NEJKRÁSNĚJŠÍ POHLED NA SVĚT MÁ PRÝ BÝT ZE HŘBETU KONĚ. AČKOLIV VODÁCI TO SAMÉ ŘÍKAJÍ O SVÝCH KOCÁBKÁCH A HOROLEZCI O HORÁCH, PRO MILOVNÍKY VELKÝCH UŠLECHTILÝCH ZVÍŘAT NENÍ O ČEM DISKUTOVAT. ZKUSTE TO ALE ZJISTIT I VY SAMI.
Místo arabského teplokrevníka si napoprvé vyberte kliďase
Něco vás to sice bude stát, ale co je na světě zadarmo. Nejlevnější koňské zážitky získáte při jednorázové projížďce. Není to sice ještě ono, ale za pár stokorun vás majitelé hřebčína povodí na koni po dvoře nebo okolních polích. Jestli zjistíte, že se koní nebojíte a že vás to v sedle baví, můžete si zaplatit pár tréningů. Trenér při nich nebude učit koně, jak má klusat, ale vás, jak na něm máte sedět a jak ho aspoň trochu ovládat. Během jeho výkladu se neušklíbejte nad jeho pokyny a na koni nedělejte, co uznáte za vhodné, ale co vám nařídí. Pohyb jezdce má své fyzikální zákonitosti, které se sice liší od jízdy na horském kole nebo na terénní motorce, ale jsou velmi účinné. (Autor tohoto textu se jim nedokázal dost rychle přizpůsobit a během první půlhodiny výcviku si sedřel kůži na vnitřní straně obou stehen tak, že mu z nich ještě další týden tekla krev.) Pokud se ovšem správnému způsobu jízdy naučíte, jedná se o jeden z nejzdravějších sportů. Sedíte zpříma, zapojujete většinu svalů v těle a ještě k tomu dýcháte čistý vzduch.
PRVNÍ PROJÍŽĎKA PO KRAJINĚ
Po zasvěcovacím tréninku majitel koní obvykle uzná, že můžete udělat další krok v jezdecké kariéře. Spolu se skupinou několika podobných začátečníků a nejméně s jedním vůdcem se můžete vydat na první projížďku po krajině. Nečekejte, že hned budete skákat přes ohrady, brodit řeky a cválat po lukách. Prostě se projedete v přírodě a to si pište, že budete mít pod sedlem mírného koníčka, který moc samostatně nepřemýšlí a jde za ocasem toho před sebou. Arabského teplokrevníka byste si moc neužili. Neklidný kůň by se vás velmi rychle zbavil a jeho projížďka by se konala bez lidské účasti.
O KONĚ SE MUSÍTE STARAT
„Než si pořizovat vlastního koně a potom se o něj nestarat, je lepší sedlat vypůjčeného,“ říká trenérka Kateřina Kalábová, která má praxi z tuzemské koňské farmy i z irských hřebčinců a jezdeckých škol. Ti bohatší nebo zapálenější si totiž sportovní koně kupují a obvykle si je nechávají ustájit na venkovské nebo příměstské farmě. Na farmě se o koně stará odborný personál a majitel si na něm přijede zajezdit jen o víkendu. „Koním to nevadí, ale rozhodně se mezi nimi a majiteli nenavazují nějaké důvěrné vztahy. Koně lnou spíše k ošetřovatelům, se kterými se denně střetávají, kteří se o ně starají a kteří s nimi pravidelně jezdí,“ vychází se svých zkušeností Kateřina Kalábová.
JEDNA STÁJ PRO VŠECHNY SOUSEDY
Kdo má koně jako svého největšího koníčka, ten si ho pořídí domů. Musí ovšem počítat s velkými náklady na ustájení, časovou náročností při ošetřování a pravidelném ježdění. „Není úplně jednoduché skloubit provoz stáje s běžným provozem domácnosti a případně činností firmy, které jsou umístěné vjednom obytném celku,“ varuje architekt Karel Václav, který se věnuje vesnickým stavbám. „Těžko přivedete obchodního partnera sice okolo krásných koní, ale do páchnoucí kanceláře. Vůně koňského potu bude možná fascinovat vás, ale určitě ne všechny ostatní.“ Trenérka Kateřina Kalábová na to má irský recept: „V obci nebo jejím nejbližším okolí je jedna farma, která má ustájení pro více koní. Každý se tam ovšem chodí starat o svého.“ Nejvyšší stádium vášně pro milovníky koní je stát se žokejem, trenérem, nebo chovatelem koní. Na to všechno jsou ovšem potřeba školy,přísné zkoušky a tvrdá dřina.
KONĚ V HLAVNÍ ROLI
Dostihy - závody s hromadným startem na speciálním oválu nebo vyhrazené trati s překážkami či bez nich. Pravidla schvaluje a nad většinou závodů má dozor Jockey Club. O závody lehkých vozíků tažených koňmi se stará Česká klusácká asociace.
Drezura - soutěže v co nejdokonalejším pohybu koně i jezdce. Pravidla určuje Mezinárodní jezdecká federace.
Hony - na závěr jezdecké sezony se tradičně loví liška. V Česku oblíbené Hubertovy jízdy bývají spíše symbolickým podzimní setkáním než opravdovým honem.
Military - dvoudenní měření sil koní i jezdců se skládá z drezury, dostihů, dlouhé jízdy krajinou a závěrečného parkurového skákání. Jde o nejtěžší univerzální zkoušku koní.
Parkur - skokové závody přes překážky. Ty jsou podle obtížnosti soutěže postaveny 80 až 160 cm vysoké. Úspěch závisí především na jejich bezchybném zdolání, ale také na dosaženém čase. Pravidla určuje a závody pořádá Mezinárodní jezdecká federace.
Pólo - hraje se s pálkami, dřevenou koulí a koně musejí mít chrániče nohou.
Rodeo - americký sport, který je občas k vidění i v Česku. Jeho klasické disciplíny jsou chytání telete do lasa, zápas s mladým býčkem, jízda na neosedlaném nezkroceném koni, jízda bez sedla na býku a krocení divokého koně v sedle.
Voltiž - gymnastika na neosedlaném koni, který běhá v určeném kruhu. Vozatajství - soutěže vícespřeží, které táhnou vůz, se skládají z přehlídky, drezury a jízdy přes překážky. Nejtěžší jsou maratóny, které bývají dlouhé okolo pětadvaceti kilometrů a vedou náročnou krajinou.
Western - soutěže pracovních koní zaměřené na drezuru, rychlost a okamžitou reakci koní i jezdců. Vycházejí z nároků při práci s dobytkem.
