ČSSD
Nadcházející sjezd České strany sociálně demokratické, na kterém půjde zejména o to, kdo obsadí funkci výkonného místopředsedy, může mít dvě vyústění. Buď výrazně posílí takzvané šloufovské prokomunistické křídlo, nebo bude na další období zakonzerv ován současný stav, tedy permanentní boj mezi skupinou premiérova poradce Miroslava Šloufa a lidmi kolem šéfa poslaneckého klubu Stanislava Grosse.
O klíčový post v aparátu ČSSD - místopředsedy pro řízení strany - se o tomto víkendu budou ucházet dva málem neznámí a jeden výrazný kandidát: místopředseda středočeské organizace ČSSD Karel Kobes, místopředseda severočeského regionu Jaroslav Foldyna a pražský lídr Karel Šplíchal.
Šplíchal, který o sobě říká, že není v ČSSD kvůli Zemanovi či Grossovi, možná právě proto s největší pravděpodobností prohraje. (Oficiálním důvodem se však zřejmě stane fakt, že se nehodlá vzdát poslaneckého mandátu). Naopak Karel Kobes kope za Grossovu kliku a Jaroslav Foldyna je zase zemanovsko-šloufovské křídlo. A to už by měla být permanentka na úspěch.
Křížem krážem vlastí
Předsjezdové osočování na veřejnosti téměř utichlo, o to více se však horečně vyjednává v parlamentních kuloárech a hlavně v regionech. Každý se na svou stranu snaží přetáhnout co nejvíce hlasů. Například Středočeši tvrdí, že pro svého kandidáta budou mít podporu i tam, kde to ostatní protikandidáti nečekají. „Nikdy nejdeme do předem prohrané bitvy, tvrdí sebevědomě jeden z místopředsedů středočeské organizace Richard Dolejš.
Zatím je téměř jisté, že Kobes může kromě středních Čech čekat podporu i ze západních a jižních Čech a také z části Východočeského kraje. Foldyna se stejně jako předseda strany Miloš Zeman těší důvěře domovských severních Čech a oporu má ve všech třech moravských regionech. Šplíchal hledá hlasy pro svou osobu zejména u těch členů ČSSD, kteří se nehlásí ani k jednomu z už vyprofilovaných křídel. Ostatně nominaci získal jen od několika místních pražských organizací, nikoliv od celopražské konference.
Grossova formace, oslabená přeběhnutím odstupujícího výkonného místopředsedy a ministra financí Iva Svobody na Šloufovu stranu, se na vrcholném jednání strany pokusí rychle napravit utrpěnou újmu. Až dosud měla ve vedení ČSSD z pěti místopředsedů dva, kromě Iva Svobody ještě Petru Buzkovou. Zbylí tři, Vladimír Špidla, Zdeněk Škromach a Severomoravák Petr Lachnit se řadí k prozemanovskému křídlu. Jestliže má být zachováno status quo, musí Středočeši Kobese bezpodmínečně prosadit. Jinak Šloufovi lidé definitivně ovládnou Lidový dům.
To ale není jediná Grossova starost. V pásmu ohrožení se pohybuje i Petra Buzková, které čelní funkcionáři ČSSD stále víc vyčítají, že pro stranu málo pracuje. Její kredit zpochybnil nedávno sám předseda Zeman, když v rozhovoru pro MF Dnes naznačil, že by měla uvolnit místo někomu pracovitějšímu. Buzková údajně ztrácí podporu i v mateřské pražské organizaci, kde na ni zaútočila zahraniční tajemnice strany Světlana Navarová.
Podle zdrojů blízkých pražské ČSSD by však v souboji o kvótou zaručenou funkci pro ženu v čele ČSSD nakonec měla Buzková přece jenom zvítězit, už jen díky své neklesající popularitě u veřejnosti.
Nicméně klíčový je post místopředsedy pro řízení strany - ten má totiž v rukou nejen financování, ale podstatnou měrou ovlivňuje obsazení funkcí v regionech. Takže volba „prostých místopředsedů bude ve stínu velkého trojboje. Jestlipak v něm bude použit i Kobesův neúspěch v senátních volbách? Těsně po nich označil předseda sociálních demokratů Miloš Zeman všechny propadlíky za toxický odpad a pohrozil tím, že jejich hlavy padnou.
