Při setkání manažerů s politiky se nejvíc mluvilo o KSČM
Když v dubnu na závěr prvního fóra Prague Opinion Exchange Meeting (POEM) Václav Klaus prohlásil, že po volbách už možná někteří politici nebudou pozváni, protože se stanou lidmi minulosti. Určitě nečekal, že by se v tomto ohrožení mohl ocitnout sám. Jeho neúčast na povolebním fóru, které v pražském hotelu Intercontinental předminulý čtvrtek tradičně pořádal týdeník EURO s agenturou AMI Communications, však nebyla způsobena tím, že by o něj nikdo nestál. V té době právě ležel v nemocnici. Koneckonců chyběl i vítěz voleb Vladimír Špidla, ten se vpředvečer omluvil vzhledem k neočekávanému pracovnímu zaneprázdnění. Z aktérů prvního fóra tedy s padesátkou představitelů největších českých korporací v České republice diskutoval pouze předseda KDU-ČSL Koalice Cyril Svoboda (za Koalici). Špidlu zastoupil poslanec Josef Hojdar, Klause šéf poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý. Téma bylo logické: výsledky voleb a ekonomický program vlády.
Pozor na třešně.
Josef Hojdar, jemuž už vypršel poslanecký mandát, takže není předsedou hospodářského výboru sněmovny, a nový slib ještě nesložil, se představil jako “prostý pan Hojdar”. Na právě skončivších volbách ho zaujal úspěch komunistů. V Ústeckém kraji, odkud pochází, je pozice KSČM zvláště silná. Už v krajských volbách tam komunisté zvítězili. “Je překvapující, že se přidaly i jiné oblasti, o kterých jsme vůbec neuvažovali, že by to tak mohlo dopadnout,” konstatoval Hojdar a uvedl části jižní i střední Moravy. “Bude zapotřebí, abychom se všichni, jak tady sedíme, my jako politici, ale zároveň i vy jako zástupci hospodářské sféry, nad tím zamysleli. A možná, že by stálo někdy i za samostatnou diskusi, co se s tímto problémem v našich zemích dá dělat a jak nedopustit, aby v příštích volbách komunisté jenom tím, že nebudou nic dělat a nebudou za nic odpovídat, nebyli daleko silnější,” apeloval Hojdar.
Může být hůř.
Na základě vystoupení politiků na fóru by se vůbec mohlo zdát, že činitelé KSČM nemluví do větru, když počítají s dalším rozšiřováním voličské základny. Všichni prohráli s komunisty, konstatoval Vlastimil Tlustý, protože tři sněmovní “demokratické formace” jim v různém rozsahu odevzdaly mandáty. “Pokud si někdo myslí, že je to nejhorší, co se mohlo stát, tak si při špatném sestavení vlády a při špatném vývoji po těchto volbách musíme představit, že by komunisté klidně mohli posilovat dál,” prorokoval. „ODS nepochybně chtěla volby vyhrát a nepochybně prohrála s ČSSD,” řekl Tlustý. “Čísla ukazují, že jsme nejenom prohráli, ale prohráli více, než jsme si uměli představit. Na druhé straně je třeba doplnit, že ODS uplynulé čtyři roky od středu doprava soutěžila více než s ČSSD s Koalicí. Považuji tedy za korektní doplnit, že i když jsme prohráli se sociálními demokraty, tak jsme zvítězili nad Koalicí.” To prý média záměrně zamlčují.
Zajímavý efekt.
