Stát zvažuje sjednocení dosavadních dvou typů dálničních komunikací. Zbytečné rozlišování nás mimo jiné znevýhodňuje oproti západní Evropě.
Dálnice a rychlostní silnice Stát zvažuje sjednocení dosavadních dvou typů dálničních komunikací. Zbytečné rozlišování nás mimo jiné znevýhodňuje oproti západní Evropě.
Zkuste si odpovědět na jednoduchou otázku: Vede z Prahy do Liberce dálnice, nebo ne? A z Prahy na Příbramsko? Většina z vás asi odpoví, že ano. Ale zahraniční investor, který si jen prohlíží mapu České republiky, si často myslí opak. A má pravdu: Čtyřpruhové komunikace do Liberce nebo na Příbramsko opravdu nejsou dálnicemi, ale „pouze“ rychlostními silnicemi. Na méně podrobných mapách proto vypadají jako obyčejné silnice.
V České republice totiž existují dvě různě značené komunikace „dálničního typu“. Obě jsou (až na výjimky) stejně široké, shodně zpoplatněné, platí na nich stejná pravidla ohledně maximální rychlosti, v zásadě jsou i stejně kvalitní. Odlišné označení zbytečně mate nejen zahraniční investory či turisty, ale také tuzemské řidiče. Zavádějící je také samotná značka „silnice pro motorová vozidla“.
Zbytečné zmatky a faktickou totožnost obou typů komunikací si uvědomuje i Ředitelství silnic a dálnic. Zvažuje proto sjednocení jejich označení. Nejde jen o formalitu nebo o zvýšení prestiže České republiky. Označení má značný vliv také na údržbu a vybavení komunikací – právě to je dosud jediný podstatnější rozdíl mezi oběma typy „dálnic“. Řidiči si myslí, že jedou po dálnici, přestože standardy na údržbu, správu či vybavení telematickými systémy (ale také policejní dozor) jsou nižší. To vede k častějším nehodám.
Mapy nám škodí
Většina méně podrobných map rozlišuje jen mezi dálnicemi a ostatními hlavními silnicemi. Zmíněné komunikace mezi Prahou a Libercem, Prahou a Příbrami, ale také například mezi Vyškovem a Olomoucí, Olomoucí a Mohelnicí či Brnem a Pohořelicemi, tak jsou pro nezasvěcené pozorovatele map jenom obyčejnými silnicemi.
Jako „pouhé“ rychlostní komunikace se navíc mají v příštích letech stavět tak důležité projekty, jako třeba R35 mezi Hradcem Králové a Olomoucí – tedy dlouho očekávaná severní alternativa k přetížené dálnici D1 mezi Prahou, Brnem a Olomoucí. A pravděpodobně jen jako rychlostní silnice vzniknou také pokračování dálnice D11 z Hradce Králové k polským hranicím nebo D3 z Českých Budějovic do Rakouska. Při pohledu na mapu se tak budou D11 nebo D3 zdát jako nedokončené, přestože ve skutečnosti si řidič ničeho nevšimne.
„Přeřazení některých rychlostních silnic pod dálnice by přineslo vyšší mezinárodní prestiž. Například při vyjednávání zahraničních investic jsou dálnice stěžejním bodem. Odpadlo by tak přesvědčovaní, že se ve skutečnosti jedná o dálnici,“ vysvětluje generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic Alfred Brunclík. „Pokud se oficiální dálniční síť rozroste o několik set kilometrů, k atraktivitě České repububliky to jen přispěje. V sousedních státech, například v Polsku, řešili obdobný problém a vyřešili ho právě tím, že rychlostní komunikace a dálnice spojili v jeden celek,“ dodává k tomu mluvčí agentury CzechInvest Lucie Králová.
KDO JE PRVNÍ NA ŘADĚ
Rychlostní silnice, které by se mohly změnit
na dálnice hned v první etapě přeznačení:
R1 Pražský okruh
R6 Cheb - Karlovy Vary
R10 Praha - Mladá Boleslav - Turnov
R35 Mohelnice - Olomouc - Lipník
R48 Frýdek-Místek - Český Těšín
R52 Brno - Pohořelice
R56 Ostrava - Frýdek-Místek
Pramen: ŘSD
Všude jinak
Používání značky rychlostní silnice (silnice pro motorová vozidla) je v každé evropské zemi odlišné. V naprosté většině jsou ale čtyřpruhové komunikace dálničního typu jednotně vedeny jako dálnice, přestože některé komunikace vypadají hůře než české rychlostní silnice.
Například v Itálii je hlavní severo-jižní dálnice místy užší než kterákoliv česká rychlostní silnice, chybí na ní odstavné pruhy a podobně. V řadě zemí včetně Německa je na velké části těchto komunikací trvale omezena rychlost na 110 či 100 kilometrů za hodinu – přesto jde papírově stále o dálnice.
