Když v pohádce „Sůl nad zlato“ zmizely z království všechny bílé krystalky, uvědomili si lidé i bláhový král význam soli. Bez soli se opravdu neobejdeme, ale její nadbytek je pro naše tělo škodlivý.
Foto: Wikimedia.org
Denní příjem soli u dospělého člověka by se měl pohybovat mezi 3 až 5 gramy, tedy dvěma čajovými lžičkami. Většina z nás však toto doporučení minimálně o jednu lžičku překračuje. Sůl je součástí našich kostí, zubů i krve a sama obsahuje dva pro naše tělo důležité prvky. Je to sodík, který brání nadměrným ztrátám tekutin a udržuje v kondici dráždivost nervů, a chlor, jenž je součástí žaludečních šťáv a obstarává rovnováhu mezi kyselým a zásaditým prostředím v našem těle.
Lidské tělo si sůl neumí samo vyrobit, proto je třeba ji přijímat v potravě. Vzhledem k tomu, že lidský druh neměl k soli vždy bezproblémový přístup a naše tělo ji pro své správné fungování potřebuje, naučily se ledviny se sodíkem šetřit. Proto se naopak neumíme vyrovnat s jejím nadbytkem. Nejběžnější potíží, kterou přemíra soli způsobuje, je zvýšený krevní tlak. Ten vede k ateroskleróze, jež poškozuje srdce a mozek. Nadbytek soli zatěžuje také ledviny, negativně se podepisuje na řídnutí kostí, a může dokonce vést k rakovině žaludku.
Kde se vzala
V dávných dobách byla sůl v některých oblastech vzácná. Starověké germánské kmeny uctívaly solné prameny a sůl zmiňují i starověké hebrejské, arabské a řecké spisy. Vůbec první zmínka o soli je stará přibližně 4 700 let a pochází ze starověké Číny. Už tehdy byly známy dva základní způsoby získávání soli, tedy odpařování z mořské vody a těžba v dolech.
Ještě v dobách římského impéria patřila sůl k cenným surovinám, pojmenovávaly se po ní silnice a městské brány a používala se jako platidlo. Římští vojáci dostávali část mzdy v soli a angličtina dodnes používá pro plat výraz odvozený od latinského pojmenování soli – salary. Dodnes je možné solí platit v některých částech Tibetu či na ostrově Borneo.
Přesolená civilizace
V současné době má naše civilizace soli více než dost. Sůl se totiž pro své žádoucí vlastnosti přidává do valné části průmyslově zpracovávaných potravin. Je to významný přírodní konzervant, který prodlužuje trvanlivost hlavně u masných výrobků. Sůl rovněž zlepšuje vlastnosti těsta při výrobě pečiva, používá se pro tavení i správné zrání sýrů.
Pokud jíte běžné průmyslově zpracované potraviny, sůl vám rozhodně nechybí. V průměru totiž přijmeme 80 procent denní dávky v běžné stravě, z toho 40 procent v pečivu. Jen jeden obyčejný rohlík totiž obsahuje až 200 miligramů sodíku, což je třetina denní dávky doporučované pro dospělého a více než celodenní dávka pro miminka do jednoho roku. Moc prostoru pro dosolování nám tedy nezbývá. Dětem do jednoho roku by se jídla neměla solit vůbec, jejich ledviny jsou totiž ještě poměrně citlivé a vyšší množství soli by je mohlo poškodit.
Nadbytečné množství soli obsahují také jídla instantní a fastfoodová, tedy ta, u kterých se na kvalitě a čerstvosti základních surovin příliš nelpí. Chuťovou prázdnotu je pak třeba dohnat něčím jiným – solí. O solí oplývajících uzeninách a sýrech (výjimkou jsou čerstvé tvarohové sýry, mozzarella či mascarpone) už jsme mluvili, nebezpečné jsou také všechny slané pamlsky – tyčinky, chipsy, oříšky, křupky, popcorn či hranolky a kupodivu také minerálky s vyšším obsahem sodíku.
Sůl jako droga
Na slanou chuť si rychle zvykáme, zvyšujeme dávky. Pokrmy si přisolujeme, i když víme, že to není zdravé. Sůl totiž v lidském mozku funguje na stejném principu jako droga. K tomuto závěru dospěli vědci, když zkoumali v laboratoři působení soli na mozek pokusných potkanů. Hlodavci, kteří dostávali potravu bez chloridu sodného, tedy soli, začali být během pokusu plaší, přestali si užívat činnosti, které je obvykle bavily, a obecně se méně radovali. Na základě tohoto výzkumu vědci usoudili, že nedostatek soli může vést k depresím. Vysvětlili také lidskou závislost na slané chuti. Naše tělo sůl (sodík) potřebuje a vzhledem k tomu, že nebyla dříve vždy dostupná, vyvinul se u člověka citlivý detekční systém. Když naše chuťové pohárky zaznamenají slanou chuť, aktivuje se v mozku centrum slasti. Proto je soli tak těžké odolat. V zájmu našeho zdraví bychom se o to však měli alespoň pokusit.