Komunálové vpřed
Ve prospěch Karla Šplíchala hraje především fakt, že se pohybuje v centru dění, tedy v Praze. To, že mimopražský místopředseda je straně v podstatě na nic, ukázal příklad Petra Lachnita, náměstka ostravského primátora. Ten byl na podzim zvolen jako místopředseda pro regionální politiku a od té doby o něm prakticky nebylo slyšet. Alespoň tak míní řadoví sociální demokraté. Naopak Miloš Zeman soudí, že právě komunální politici jsou solí ČSSD. „Přiznávám se, že kluby našich komunálních zastupitelů považuji za nejdůležitější stranické struktury, protože právě v nich se řeší otázky týkající se všech našich občanů, a nikoli pouze členů naší strany, říká předseda ve sjezdové zprávě. Proti tomu se nedá téměř nic namítnout, ale podezření z toho, že je to jen skrytý pokyn pro to, koho volit do klíčové funkce, se nabízí. Severočech Foldyna, komunální politik, je tvrdým zastáncem předsedy Zemana.
Totéž už ovšem neplatí o Karlu Šplíchalovi, který byl ještě loni, na hradeckém zasedání ústředního výkonného výboru Zemanovým favoritem pro případ, že by se podařilo sesadit tehdy ještě nepřátelského místopředsedu Iva Svobodu. Šplíchal ovšem na poslední chvíli odmítl, a upadl v nemilost. Vzápětí si rozhněval i Grosse, nepřidal se totiž ani na jeho stranu.
Obojí mu zřejmě nyní bude osudné. Leč argument, který proti němu špičky ČSSD zřejmě použijí, zpečetil samotný sociálnědemokratický šéf: „Funkce místopředsedy není ozdoba na vizitce, naplněné dalšími vládními nebo parlamentními funkcemi, ale trvalá práce v Lidovém domě na plný úvazek.
Zemanovci stejně jako grossovci očekávají, že Šplíchal se poslanecké funkce nezbaví. Nebylo by to pro něj výhodné v žádném případě. Pokud by na sjezdu neuspěl, bez mandátu by neměl jakýkoliv vliv. Ostatně i v případě zvolení by nebylo dobré z Poslanecké sněmovny odejít, a odtrhnout se tak ode všeho politického dění.
Šplíchal i přesto jistou šanci má, v ČSSD není jediný, kdo je přesvědčen, že strana se musí přerodit. Jenže i kdyby jeho záměry byly jakkoli velkolepé, k jejich uskutečnění s podporou jednotlivců, avšak bez podpory alespoň jednoho ze silných křídel, má pramalou šanci. Proto by i případné zvolení Karla Šplíchala zřejmě neznamenalo nic jiného než změny v intenci strany mírného pokroku.
Zapomeňme na jména
Jména tří kandidátů nejsou až tak podstatná. I kdyby Kobes obsadil post místopředsedy, Grossova skupina v blízké době větší šanci zasáhnout do dění v zemi nemá. Zemana zatím nikdo z ní nepřeskočí, a tak nezbývá než vyčkávat a bránit dobyté stranické pozice. „Děláme politiku na delší trať. Nejde ani tak o tuto vládu, jako spíš o vlády příští, říká jeden z představitelů středočeské skupiny. Někteří z Grossových oponentů však tvrdí, že jak mladému předsedovi poslaneckého klubu, tak místopředsedkyni sněmovny ani v budoucnu zřejmě nepůjde o to, aby vedli stranu, či dokonce vstupovali do vlády. „Nemají na to a velmi dobře to vědí. Již nyní za sebe poslali do vlády Svobodu. Pro ně je nejlepší pozice parlamentních profesionálů, být v pozadí a tahat za nitky, tvrdí jeden z protivníků Grossova křídla. Podle něj by nyní grossovci spíše využili času a připravili kandidáty, kteří by v příhodnějších podmínkách mohli aspirovat na vládní funkce nebo i vedení strany.
O Šplíchalovi už řeč byla. A pokud volby vyhraje Foldyna, strana se ještě více otevře bývalým komunistickým kádrům a také bližší spolupráci se současnou Komunistickou stranou Čech a Moravy.
Nejde o jména, jde o změnu orientace. A ta se jasně, bohužel, rýsuje jenom v jednom případě. Jenom jednotlivci v ČSSD, jako třeba brněnský Jaroslav Šabata, si myslí, jak prohlásil v týdeníku Respekt, že nastala éra, pro niž se spíš hodí model předpokládající hlubokou transformaci tradičních útvarů napravo i nalevo. Bohužel, čeští sociální demokraté spíše vzývají padlou modlu Oscara Lafontaina, socialisty starého střihu, než modernistu Tonyho Blaira.
