Pro sdílení rekreačních ubytovacích zařízení dlouho chyběla právní opora. Regulační mantinely začaly platit až letos
Spolu s tím, jak některé skupiny české společnosti v minulých letech bohatly, přibývaly investice do dlouhodobější rekreace mimo tradiční chaty a chalupy, většinou v přímořských či horských destinacích. Tomu, kdo nebyl schopen dosáhnout sám například na vlastnictví vysněného apartmánu ve Špindlerově Mlýně, byly nabízeny různé formy kooperace s dalšími podobnými investory, které měly každému z nich umožňovat jeho užívání v předem stanovených termínech. Práva sdílení a užívání ubytovacích zařízení v rekreačních oblastech po určitou delší dobu (tzv. „timesharing“) – a s nimi související rekreační produkty – však nebyla v tuzemské legislativě dostatečně právně ošetřena. Mnohé finanční investice, uskutečněné často přes neprůhlednou síť zprostředkovatelů, nepřinesly investorům ze strany spotřebitelů to, co od nich důvodně očekávali. Pokud se někteří z nich odhodlali od uzavřených smluv odstoupit, nemohli příliš počítat s tím, že jim bude alespoň část investované částky ještě někdy vrácena. S postupným rozšiřováním timesharingu a s ním spojených produktů ale rostl i tlak na jeho legislativní regulaci. Dočkali jsme se v tomto roce.
Okruhy produktů
Podle nových pravidel, transponovaných do občanského zákoníku směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES, mohou spotřebitelé využívat lepší ochrany v oblasti celkem čtyř zákonem vymezených okruhů produktů souvisejících s timesharingem: 1. Dočasné užívání ubytovacího zařízení – užívání jednoho nebo více ubytovacích zařízení sjednané na více než jeden časový úsek; smlouva je uzavřena na dobu delší než jeden rok. 2. Dlouhodobý rekreační produkt – právo spotřebitele na slevu nebo jinou výhodu spojenou s ubytováním (včetně dopravy či jiných služeb), je-li smlouva uzavřena na dobu delší než jeden rok. 3. Další prodej – pomoc při úplatném převodu „dočasného užívání ubytovacího zařízení“ nebo „dlouhodobého rekreačního produktu“. 4. Výměna – účast ve výměnném systému, který umožňuje spotřebitelům vzájemně převádět právo užívat ubytovací zařízení nebo jiné služby spojené s „dočasným užíváním ubytovacího zařízení“. Tato nová právní úprava, obsažená v paragrafech 59 až 71 občanského zákoníku, se použije i na smlouvu o smlouvě budoucí, ve které se spotřebitel zaváže využít produkty uvedené výše.
Právo na informace a reklama
Právní úprava dává spotřebitelům především právo na nezkreslené informace, čas na rozmyšlenou, zakazuje braní záloh a posiluje právo spotřebitelů na odstoupení od smlouvy. Zásadní důraz je kladen na to, aby měl spotřebitel před podpisem smlouvy veškeré potřebné informace týkající se nabízených produktů k dispozici písemně, bezplatně a ve srozumitelné formě, a mohl si tak o něm učinit nezkreslenou představu. Tyto taxativně vymezené údaje, které poskytovatel následně nesmí ve smlouvě samotné jednostranně měnit (výjimkou může být pouze změna vyvolaná na vůli poskytovatele nezávislými nepředvídatelnými okolnostmi, kterým nebylo možno zabránit), musejí být spotřebitelům poskytnuty na formulářích, jejichž podobu stanovilo nařízení vlády č. 38/2011 Sb. Stěžejní je povinnost upozornit spotřebitele na právo odstoupit od smlouvy a na délku lhůty pro jeho uplatnění, stejně jako na zákaz přijímání záloh či jiných plnění nebo jejich zajištění v průběhu lhůty pro odstoupení. Základní lhůta, po kterou je možno od smlouvy odstoupit bez udání důvodů, činí čtrnáct dní. Odstoupení se vztahuje i na další vedlejší smlouvy, na jejichž základě nabyl spotřebitel práva spojená se smlouvou hlavní. Předsmluvní informace i návrh smlouvy samotné musejí být podle volby spotřebitele poskytnuty v jazyce členského státu EU nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, v němž má spotřebitel bydliště nebo jehož je státním příslušníkem, pokud se jedná o úřední jazyk těchto států. V souvislosti s regulací timesharingu došlo také k doplnění zákona o regulaci reklamy číslo 40/1995 Sb. Poskytovatel je povinen uvést již ve své reklamě, kde a jak spotřebitel předsmluvní informace získá. Za reklamu na dočasné užívání ubytovacího zařízení, dlouhodobý rekreační produkt, další prodej nebo výměnu se přitom považují i nabídkové nebo prodejní akce, v rámci kterých lze sjednat smlouvy na předmětné produkty. Pozvánka na takové akce musí obsahovat uvedení účelu a povahy akce. Je přitom zakázáno, aby byl timesharing propagován jako způsob zhodnocení finančních prostředků spotřebitele.
