Začal to s plnou parádou ministr zahraničí Jan Kavan, když se šéfa Severoatlantické aliance Javiera Solany zeptal, jestli se dá z NATO vystoupit. Na diplomatické faux pas, kterému se česky rovnou říká pořádný trapas, by se snad dalo časem zapomenout. Možná by se i stalo, kdyby ovšem nebylo dalších neméně kondelíkovských výroků dalších českých politiků.
Premiér Miloš Zeman a ministr zahraničí, kteří by si ani v nejtroufalejších snech nedovolili vetovat zahájení leteckých útoků NATO v Jugoslávii, se před národem, uleknuti vlastním souhlasem, zaštiťují tvrzením, že o náletech bylo rozhodnuto ještě před naším vstupem do aliance.
Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus zase neustále mluví o jugoslávské tragédii, která se nedá řešit bombami. O utrpení kosovských utečenců se přitom slůvkem nezmíní.
Ještěže se kosovských Albánců zastal ministr dopravy Antonín Peltrám: „To, co dělají teď, je svinstvo - vyhánět lidi. V tomhle ročním období. Tam je ještě větší zima než tady.“ Tedy, pane ministře, fuj!
Krásný počin je i zpověď vicepremiéra vlády Egona Lánského v Lidových novinách. Jak vysvětlil, „nejsme dokonalí roboti (rozuměj politici) a bez ohledu na příslušnost k té či oné politické straně jsme všichni lidé a všichni máme lidské pocity a sympatie k někomu, a k jinému nikoli .“
Zásah NATO v Jugoslávii bezesporu má svá pro a proti. A ať si je také čeští politici třeba i veřejně poví. Jejich první povinností však je zaujmout jasný postoj, a ne prezentovat vlastní názory a rozervanou duši. Být členem aliance znamená nést stejnou zodpovědnost jako ostatní.
Jak to tak vypadá, politická reprezentace země, s výjimkou prezidenta republiky, vůbec nepochopila, do čeho a proč 12. března v Independence v americkém Missouri jde. Nepochopila, nebo si myslela, že nic se nejí horké a Čech stejně na každého vyzraje?
Na Balkáně roste počet uprchlíků, nálety se stupňují, Srbové pořádají první válečné soudy, Rusové posílají do jadranských vod vlastní flotilu. K tomu všemu naši politici nemají co říct. Zato myslí na budoucnost. Zcela náhodou - podle vicepremiéra Lánského - aniž o tom spolu mluvili, napadlo Kavana, Vetchého a Lánského, že by Česká republika mohla přijít se zprostředkovatelskou iniciativou v kosovském konfliktu. Přes to, co se stalo, přes to, že jsme členy aliance a podpořili jsme všechny iniciativy NATO, zůstáváme prý mezi bývalými spojenci Jugoslávie jedničkou. Nu, to by byla jiná káva, role opravdu hodná velkých politiků. A jak by se prodávala voličům.
Zatím ale padají bomby, a tak se politici drží na domácí půdě. Není nad to zaujímat jasný postoj k problémům, na něž si už dávno utvořili jasný názor. Například kritika je přece vždy nepřátelská. A tak předseda sněmovny tradičně odsoudil novináře, kteří si ho dovolili kritizovat, a označil je za válečné štváče a osoby nepřející ODS. Jednotný pohled na věc, byť s jistým zpožděním, dostává i vláda.
Premiér a někteří ministři se bezvýhradně shodují, že český velvyslanec při NATO Karel Kovanda by měl být odvolán z funkce, neboť prozradil, že alianci udivuje reakce české vlády na leteckou operaci v Jugoslávii. Premiér zaujal dokonce velmi pevný postoj a prohlásil, že každý státní úředník musí být loajální a nesmí, byť nepřímo kritizovat svou vládu.
Nic proti požadavku loajality. Kdyby ale byl premiér důsledný, vláda by už dávno nepracovala v dnešním složení. Sociálnědemokratičtí ministři už projevili takovou dávku neloajálnosti, že by jich většina dávno byla od válu. Pravda ale je, že nikdo z nich zatím nenaznačil, že vláda není solidní partner. A v tom asi bude onen rozdíl.
V Independence v americkém státě Missouri získala země bezpečnostní a obranné záruky, s nimiž její obyvatelé nikdy nemohli počítat. Česká republika je plnoprávným členem NATO. Té aliance, kterou k zásahu v Jugoslávii motivují hlavně humanitární důvody. Takže je to i naše válka. A jestli se rozhodnutí bombardovat časem ukáže jako pochybné, bude to i naše chyba. Alibismus a chytračení na tom nic nezmění.
