice. V Brně si zas občanští demokraté padli do náruče s lidovci, ano, s těmi slizkými hady, které jinde nemohou ani cítit. Kromě bizarních incestů a sodomií, praktikovaných hlavně v závětří na menších obcích, došlo při povolebním páření i na řádná manželství: pravicovou koalici ODS/US/KDU-ČSL mají třeba v Ústí nad Labem.
Pokud něco komunálky obecně potvrdily, tak především to, že v sousedských poměrech může každý vládnout s každým, hlavně když se lidé snesou. Pravice s pravicí, levice s levicí, levice s pravicí, demokraté s totalitníky, ateisté s pánbíčkáři. Jasně se to – už poněkolikáté – ukázalo v Praze. Úspěšný Bém s úspěšným Kaslem by se osobně určitě domluvili, radnice v rukou pravice byla na dosah. A přesto, prý kvůli stabilitě, vznikla velká koalice ODS s ČSSD. Inu, červnové Kaslovo prásknutí dveřmi v ODS nebylo zapomenuto. Na obou stranách, protože i Kasl se pokoušel o spojenectví všech proti ODS, ale sociálnědemokratická dcerka si vybrala bohatšího partnera. Že si stará bürgermeisterovsko-němcovská garda občanskodemokratického týmu prosadila svou a dosavadní z korupce podezírané spříseženstvo vládne dál, znamená, že Bémova „nová tvář“ je jen líbivá maska.
Jeden pozitivní rys tahle apolitická bratrstva mají: rozhádanost místních vůdců ještě není tak veliká, jak by se občas mohlo zdát. Vidina moci a výhod má stabilizační účinek.
Jiným smutným trendem komunálek je pokračující normalizace podílu komunistů na moci. To je vina hlavně ČSSD, když ztratila ostych jít s KSČM do vícečlenných koalic nebo když při souběžných senátorských volbách podpořila rudé kandidáty před modrými. Bohumínský zákaz spolupráce sociálních demokratů s komunisty zatím odolává náporu, ale faustovská chuť získat mocného spojence v ČSSD sílí.
České radnice počátkem listopadu notně zmodraly. ODS to ráda vykládá jako reparát své červnové porážky, ale tak to úplně není. Úspěch měla v komunálkách vždycky, hlavně kvůli silné stranické základně, v čemž jí nejvíc konkurují „zavedení“ lidovci a komunisté. Tomu, že by dnes ODS vyhrála i volby do sněmovny, však nic nenasvědčuje. Bitva o charakter postklausovské ODS navíc teprve začíná. Cingrlata pro voliče v podobě sympatických tváří Evžena Tošenovského a Pavla Béma rychle ztrácejí lesk i význam, dnes je v kursu spíše Jan Zahradil nebo Vlastimil Tlustý. Co to udělá s přízní voličů, se ještě uvidí.
