Josef Bednář zakončil své úřadování zrušením loňského rozhodnutí
Odstupující předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Josef Bednář zakončil své působení ve funkci trochu podivně. Odvolal, co vyvolal, a týden před odchodem zrušil rozhodnutí o bezmála půlmiliardové pokutě všem šesti stavebním spořitelnám a vrátil věc k novému projednání. Obviněním stavebních spořitelen z kartelu odstartovalo před rokem ministerstvo financí své snahy o regulaci finančního trhu, které se nyní soustřeďují především na banky. Nové rozhodnutí, které vzniklo z takzvaného rozkladu, tedy druhoinstančního rozhodnutí po odvolání všech stavebních spořitelen proti původnímu verdiktu, vydal Josef Bednář 24. srpna. To je na den přesně rok po udělení pokuty. „Antimonopolní úřad ukončil šetření po čtyřech měsících dvěma rekordy: rychlostí šetření a výší pokuty dosahující souhrnně pro všech šest spořitelen bezmála půl miliardy korun. Po týdnu mediální slávy brněnského úřadu a Sdružení na ochranu spotřebitelů, které v minulosti úřadu podněty ke zkoumání stavebního spoření dodalo, se ale zdá, že z rychlosti úsudku vznikne nakonec problém. ÚOHS totiž příliš mnoho důkazů o kartelu spořitelen neshromáždil. Právníci spořitelen proto doufají, že v rozkladovém řízení vezme úřad své rozhodnutí zpět, “ napsal před rokem týdeník EURO (36/2004).
Začínáme znovu.
ÚOHS před rokem došel k závěru, že mezi spořitelnami existoval kartel nejen na základě obdobně vysokých poplatků a jejich diferenciace dle výše úroku (poplatek za úrokové zvýhodnění), ale především vzhledem k rozsahu a frekvenci informací, které si mezi sebou spořitelny vyměňovaly. Již od roku 1997 si totiž navzájem posílaly každý měsíc podrobné zprávy o nových obchodech, včetně cílových částek u nových spořicích smluv a výše poskytnutých úvěrů. ÚOHS z tabulek, jejichž rozsah a frekvence zpracovávání výrazně přesahují požadavky dozorujících státních orgánů, vyvozoval, že spořitelny takto mohly testovat trh a měly dostatek informací o tom, jak se zvýšení poplatků projevuje v obchodech. Všechny spořitelny již před rokem tvrdily, že vzájemné zasílání statistik kartelovou dohodu nedokazuje a navrhovaly vyslechnout nové svědky, zaměstnance ministerstva financí a České národní banky. To však ÚOHS neudělal. Nyní přiznal, že tak učinit měl. „Je sice pravdou, že úřad není vázán pouze na návrhy účastníků, ale v případě, že důkazy navrhované účastníky neprovede, je povinen to řádně zdůvodnit. Současně je úřad povinen zjistit bez jakýchkoli pochybností skutečný stav věcí,“ napsal v odůvodnění nového rozhodnutí předseda ÚOHS Josef Bednář.
Prouzovy aktivity.
K pranýřování stavebních spořitelen se před rokem po ÚOHS přidalo také ministerstvo financí. V úřadu teprve se zabydlující náměstek ministra Tomáš Prouza tehdy přispěchal s návrhy, že by stavební spořitelny měly půjčovat více peněz, a to nejen na bydlení. Z jeho původně velkolepých o reformě systému nakonec zbylo v zákoně, který začne platit od října, jen opatření, které nutí pojišťovny fixovat poplatky na celé šestileté spořící období. Stejně jako dnes u bank, i před rokem náměstek navrhoval přenositelnost účtů mezi jednotlivými stavebními spořitelnami. „Ukázalo se to jako příliš komplikované, spořitelny by to sice formálně udělaly, fakticky ale naznačily spoustu možností, jak by mohly klientům poplatkově či zhoršením hodnotícího čísla rozhodujícího o přidělení úvěru, odchod zkomplikovat. Nechtěli jsme jejich chování regulovat do sebemenšího detailu, proto jsme nakonec od přenositelnosti ustoupili,“ hodnotí dnes své tehdejší návrhy Prouza.
Stále málo půjčují.
K poznání, že nemůže regulovat sazebníky soukromých firem, nakonec ve svém novém výroku dospěl i ÚOHS. Přesto měl loňský humbuk na vstřícnost stavebních spořitelen vůči klientům příznivý dopad. Byznys stavebních spořitelen totiž stojí a padá se státním příspěvkem. Spořitelny proto záhy po loňské bouři přišly s novými sazebníky, které více či méně vyšly vstříc představám ministerstva financí a ÚOHS. Ze sazebníků odstranily (s výjimkou Stavební spořitelny České spořitelny a Raiffeisen) nejvíce dráždivý „poplatek za úrokové zvýhodnění“ starých smluv. Některé, například Modrá pyramida, se za svá minulá počínání klientům dokonce omluvily. Bez ohledu na to, že sazebníky stavebních spořitelen jsou nyní přehlednější, stále ještě neplní základní roli, kvůli které před dvanácti roky v Česku vznikly – půjčovat levně na bydlení. Stavební spořitelny mají v současnosti na vkladech okolo 292 miliard korun, na úvěrech ale rozpůjčily jen 90 miliard, tedy pouze o trochu více než třicet procent bilance. „Základní cíl stavebního spoření je splněn pouze v případě, že poměr objemu úvěrů k naspořené částce dosáhne 80 procent,“ komentoval letošní pololetní výsledky stavebních spořitelen náměstek ministra Prouza. Zrušení původního rozhodnutí ÚOHS nepřekvapilo. I laikovi muselo být jasné, že důkazy jsou postavené na vodě. Již loni se objevoval názor, že více než bojem proti skutečnému zlu byla pokuta stavebním spořitelnám vzkazem tehdejšího šéfa úřadu Josefa Bednáře politikům: „Jsem dostatečně razantní, nechte mě v čele úřadu i v dalším funkčním období.“ Tento plán nevyšel. O to zajímavější bude, jak dopadne nové vyšetřování v této věci pod vedením čerstvého předsedy ÚOHS Martina Peciny.
