Financování elektronizace státní správy z fondů EU komplikuje politická a úřednická nestabilita
Efektivní stát, poskytující efektivní služby občanům i podnikatelské sféře, si v dnešní době již nelze představit bez adekvátní ICT infrastruktury a elektronicky poskytovaných veřejných služeb. Vhodně nastavené mechanismy čerpání prostředků z evropských fondů jsou pro to důležitým předpokladem. I když ne jediným.
V programovém období 2007 až 2013 se v Česku za přispění strukturálních fondů EU podařilo uskutečnit řadu přínosných projektů, které umožnily pokračování procesu elektronizace veřejné správy. Zmiňme alespoň realizaci systému základních registrů, napojení různých agendových informačních systémů na základní registry, rozvoj datových schránek a projektu Czech Point apod. Toto období se ale zároveň neslo v duchu politické a úřednické nestability – např. v resortu ministerstva vnitra, které má danou problematiku v gesci, se vystřídali čtyři ministři, v klíčovém odboru strukturálních fondů tohoto resortu se obměnilo dokonce osm ředitelů. Obdobná situace nastala na realizační úrovni řady konkrétních projektů v nejrůznějších orgánech státní správy.
Nežádoucím, avšak logickým důsledkem byl tak rozpad původní strategie, ztráta znalostní a odborné kontinuity v určitých oblastech veřejné správy, upuštění od realizace některých i klíčových projektů nebo jejich řešení bez vazby na cíle a architekturu e-Governmentu u nás. Na zadavatele byla kladena nadměrná administrativní zátěž a mnozí gestoři projektů se ocitli ve vysoce rizikové roli. Programové období 2014 až 2020 Pro úspěšné čerpání prostředků z unijních fondů v nadcházejícím programovém období 2014 až 2020 musí být splněno několik základních předpokladů. Těmi jsou především jasná a jednotná vize směřování ICT ve veřejné správě České republiky, odpovídající národní legislativa a nastavení jednoduché a transparentní implementační struktury (pravidel) čerpání prostředků v rámci jednotlivých operačních programů.
Jasná, všemi klíčovými aktéry sdílená představa o koncepčním směřování ICT ve veřejné správě je nezbytná jak pro úspěšné vyjednání evropských dotací, tak i pro celkově efektivní fungování veřejné správy a rozvoj digitálních služeb. Zřetelně formulované cíle v tomto směru pojmenují konkrétní přínosy pro občany, podnikatele či zaměstnance veřejné správy, ať již jde o úsporu veřejných financí díky automatizaci procesů nebo sdílení služeb, zkvalitnění elektronicky poskytovaných veřejných služeb nebo třeba jejich rozšíření na mobilní zařízení. Definované cíle by se měly opírat o důkladnou analýzu potřeb na straně veřejné správy i široké veřejnosti.
Jednotný postup musí být zřejmý i při realizaci jednotlivých projektů. To se týká nejen např. standardů pro interoperabilitu, bezpečnost a samotný postup realizace projektů, ale rovněž prosazování green IT či dalších principů racionální výstavby a provozování ICT systémů.
Legislativa a rozpočty Efektivní čerpání závisí i na adekvátním legislativním prostředí na národní úrovni. Zejména zákon č. 365/2000 Sb. by měl být novelizován tak, aby umožnil efektivní sdílení elektronických služeb veřejnými institucemi při existenci kodifikovaných mechanismů pro nastavení finančních toků (plateb) mezi institucí, která služby poskytuje, a institucí, která službu využívá, a to jak ve fázi investice, tak ve fázi poskytování sdílené služby.
Tento zákon a jeho prováděcí vyhlášky (např. vyhláška 529/2006 Sb., o dlouhodobém řízení informačních systémů veřejné správy) je třeba doplnit také o jasná a vymahatelná pravidla, včetně sankcí, umožňující efektivní koordinaci na národní a návazně i resortní úrovni, plánování aktivit a hodnocení jejich přínosů, správné a jednotné nastavení základních realizačních kroků a jejich řízení.
Problematické (a tím pádem hodné úpravy) je i současné znění zákona o veřejných zakázkách, resp. jeho implementace a výklad, které v praxi nemotivují zadavatele k racionálnímu nastavování hodnoticích kritérií, jimž často dominuje jako jediné hodnoticí kritérium nejnižší nabídnutá cena.
Obvykle nejsou zohledňovány budoucí provozní náklady poptávaných informačních systémů, nemluvě o celkové kvalitě dodávaného díla. Neméně závažným problémem je nutnost zrušení zadávacího řízení při obdržení pouze jedné nabídky, nevyužívání možnosti soutěže o návrh při tvorbě komplexních systémů, nedokonalá zákonná úprava, jak se vypořádat s mimořádně nízkou nabídkovou cenou, nebo omezená možnost zohlednění zkušeností a znalostí uchazeče.
S ohledem na fakt, že v oblasti elektronizace veřejné správy jsou příjemci dotace (např.
právě u projektů financovaných z evropských fondů) orgány podléhající rozpočtovým pravidlům, je třeba ošetřit provázání přípravy národního rozpočtu s potřebou zajistit financování přípravy projektů i jejich následného provozu, a to jak v oblasti předfinancování, tak kofinancování. Pro oblast ICT ve veřejné správě obecně je vhodné posílit principy víceletého rozpočtování, neboť ICT projekty zpravidla zasahují do více ročních rozpočtových cyklů, kdy je nutné vnímat potřebu zajistit finanční prostředky jak ve fázi investice, tak ve fázi provozu.
Jednoduchá implementace Pro úspěšné čerpání strukturálních fondů se jako žádoucí ukazuje jednoduchá implementační struktura. Jisté problémy působí v současné době existující dvojstupňová struktura – zprostředkující subjekt a řídící orgán nezřídka interpretují schválená pravidla odlišným způsobem. Maximum kompetencí z jednotlivých řídících orgánů proto doporučujeme delegovat na jedno místo, které bude disponovat dostatkem pravomocí k jednotnému nastavení a interpretaci pravidel čerpání. Vybaveno musí být pochopitelně i odbornými znalostmi fungování veřejné správy a ICT.
Mechanismy čerpání prostředků ze strukturálních fondů je třeba přizpůsobit objektivním podmínkám pro realizaci ICT projektů ve veřejné správě, nikoli naopak. Jednou ze zásadních podmínek je vysoká míra koordinace, která adekvátně omezí prostor pro „lidovou tvořivost“ u projektů předkládaných v reakci na šířeji definované výzvy. To by mělo zabránit vzniku izolovaných projektů, jež sice mohou mít dílčí přínosy, odporují však prosazovaným principům koordinace a sdílení. Jasně, logicky a transparentně je rovněž třeba nastavit základní pravidla ošetřující samotný nákup ICT zboží a služeb v rámci realizovaných projektů.
V uvedeném směru nelze než přivítat iniciativu premiéra Petra Nečase, který nedávno vyzval k vytvoření právě takových pravidel.
Komplexní materiál, za jehož přípravu je odpovědná Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost, sjednotí již existující, ale převážně dílčí dokumenty. Zabývat se bude mj. dlouhodobou udržitelností správy a rozvoje ICT ve veřejné správě či defi nicí principů tvorby architektonických plánů v oblasti ICT, rolí hlavního architekta e-Governmentu i způsobem financování ICT systémů a služeb jak z národních, tak evropských zdrojů. ?
O autorovi| SVATOSLAV NOVÁK • prezident ICT Unie
