Datum naprostého vyčerpání volných IP adres je matematicky stanoven na březen 2012
Za posledních patnáct let se internet stal nedílnou součástí podnikání. Dnes si lze jen obtížně představit významnou společnost, která by neměla vlastní webovou stránku a nekomunikovala by prostřednictvím e-mailu. Internet se však potýká s velkými problémy, které dokonce mohou na čas zastavit jeho růst a omezit spektrum služeb, popřípadě výrazně zdražit přítomnost subjektů na něm. Je tato hrozba reálná?
Riziko
Ohledně rizika, které „síti sítí“ hrozí, je však třeba si nejprve objasnit fungování internetu. Zjednodušeně řečeno, není to nic jiného než dobrovolné propojení autonomních systémů za účelem globální dostupnosti informací. Každý autonomní systém je pouze samostatnou počítačovou sítí, jež používá internetový protokol (IP) pod jednotnou správou, kterou většinou provozuje jeden z poskytovatelů služeb.
IP adresy jsou pouhá čísla – jakési pomyslné ekvivalenty poštovní adresy. Každý počítač komunikující v rámci internetu potřebuje alespoň jednu světově unikátní adresu – ta zaručuje, že lze dohledat a identifikovat. Adres je přitom zhruba 4,29 miliardy. Jedna část adres je vyhrazená ke speciálnímu použití a další se vyplýtvala v začátku internetu.
Od roku 1993 se začalo adresami šetřit. Přidělují se na míru a pod přísnou kontrolou. Vznikl systém nadnárodních institucí, které přidělují adresy, provádějí audity jejich použití a vedou databázi alokací. Od roku 1995 začalo být populární kontroverzní technické řešení NAT, které umožňuje „schovat“ až stovky počítačů pod jednu globálně dostupnou adresu.
Problém je nasnadě – s rychlým rozvojem internetu začíná docházet počet volných IP adres. Datum jejich naprostého vyčerpání je poměrně důvěryhodně matematicky stanoven na březen 2012. Jde však o extrapolaci současného vývoje, a proto se nebere v úvahu případný dopad globální ekonomické krize. Některé subjekty si navíc před vyčerpáním IP adres uvědomí, že mají poslední šanci je získat, a budou se za každou cenu snažit projít auditem nadnárodních institucí, i kdyby měly vykazovat jejich potřebu pro neexistující účely.
Řešení
Od roku 1998 existuje memorandum a norma pro nový protokol IPv6, který má nahradit současný IP. Obrovský adresní rozsah představuje asi 6,5 miliardy adres pro každého žijícího člověka – jejich vyčerpání by tedy nemělo nastat.
Nový protokol IPv6 lze poměrně snadno zaměnit za současný. Kromě většího adresního prostoru přináší mechanismy na podporu mobilních stanic, služby videa na vyžádání, IP telefonie a další výhody. V praxi bylo však zapracování do softwarových i hardwarových platforem bylo poměrně složité a časově náročné – například teprve operační systém Windows Vista má kompletní podporu protokolu IPv6.
Protože však žádné technické řešení plnohodnotného prodloužení životnosti zastaralého protokolu IP neexistuje, přechod k IPv6 je nevyhnutelný. Také se však zdá jisté, že přijetí IPv6 v globálním měřítku se do roku 2012 nestihne.
Tvrdý boj
Současná evropská politika neumožňuje snadný převod IP adres. Po vyčerpání jejich rezervy však bude poptávka nadále existovat a některé subjekty budou disponovat adresami navíc. Buď tedy vznikne černý trh s adresami, nebo je nadnárodní instituce umožní legálně smluvně převádět. V USA už takovou politiku přijali, jinde se o návrhu dosud diskutuje. Odpůrci tvrdí, že je nemorální, aby někdo draze prodal adresy, které dostal zadarmo, a poukazují i na možné technické problémy. Existuje však také názor, že prodlužování života protokolu IP zpomalí nástup nového IPv6.
Není jisté, zda převody IP adres skutečně pomohou udržet růst internetu, protože jde o bezprecedentní situaci. Trh s adresami bude malý, uzavřený a specifický – a proto zřejmě nestabilní a nevyzpytatelný. Prodraží se také přítomnost na internetu. Tím však aspoň vznikne tlak na adaptaci protokolu IPv6, protože tyto adresy budou nadále přidělované prakticky zadarmo.
Pojmy
Internetový protokol (IP) – základ internetu.
IP adresa – číslo, které slouží k jednoznačné identifikaci konkrétního zařízení v počítačové síti.
Počítačová síť – skupina vzájemně propojených počítačů.
NAT (Network Address Translation) – překlad síťových adres. Funkce, která umožňuje schovat za jednu IP adresu více počítačů za cenu omezení jejich možností.
IP síť – počítačová síť, která používá internetový protokol.
Internetový protokol IPv6 – nástupce internetového protokolu IPv4. Hlavní změna, kterou přinesl, je mnohem větší adresní prostor.
