S iniciativou ohledně sirotků, přesněji řečeno nedoprovázených uprchlických dětí, přišla europoslankyně Michaela Šojdrová z KDU – ČSL. Premiér Andrej Babiš nápad označil za nesmysl a řekl, že žádní sirotci do Česka nepřijdou. Na to se do něj pustil i zbytek opozice. Protivníci mu vytýkali, že o 50 dětí z válkou zmítané země se Česko snad postarat může, padala přirovnání k Wintonovým dětem a Babiš se dostal do úzkých.
Se Šojdrovou se sešel a domluvili se na seznamu jmen, který měla europoslankyně sehnat. Jinak o výsledcích setkání každý z aktérů mluvil tak, jako by byl na úplně jiné schůzce. Šojdrová nakonec seznam dětí z řeckých táborů přinesla, přidala i seznam rodin, které by děti přijaly. Babiš to ale znovu odmítl a prohlásil, že pomůže raději dětem přímo na místě.
Později odhalil i detaily. Vesnička prý měla v Sýrii vybraný pozemek, Babiš mluvil se zástupci české firmy, která postaví obytné moduly, centrum pro padesát dětí mělo stát 65 milionů korun a Babiš prohlásil, že na něj založí nadaci. Zbytek příběhu je už znám ze zpráv z posledních dní.
Nepřipomíná vám to něco? Linka „Jsem v úzkých. S oponentem se sejdu. Chvíli se budu tvářit, že to půjde. Až se na to zapomene, pohřbím to,“ je pro premiéra tak příznačná.
Maas v Česku: Když nechcete uprchlíky, pomáhejte alespoň na místě
Premiér už se takhle třeba sešel se zástupci české odnože celosvětového studentského ekologického hnutí Fridays for Future, ale uhlíková neutralita (ať si o ni můžeme myslet, co chceme), zůstala jen tématem, o nějž se premiér zajímal ve dnech, kdy o něm začalo celosvětové hnutí mluvit.
Andrej Babiš se také sešel s pražským primátorem Zdeňkem Hřibem (Piráti), i když bylo předem jasné, že se nedohodnou na ničem. Chvíli to vypadalo na stavbu vládní čtvrti v Letňanech, protože hnutí ANO maká a šetří, ale vše skončilo, jak muselo. Nicméně účel byl splněn.
Premiérovi bude jistě ke cti, pokud pošle půl milionu korun organizacím, které se starají o děti. Michaela Šojdrová, a také část opozice, ale chtěly trochu jinou věc. Představit Česko jako zemi, která pomohla něčím víc, než hrstkou peněz. Na druhém konci tohoto příběhu jsou totiž děti v těžkých podmínkách uprchlických táborů, kde přežívají další zimu.
Čtěte další texty Petra Weikerta
