Jako u všech jiných kapel jsou ovšem i pro život Tata Bojs nejdůležitější koncerty. „Desky se v posledních letech točí hlavně kvůli tomu, aby se mohlo koncertovat, aby kapela dala světu najevo, že žije, existuje a tvoří. Živá produkce je už nějakou dobu alfou a omegou hudebního byznysu obecně,“ popisuje v rozhovoru pro týdeník Euro Milan Cais.
Zanedlouho to bude
32 let od chvíle, kdy kapela Tata Bojs začala psát svou historii. Dokážete s
něčím, co jste během této doby zažili, srovnat letošní jaro?
Pro
všechny je to úplně nová situace. Vždycky jsme koncertovat mohli, začínali jsme
sice ještě před revolucí, tam nějaká omezení byla, ale nikdy takhle plošná.
Zažili jsme i pár „zakázaných“ koncertů, kdy třeba přijeli policajti a sebrali
nám občanky, ale takhle dlouho dopředu zrušené už domluvené koncerty jsme nikdy
neměli.
Jaké pocity má
hudebník, který nemůže před živé publikum?
Není
to ještě tak dlouho, ale koncerty nás vždycky bavily a jsou pro nás hodně
důležité. Jen studiově se hudba dělat nedá. Koncerty jsou o propojení energie a
kontaktu s lidmi, což je pro kapelu našeho typu nesmírně důležité. Doufám, že
se začátkem příštího roku by už mohlo být všechno fajn.
Jak s vámi mluví
pořadatelé zrušených festivalů?
Měli
jsme zabookované skoro celé léto – byly tam velké festivaly i menší koncerty,
většina se zrušila nebo přesunula. Některé ale v kalendáři ještě pořád jsou,
stále se s nimi počítá, promotéři to nechávají otevřené, počítají, že by to v
nějakém menším módu mohlo proběhnout, takže zatím doufáme a čekáme.
Skutečně myslíte,
že proběhnou?
Některé
asi ano. Otázkou je, jak to bude působit, jak se lidé budou chovat a jestli ta
omezení nebudou tak nepříjemná, že ztratí chuť se zúčastnit dalších akcí. Ale
na druhé straně – kultura je k životu potřebná, takže i v těchto krutých
podmínkách to nejspíš nějak fungovat bude. Doufám, že se to bude měnit k lepšímu,
pořád se snažím být pozitivní.
Jaké bude pro Tata
Bojs léto bez festivalů?
Pracujeme
na nové desce, takže aktuálně máme pořád co dělat a aspoň máme víc času na
dotažení nových písniček. Čtyři jsme stihli nahrát ještě předtím, než v březnu začala
karanténa, pak jsme se zavřeli s Dušanem (Neuwerthem, dlouholetým producentem a
spolupracovníkem kapely – pozn. red.) do studia a pracovali na nich ve dvou.
Ještě chceme dodělat dalších šest písniček a jim bychom chtěli věnovat ten čas
přes léto, aby deska mohla vyjít na podzim. To je náš plán.
Něco z nové tvorby
jste zahráli nedávno v pražském Divadlu v Celetné.
Tam
zazněly dvě nové skladby v takových trochu jiných verzích, byl to komornější a
poloakustický koncert. Na desku jsme je nahráli v plné palbě.
Koncert v Celetné
byl přenášen po internetu, může tohle nahradit klasické koncerty?
Od začátku nám bylo jasné, že takový typ koncertu nikdy úplně nemůže nahradit plnohodnotný živý koncert s lidmi. Ale chtěli jsme se aspoň pokusit o maximální interakci. Naše koncerty v Celetné mají specifickou atmosféru, je to taková specialitka, kterou mají naši fanoušci rádi, bývají rychle vyprodané. Takže jsme koncert nechtěli rušit a začali jsme už v počátcích pandemie uvažovat o tom, že ten stream uděláme. Měli jsme dva měsíce na to se připravit, a tak jsme se vrhli do tohoto poměrně unikátního projektu, který byl nestandardní hlavně tím, že datový tok šel oběma směry a my jsme tak měli možnost komunikovat a vidět lidi na druhém konci.
| Milan Cais (46) |
| • V roce 1988 založil se spolužákem Markem Huňátem kapelu Tata Bojs, která se vypracovala mezi nejžádanější české koncertní skupiny a posbírala řadu odborných ocenění.
• Především trio desek ze začátku nového tisíciletí – Futuretro, Biorytmy a Nanoalbum – stojí za stále výrazným úspěchem kapely napříč generacemi. • Nyní Tata Bojs pracují na nové desce, vyjít by měla na podzim. • Kromě kapely, kde Milan Cais bubnuje a zpívá, se věnuje i výtvarnému umění a sochařství. To využil třeba při výpravném turné k Nanoalbu. |
A fungovalo to?
Řekl
bych, že to fungovalo hezky. Koncert jsme si užili, protože jsme viděli ty
diváky. Viděli jsme, jak tančí, popíjejí, každý ve svém prostředí, jak se
chovají přirozeně. A to nám dodávalo sílu. Na koncert jsme měli super reakce,
ale nikdy to nenahradí ten sdílený okamžik, kdy se v klubu najednou baví třeba
250 lidí.
