Dijonská hořčice patří k typickým francouzským pochoutkám, ačkoliv se dnes hojně prodává po celém světě. To se ale možná brzy změní. Jedna z nejznámějších tamních pochoutek, jež je už od středověku nezbytnou součástí právě francouzských domácností, totiž celosvětově dochází. A co víc, zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se na pulty supermarketů měla vrátit.
„Můj dědeček zažil dvě světové války a poválečné období, kdy ve Francii existovaly přídělové lístky, ale i tehdy byla hořčice! Teď, ať už jedete do Lille, Marseille, Bordeaux nebo Štrasburku, nikdo už hořčici nemá. Všechno se prodá během několika hodin,“ popisuje situaci Marc Désarménien, jež vlastní butik s hořčicí Maison Fallot.
Nedostatek kanadské úrody
Zatímco dříve byla tato pochoutka výsadou Francie, dnes většinu dijonské hořčice vyrábějí velké značky, jako je Amora od britské společnosti Unilever. Ta je velmi rozšířená také v Česku. A přestože přívlastek dijonská jasně ukazuje na historické město Dijon, většina semen se ve skutečnosti pěstuje v Kanadě, kde stojí výrazně méně. Transatlantických semen však v poslední době ubývá, neboť se stala obětí klimatických změn.
Tuto skutečnost potvrzují i čísla kanadského ministerstva zemědělství, které pro CNN uvedlo, že v roce 2021 vyvezla země javorového listu do Francie 157 tun hořčičného semene, což je o 80 procent méně než předloni. Oproti roku 2020 se jedná dokonce o téměř 95procentní pokles. Konkrétně jsou na vině extrémně suché podmínky, které tamní pěstitelské oblasti postihly.
Situaci by za normálních okolností mohla zmírnit úroda Ukrajiny a Ruska, ale vzhledem k válce a embargu na ruský vývoz nemá tato krize zdárné řešení. Většina ukrajinských polí se navíc nachází na jihu Ukrajiny, jež je aktuálně okupovaná Putinovými vojáky. „Jižní části Ukrajiny byly z hlediska pěstování hořčice nejsilnější. Na západě je to poměrně vzácné. Někteří zemědělci sice pěstují, ale pro potenciální odběratele z Evropy je to málo. Ti chtějí více a chtějí stálou kvalitu,“ komentuje Max Matsepliuk pracující pro ukrajinskou exportní společnost.
Ne všechny každopádně nedostatek hořčice trápí. Francouzští výrobci, kteří nejsou závislí na vývozu do zahraničí, ze současné poptávky naopak prosperují. Ghislain Durand, jenž vyrábí hořčici ve městě Castelnaudary na jihu Francie, si obvykle v červenci bere volno, aby si užil léto. Letošní zájem o hořčici je nicméně natolik velký, že si tuto příležitost nenechal ujít. „Za poslední čtyři měsíce byl nárůst tak prudký a rychlý, že bylo opravdu těžké ho podrobně sledovat,“ přiznává obchodník s tím, že se jeho zisky nakonec znásobily hned čtyřikrát. Zákazníci od něj navíc už nekupují jednu nebo dvě sklenice, ale berou je do zásoby po deseti.
Kanadská vláda doufá, že i přes aktuální zemědělskou krizi bude nadcházející sklizeň bohatší než v posledních dvou letech, díky čemuž přinese i vyšší výnosy. Do té doby však nezbyde těm, jež mají dijonské hořčice nedostatek, nic jiného než ji dočasně nahradit jinými alternativami.