Jako silnice pro motorová vozidla jsou v Německu značeny jen kvalitnější silnice první třídy. Většinou jde o obchvaty měst a obcí či „napřímení“ starých komunikací. Jsou sice širší a rovnější než běžné silnice, mívají mimoúrovňové křižovatky, ale v zásadě mají jen jeden pruh pro každý směr a maximální dovolená rychlost je 100 kilometrů za hodinu.
Ve Francii je sice rozlišení podobné jako v Česku, ale mají k tomu přinejmenším dva důvody: Na dálnicích se může jet 130 kilometrů za hodinu a platí se za ně, zatímco na rychlostních silnicích jen 110 a jsou zdarma (typicky jde o obchvaty měst). Podobné rozdělení je i ve zmíněné Itálii: Za rychlostní silnice tam považují i čtyřpruhové komunikace neoddělené pásem zeleně – zatímco v Česku podobné protisměrné pruhy, oddělené pouze namalovanou čárou či svodidly, nesplňují ani kritéria rychlostních silnic (například značná část dosavadního spojení z Hranic na Moravě do Ostravy). V Polsku dokonce najdeme na některých rychlostních silnicích obyčejné křižovatky, včetně přechodů pro chodce.
„Česká republika si na rozdíl od mnohem bohatších států vytvořila velmi vysoký standard rychlostních silnic – podle něj bychom například německou dálniční síť o několik desítek procent zmenšili,“ říká Brunclík.
Papírová změna
Ředitelství silnic a dálnic proto zvažuje, že by přinejmenším 200 kilometrů „lepších“ rychlostních silnic papírově změnilo na dálnice. Po plánované rekonstrukci by se pak přidala příbramská R4, chomutovská R7 a po dostavbě také středočeská část R6 nebo otrokovická R55.
Jako dálnice by se mohly zprovoznit také všechny chystané nové úseky, byť jejich stavba bude z administrativních důvodů stále vedena jako rychlostní silnice. Tyto zmodernizované či nové komunikace mají navíc mnohem lepší parametry než zastaralá „dálnice“ D1.
Na několika místech, kde mají rychlostní silnice horší úroveň než dálnice, by podle Brunclíka stačilo omezení rychlosti – podobně jako to řeší v Německu. Jde například o chybějící nebo velmi krátký připojovací pruh u nájezdů, ostřejší zatáčky, užší „okraje“ nebo chybějící odstavné pruhy.
Ani poté by ale kategorie rychlostních silnic nezanikla. Po zahraničním vzoru by se tak označily některé čtyřpruhové silnice, které dosud nejsou vedeny jako rychlostní – například nedávno otevřené komunikace poblíž Písku, Liberce či Zábřehu na Moravě, nebo dálniční přivaděč jižně od Plzně. V kategorii by dále zůstaly i „horší“ z dosavadních rychlostních silnic, například mezi Vyškovem a Olomoucí.
Není to priorita
„Debata o možném přeřazení rychlostních silnic mezi dálnice trvá zhruba od jara loňského roku,“ potvrzuje šéf Ředitelství silnic a dálnic Alfred Brunclík. Kromě už zmíněných důvodů je změna aktuální také kvůli zvažovanému zvýšení rychlostního limitu. Ten by se na dálnicích – či přinejmenším na jejich novějších či zmodernizovaných úsecích – mohl zvýšit na 160 kilometrů za hodinu. To by pro některé horší rychlostní silnice bylo nepřijatelné. Podle současných úvah by se tedy některé lepší rychlostní silnice přeřadily pod dálnice, a pro ty zbylé by pak platil odlišný limit – pravděpodobně 110 kilometrů za hodinu.
„Momentálně řešíme s ministerstvem dopravy, zda-li je tato změna vhodná a hlavně proveditelná. Zatím jsme stále ve fázi úvah,“ upřesňuje šéf Ředitelství silnic a dálnic. Podle něj neexistuje nějaký časový plán přeznačení, protože se nejedná vyloženě o prioritní úkol, nýbrž o řešení dlouhodobé problematiky. Podle neoficiálních informací by ke změně mohlo dojít současně se zmíněným zvýšením rychlosti na dálnicích.
A jak se na možnou změnu dívají dopravci ze sdružení Česmad Bohemia? „Pro nás je rozhodující faktický stav komunikací a výše a způsob jejich zpoplatnění. Z tohoto pohledu pro nás administrativní označení není důležité,“ říká jeho mluvčí Martin Felix.
Václav Špička z Autoklubu České republiky upozorňuje, že mnohé rychlostní silnice jsou v horším stavu než dálnice – jde například o vyjeté koleje nebo existující zastávky autobusů. „Logické by bylo dostavět plánovanou dálniční síť, poté se zaměřit na úpravu rychlostních silnic tak, aby odpovídaly požadavkům na dálnice, a teprve potom je přeznačit,“ domnívá se.