Hitem jara ve
městech byly „autokoncerty“. Líbí se vám ta myšlenka?
Autokina
asi fungují v tomto ohledu líp. Koukat na koncert v autě si moc nedokážu
představit. Hlavně tlak zvuku a energie jsou nepřenosné do prostředí v autě.
Jsem k tomu malinko skeptický, ale myšlenka je to určitě hezká.
Jak je to u Tata
Bojs – jak důležité jsou příjmy z koncertů pro fungování kapely?
Naše
kapelové „eseróčko“ zaměstnává nárazově pár lidí, ale hlavně má stálé výdaje
třeba za produkci nebo pronájmy prostor studia, zkušebny a tak. Měsíční náklady
nám neustaly a jako kapela jsme se dostali do finančních problémů. Jako
jednotlivci snad tolik ne, máme nějakou rezervu a třeba i jiný typ práce.
Koncerty jsou tedy
důležitým příjmem?
Ano,
koncerty, ale i autorské poplatky z OSA. Příjmy z prodaných nosičů jsou
minimální. Desky se v posledních letech točí hlavně kvůli tomu, aby se mohlo
koncertovat, aby kapela dala světu najevo, že žije, existuje a tvoří. Živá produkce
je už nějakou dobu alfou a omegou hudebního byznysu obecně.
Když mluvíte s
českými a slovenskými spřátelenými hudebníky, jak prožívají situaci oni? Je to
všude a u všech stejné?
Vlastně
jsem ani takhle otevřeně s nikým nemluvil. V rámci kapely a s kolegy z umění
vím, že se všichni stáhli do svých ateliérů a studií a využívají čas ke své
tvorbě. Člověk má najednou čas na věci, které dřív odkládal. Nám to taky zase
až tak neuškodilo, ten čas, který se najednou objevil, jako byste našel.
Je to fajn mít
volné dny bez večerních koncertů?
Má to
i své výhody, například jsem byl najednou hodně s dětmi, vzájemně jsme se
užili, dělali společně spoustu věcí, třeba jednu písničku pro ČT Déčko, holky
mi pomáhaly. Z tohohle pohledu to bylo parádní. Ten první měsíc, kdy se všechno
zastavilo, jsem se paradoxně vnitřně cítil spokojený – přestaly chodit e-maily,
nikdo mi nevolal, nikdo mě neotravoval. To vzduchoprázdno mi vyhovovalo a mohl
jsem postupně odbavovat resty, které jsem do té doby neustále tlačil před sebou.
Ale už je to pryč. Už to zase jede.
Jste v kontaktu s
promotéry a pořadateli festivalů a koncertů? Jak oni vidí další vývoj po
letošní sezoně?
S
promotéry některých zrušených akcí se naše koncerty rovnou předdomlouvaly na
příští rok nebo na podzim, který je ale pořád s otazníkem. Třeba hned první
den, kdy se objevil zákaz shromažďování, jsme měli odehrát koncert s hradeckou
filharmonií. Den předtím jsme všechno připravili, ozvučili a ráno u snídaně se
dozvěděli tu zprávu. Všechno se zrušilo, zabalili jsme se a jeli do Prahy. Byl
to takový zvláštní pocit marnosti. Odjet, aniž bychom hráli. Ještě ten den se
domluvil nový červnový termín, nikdo ale v tu chvíli nečekal, že omezení budou
tak dlouhá. Tak se dohodl zářijový termín, ale i ten je pořád s otazníkem.
Pořadatelé velkých
festivalů zároveň upozorňují, že do mnohem větších problémů se dostaly malé
regionální přehlídky, na kterých mimo jiné Tata Bojs také poměrně často
vystupují. Vnímáte to taky?
Jsou
festivaly, které si nejsou jisté svými sponzory, nevědí, co bude. Malé
festivaly to budou mít těžší, ale i v rámci opatření by mohly proběhnout, ovšem
pořád tam platí ty rozestupy a podobně. Takže se budou asi konat na upravených
větších plochách, to bude znamenat vyšší náklady a z prodeje tisícovky
vstupenek to neutáhnete. To je tlak i na nás, abychom hráli za nižší honoráře.
Prostě kultura obecně by měla dostat od státu obrovskou finanční injekci, aby
se vzpamatovala. To se netýká jen hudby. Ale trochu se obávám, že kultura je v
téhle zemi na posledním místě.
O to bude vaše
příští turné větší?
Chystáme
udělat deset koncertů, deska bude mít pravděpodobně deset písniček, vyjde na
konci druhé dekády, desítka je pro nás klíčová. Pátého června by měl vyjít
první singl Zvony, tím začne i prodej vstupenek na náš koncert v O2 Universum,
který by měl zakončit celé turné a měl by proběhnout 31. března 2021. Ostatní
zastávky turné budou zřejmě o něco komornější.
Co vám v létě bude
chybět?
Moře.
