Komunistické desátky

Poslanci a senátoři KSČM se musí upisovat k odvodům peněz

Komunistům se dařilo téměř čtyři roky skrývat metody, kterými zavazují své poslance a senátory k poslušnosti a k odvádění povinných finančních částek do stranické pokladny. Úzkostlivě střežené interní materiály přímo z centra Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy, které tyto metody poodhalují, získala nyní redakce Klekánice České televize. (Reportáž odvysílá v úterý 28. května.) V dokumentech z roku 1998, které má k dispozici také týdeník EURO, se zavázali všichni komunističtí kandidáti na poslance a senátory k řadě povinností. Vedle obecně požadované stranické poslušnosti k nim patří i povinné odvádění vysokých finančních částek přímo z platů, které dostávají za své působení v horní i dolní komoře Parlamentu České republiky.

Skutečně zvláštní ujednání.

Všichni komunističtí poslanci (je jich 24) a tři senátoři podepsali ještě před volbami v roce 1998 třístránkovou smlouvu nazvanou „Zásady spolupráce mezi KSČM a poslanci (senátory) Parlamentu České republiky, zvolenými na kandidátce KSČM“, a na ni navazující „Zvláštní ujednání“. Za KSČM obě písemnosti osobně podepisovali předseda strany Miroslav Grebeníček a místopředseda Vlastimil Balín. „Ano, tyto dokumenty podepsali všichni naši poslanci a senátoři,“ přiznal Balín.
KSČM svým poslancům a senátorům na základě smlouvy mimo jiné garantuje:
- odbornou pomoc za finanční úhradu
- vytvoření podmínek pro ubytování v budově ÚV KSČM
- zajišťování tiskových konferencí a pomoc v komunikaci se sdělovacími prostředky
- organizování setkání s voliči.
Naopak kandidáti svým podpisem mimo jiné stvrzují, že:
- budou bez nároku na odměnu účastni akcí KSČM i mimo volební kraj
- nebudou za vykonávání stranické funkce požadovat odměnu
- upřednostní umístění své kanceláře v budově KSČM.

Zaplacený mandát.

Zásadní jsou však ustanovení, v nichž se kandidáti již předem smluvně zavazují, že se vzdají svého mandátu zákonodárce v případě, „že se jejich činnost výrazně odchýlí od politiky KSČM“, a že budou každý měsíc odvádět do pokladny KSČM patnáct procent ze svého hrubého základního platu včetně případného funkčního příplatku. Současní komunističtí poslanci a senátoři navíc v rámci smluv podepsali klauzuli, jíž prakticky odsoudili své asistenty k pobírání platu reálně sníženého o třetinu. V bodě 2 „Zásad spolupráce“ totiž souhlasili s tím, že se budou podílet na financování funkcionářů KSČM 30 procenty z částky určené na úhradu služeb asistenta. „Povinnost vzdát se mandátu je neústavní a byla by jen těžko vymahatelná,“ uvádí právník Radek Pokorný. „Navíc nikdo nemůže rozhodovat za třetího. Poslancem či senátorem podepsaná klauzule o odvodu 30 procent z platu asistenta je absolutně neplatná.“ I s ohledem na skutečnost, že KSČM ve smlouvách nabídla jako protihodnotu závazku kandidáta služby, které v jiných stranách bývají zcela běžným a bezplatným servisem pro členy zastupitelských sborů, považuje to Radek Pokorný za mechanismus, jak obcházet zákon, který reguluje způsob financování politických stran.

Osmnáct milionů.

V současnosti činí základní plat poslance 46 500 korun. Jako odměnu za nejrůznější funkce však poslanci a senátoři mnohdy pobírají další tisíce až desetitisíce korun jako příplatky. Odměna určená pro asistenta zákonodárce je stanovena na 23 500 korun. Odvody na základě smluv s 27 komunistickými zákonodárci tak přinášejí kase KSČM každý měsíc nejméně 378 675 korun, což ročně představuje 83 700 korun odvedených straně každým senátorem a poslancem, k tomu 84 600 korun od asistenta, celkem tedy 4 544 100 korun. Za uplynulé čtyřleté volební období si tímto způsobem KSČM pomohla nejméně k 18 176 400 korunám.

Rozepsané příjmy.

„Ne, nemám čas, ani dvě minuty,“ odmítá vyjádření k dokumentům předseda strany Grebeníček a odchází z jednání Poslanecké sněmovny poté, co se dozvídá o úniku dokumentů mimo partaj. „Je rozhodně čestnější a přímější dohodnout podmínky předtím, než je někdo zvolen, než na něj činit nátlak, nebo ho začít přesvědčovat o něčem, co před volbami nebylo řečeno, poté co už zvolený je. Ten postup je naprosto správný,“ prohlásil Václav Exner, místopředseda KSČM zodpovědný za financování. „Nevzpomínám si, že bych něco takového podepisovala,“ nejprve sdělila nejprve další vysoká komunistická funkcionářka a poslankyně Zuzka Rujbrová. Za několik okamžiků však připouští: „Už jsem ten dokument neviděla čtyři roky, ale bude to asi ono.“
Způsob, jakým komunisté takto přijaté peníze evidují, zůstává doposud nejasný. Například ve výroční zprávě o hospodaření KSČM v roce 2001 sice v kapitole dárců figuruje řada zákonodárců, u žádného z nich však není uvedena plná výše odvedených peněz. „Jak se ty peníze registrují účetně? To opravdu nevím,“ zaskočeně reaguje poslankyně za KSČM Taťána Jirousová. „Rozepisujeme to. Část takto přijatých peněz evidujeme jako členské příspěvky, někdy zbytek řadíme mezi dary a v jiných případech zase jako příjem za vykonané služby,“ vysvětluje Exner. „Skutečně se mi to jeví jako obcházení zákona. Obchází tím regulaci poskytování členských příspěvků,“ dodává k tomu Pokorný.

Vzpomínka na Sládka.

Komunisté nejsou zdaleka první politickou stranou, která musí vysvětlovat okolnosti svého financování. Především v polovině 90. let čelili vážným podezřením z nezákonného financování špičky ČSSD, ODS i KDU-ČSL. Praktiky KSČM uplatňované vůči poslancům, senátorům a jejich asistentům však nápadně připomínají někdejší způsoby Sládkových republikánů. Nedlouho před tím, než SPR-RSČ zanikla, totiž vyšlo najevo, že i její kandidáti museli podepisovat smlouvu, v níž se zavázali ke složení mandátu v případě odchýlení se od stanovených pravidel a navíc každý údajně musel podepsat směnku na milion korun. Ta se stala nástrojem Sládka k vynucování si poslušnosti uvnitř strany.

Dalibor BÁRTEK,
Česká televize, redakce Klekánice (dalibor.bartek@czech-tv.cz)