Co se nedá koupit
Odchodem z byznysu sice bývalí manažeři získávají větší svobodu, přicházejí ale také o velkou část prostředků. „A když se říká velkou, tak to není dvacet procent, ale třetina nebo polovina toho, o čem víte, že můžete dostat jinde,“ popisuje Richard Schinko. Je dalším z těch, kteří odešli z vod byznysu. Richard zažil poslední rok vysokoškolského studia v roce 1989 a možná právě studentské stávky a demonstrace, kterých se účastnil, v něm zanechaly touhu nebát se věci od základu změnit.
Ač vystudoval vodní stavby na ČVUT, po revoluci se vrhl do zcela nového oboru, do reklamy. Postupně se vypracoval na post ředitele české pobočky nadnárodní společnosti DDB a vydržel na něm pět let. „Jenže na vršku jste vždycky sám a fouká tam,“ ohlíží se dnes. Po změně svého šéfa pro střední Evropu proto odešel, pracoval „na sebe“ a také pomáhal založit asociaci interaktivních agentur, které rok šéfoval. A pak přišla změna. „Když sledujete své tři rychle rostoucí děti, mění se vám žebříček priorit a chcete ze své práce vidět nějaký výsledek. Občas jsem pomáhal shánět peníze na film či na sport, ale neměl jsem odvahu k tomu přestoupit. Kolega z volejbalu mi pak řekl, ať to zkusím, a dal mi tip na volné místo ředitele Linky bezpečí. Rychle jsem se s tím identifikoval, i na základě svých zkušeností z dospívání, prošel výběrovým řízením a tři roky tam vydržel,“ popisuje Richard Schinko.
Richard Schinko pracoval řadu let v reklamním byznysu, než zakotvil v neziskových organizacích
Odchod z byznysu je podle jeho zkušeností dobré si důkladně promyslet. „Musíte si udělat základní rodinnou aritmetiku. Máte méně peněz, ale ne méně práce,“ popisuje. Místo jízdy autem, která v jeho předchozím působišti patřila k bontonu, tak přesedl do hromadné dopravy. Dvěma ze tří dětí sdělil, že nebudou mít možnost nadstandardního soukromého vzdělávání jako to první, ale nic z toho se nakonec neukázalo jako problém. Bylo jen důležité být na vše připravený.
Richard Schinko později pracoval jako ředitel Nadace české architektury a nyní šéfuje organizaci Světlo pro svět, která se specializuje na rozvojové projekty, zejména operace šedého zákalu v Africe. „Za posledních pět let pozoruji, jak se svět v nezisku změnil. I já jsem si dříve myslel, že to jsou lidé, kteří chtějí plout na obláčku a držet se za ruce, ale dneska vím, že drtivá většina z nich je zcela na úrovni svých kolegů z komerční sféry,“ říká.
Zelená kočka
Judita Nechvátalová začínala také v reklamním byznysu. I když jak říká, obor ji ze začátku zajímal jen proto, že nemusela do práce chodit v kostýmu. Absolventka pražské Vysoké školy ekonomické přes počáteční brigády spočívající v lepení reklam dospěla až do fáze, kdy šéfovala reklamní agentuře Yashica s obratem několik desítek milionů korun. „Zhruba po sedmi letech jsem zjistila, že trávím spoustu času a vydávám energii na to, aby si lidé třeba nakoupili více holicích strojků, což mi přišlo jako škoda,“ vypráví. Měla zaplacenou hypotéku, koupené auto a chuť věnovat se více životnímu prostředí, k čemuž dlouho inklinovala. „Vytipovala jsem si pár neziskovek, obeslala je a uspěla u organizace Tereza, která se specializuje na ekologické vzdělávání ve školách,“ vypráví.
Přechod do neziskového sektoru ale kromě méně peněz, o čemž hovořil Richard Schinko, znamená také úplně jiné pracovní tempo. Judita Nechvátalová ho popisuje jako kulturní šok pro obě strany. „Třeba jsem řekla, že potřebuju nadepsat obálky, a dostalo se mi odpovědi, ať si je teda nadepíšu. Tady si všechno děláte sám. Všechno jde trochu pomaleji, diskutuje se o tom. Nebyla jsem na to zprvu zvyklá, ale časem člověk přijde na to, že to má svůj smysl,“ říká o svých zkušenostech.
Pro Terezu zpracovávala vizuální materiály a sháněla finanční dary. S ostatními ale často mluvili o tom, jak posunout organizaci od environmentálního vzdělávání dál. „Přemýšleli jsme o vlastní restauraci. Nápadů bylo více, ale založili jsme nakonec agenturu, která se orientuje na reklamu od kampaní až po ekologicky šetrné reklamní předměty,“ vysvětluje. Green Cat, jak se jmenuje, je eseróčko patřící pod Terezu a Judita Nechvátalová je jeho ředitelkou. Spojila tak svoje předchozí zkušenosti se zálibou v životním prostředí. Firma po dvou letech pokryla prvotní investici a začala být v plusu. Její předměty se líbí tolik, že si je chtějí kupovat i zákazníci mimo komerční sféru, a tak Green Cat uvažuje o vlastní kolekci.
Ať už novým nadějím v neziskovém sektoru změnila život přednáška, cesta do Himálaje, nebo pohled na dospívající děti, je velmi pravděpodobné, že odliv z byznysu bude pokračovat. A to i z ryze praktického důvodu. Jak se zemi ekonomicky daří, roste i objem dotací. Aktuálně jsme už na více než deseti miliardách korun.
Přečtěte si také:
Sobotka: Nevládní organizace dostaly loni na pomoc migrantům necelých 45 milionů
