Západ pohlíží na ostrovní peněžní pračku nevrle
Titěrné ostrovní republice Nauru v tichomořské Mikronésii přines-li štěstí ptáci. Jejich zkamenělý trus dal vzniknout vpravdě pohádkovému bohatství - ložiskům fosfátů, o jejichž těžbu se dlouhá léta opírala hospodářská prosperita ostrůvku velkéh o asi jako desetina amerického Washingtonu. Hrubý domácí produkt na obyvatele se v minulosti pohyboval kolem deseti tisíc amerických dolarů, tedy asi na dvakrát vyšší úrovni než v České republice.
Zásoby fosfátu se ale povážlivě ztenčily a podle Asijské rozvojové banky těžba úplně skončí v roce 2004. „Co bude dál? ptají se Nauřané, kteří si zvykli žít na vysoké noze. Jezdili v klimatizovaných limuzínách, zatímco v povrchových fosfátových dolech pracovali cizinci ze sousedních ostrovů Kiribati a Tuvalu.
Rozmařile utrácela i vláda vyhazující desetimiliony dolarů ročně na luxusně provozované aerolinky a loďařskou dopravní společnost. Proč by ne, export fosfátů - hlavně do Austrálie, Nového Zélandu, Japonska a Jižní Koreje - tak dobře vynáš el. Co na tom, že se ostrůvek kvůli rozšiřující se povrchové těžbě stal skoro neobyvatelným a začal připomínat měsíční krajinu? Vůbec nezná ornou půdu ani louky či pastviny. Lidé si odvykli i rybařit, takže na jejich stole jsou čerstvé ryby a další „dary moře velmi vzácné. Stejně tak čerstvá zelenina či ovoce. Pitná voda se dováží z Austrálie.
Kdekdo bankéřem.
Naurská vláda si zřejmě hrozící hospodářskou katastrofu uvědomila. „Staneme se daňovým rájem pro všechny, předsevzala si před lety. Svůj ostrůvek neustále vychvaluje jako „významné finanční centrum .
Založit banku na Nauru může každý občan, který dá dohromady základní kapitál osmnáct tisíc amerických dolarů. Bankovní služby Nauru nabízí také na internetových stránkách nejenom v angličtině, ale i v ruštině. Hlavními klienty naurských „minibank totiž jsou ruští mafiáni a také jihoameričtí narkobosové.
Podle amerického listu Washington Post na ostrov před ruskými daňovými úřady už „uteklo přibližně sedmdesát miliard dolarů. To je suma zhruba odpovídající třem ročním rozpočtům Ruské federace. Velká část propraných peněz se ale podle expertů, zabývajíc ích se mezinárodní finanční kriminalitou, vrací do Ruska v podobě půjček těm, kteří špinavé peníze na Nauru deponovali. „Daňové úniky, lakonicky odpovídá Viktor Melnikov z ruské centrální banky na otázku, z jakého důvodu movití Rusové svě řují peníze Nauřanům.
Západní experti varují, že naurské úřady vlastně legalizovaly nekalé bankovnictví, které sluje svojí „hrobovou mlčenlivostí a podle tohoto parametru je zcela porovnatelné se švýcarským. „Bankovní režim na Nauru nepokrytě zve všechny, kdo chtějí prát špinavé peníze, uvedlo nedávno americké ministerstvo zahraničí, podle něhož naurský finanční sektor ochotně slouž í především ruské mafii. Úřady na newyorském Manhattanu nyní vyšetřují operace ústavu Sinex-Bank působícím v daňové oáze Nauru.
Naurští bankéři svěřené peníze investují především do nákupů nemovitostí a cenných papírů po celém světě. Jak se ale ukázalo, většinou šlo o riskantní projekty. Úvěrová portfolia naurských bank se všeobecně hodnotí negativně.
K dovršení všeho nyní ostrůvku hrozí sankce. Německá Deutsche Bank před několika týdny zastavila veškeré platby v amerických dolarech pro Nauru. Sankce vůči ostrovní pračce peněz údajně zvažují i další západní banky.
Kdo zaplatí obnovu?
„Z kdysi krásného ostrova bude měsíční krajina, svěřil se německému listu Die Welt katolický kněz Karl Maria Brand, který žije na Nauru (v letech 1888 -1914 protektorát Německa). Ekonomika jede z prudkého kopce. Vláda ve finančním roce 1998/99 seškrtala rozpočtové výdaje zhruba o 60 procent na 37,2 milionu australských dolarů, což je oficiální měna. V roce 1998 zavedla školné, zaměstnanci často místo peněz dostávají šeky, které žádná banka nechce proplácet. A tak mnozí Nauřané usedají do rybářských člunů a vyjížd ějí na moře za obživou. Doufají, že jednou se slušným zdrojem příjmů stane turistika. Přilákat zahraniční hosty ale znamená obnovit přírodu rozdrásanou bezohlednou těžbou fosfátů a pozvednout hospodářství. To by přišlo asi na 300 milionů australskýc h dolarů s tím, že příroda by se úplně zotavila až za 200 let. Zvláštní „fondy obnovy , které byly k tomuto účelu před lety zřízeny a do nichž plynula část peněz z těžby, jsou ale beznadějně prázdné. Finanční záplatu by měla přišít Au strálie, která jako kompenzaci za dodávky fosfátů během šedesáti let pod úrovní světové ceny přislíbila 100 milionů svých dolarů. Půjčky na rekultivaci fosfátových dolů by mohly přijít také od mezinárodních finančních institucí, ale dokud bude Nauru fung ovat jako výkonná pračka špinavých peněz, těžko na ně dosáhne.