Cyril Svoboda upozornil na dosud nezmiňovanou integrační úlohu KSČM. Soudí, že problém komunistů je “jedním z pevných bodů, který spojuje Koalici a ČSSD v jednání, aby zde komunisté po dobu nejbližších čtyř let, a doufejme i v delší budoucnosti, nevládli a aby se jejich síla zmenšovala”. Pokud jde o volební výsledek Koalice, její představitelé zjistili “zajímavý efekt”: dostali o třicet tisíc více hlasů než v krajských volbách 2000. Svoboda blíže nevysvětlil, v čem spočívá zajímavost tohoto efektu, když v krajských volbách hlasovala, jak sám uvedl, jen pětina oprávněných voličů, zatímco v letošních sněmovních osmapadesát procent. Prý to ale vybízí Koalici k “vážnému zamyšlení” a na druhé straně to ukazuje, že “určitý typ voličů, a to výrazně voličů křesťansko-demokratických, je naprosto stabilní a tento faktor je mimořádně stabilizujícím jevem na české politické scéně”. Svoboda tvrdí, že “pro politology a pro ty, kteří se těmito jevy zabývají, je docela dobrá zpráva, že přes všechno, co se stalo pozitivního i negativního před volbami, určitá část tohoto voličského elektorátu tu definitivně je”. Tímto poněkud zamotaným vyjádřením Svoboda potvrdil, že by mohl být dobrým ministrem zahraničí. Za další “stabilizující faktor” považuje to, že ČSSD je v takové pozici, „že v příštích čtyřech letech tu v zásadě nemůže být jiná vláda než s její účastí, pokud se strany nerozpadnou”. Dohoda mezi ČSSD a Koalicí má tedy údajně velmi reálnou šanci na úspěch, a to nejen politickou vůlí, ale i tím, že k ní neexistuje žádná alternativa. Respektive alternativa je “buď teoretická, nebo šílená” (komunisté).
Marginálie.
Vratislav Kulhánek si byl vědom, že se od něho čeká “nepříliš příznivý přístup k politikům a politice” a tomuto očekávání dostál: “Volby připomínaly karneval. Dobrý karneval má většinou dobrou návštěvnost, tento karneval příliš dobrou návštěvnost neměl. Kdyby to bylo na podnikatelské bázi, dalo by se hovořit o propadáku.” Šéf Škody Auto má dojem, že politici si sami vystačí a to, že “je tady nějaká ekonomika a nějaký průmysl, je vcelku marginální záležitost”. Kulhánek se řečnicky zeptal, zda se rámci koaličních rozhovorů diskutovalo i o tom, kam vůbec tuto ekonomiku dovést. “Představoval jsem si, že když jsou tu představitelé stran, že se zmíní také o tom, jak si která strana představuje svou ekonomickou politiku. Pokud guvernérovi národní banky stojí za to, abychom se pravidelně setkávali, aby se ptal, zda se v automobilovém průmyslu nestane něco, co by mohlo ovlivnit národní hospodářství, tak z vlády to nikdy nikoho nezajímalo a z politických stran to bylo totéž v bledě modrém. Mám obavy, že jediné zajímavé na průmyslu je privatizace.”
Usmívejme se.
“Ve srovnání s dobou před čtyřmi lety jsme šli k volbám v relativně klidné atmosféře a to možná způsobilo, že voliči mysleli spíš na to, jak se mít nadále dobře, než na to, jaké podniknout kroky pro to, abychom se měli dobře v rámci státu a národního hospodářství,” myslí si Jiří Devát, generální ředitel Microsoftu Česká republika a Slovensko, Říká, že příklon k sociálně štědrému státu je patrný a v danou chvíli neopodstatněný. Není podložen zdravím ekonomiky a dokončením strukturálních změn. Také téma Evropské unie prý sklouzlo k “deklaracím o velkém bratrství mnoha států”, ale masa lidí nechápe skutečné důvody a důsledky připojení k unii. “Celkově tedy volby měly karnevalového ducha ve smyslu přesvědčování prostřednictvím marketingových nástrojů. Jako hlavní téma jsem vnímal: Usmívejme se na sebe, mějme se dobře. Co se za tím skrývá, jsem bohužel neodhalil,” ukázal Devát, že dovede být stejně břitký jako Kulhánek. Mluví, nebo ne? Na výzvu moderátorky Jany Marcové z AMI Communications, aby politici sdělili svůj názor na ekonomické priority nové vlády, se Josef Hojdar pozastavil nad tím, že oba manažeři “mluvili v tom duchu, co všechno by měli politici udělat pro podnikatele”. “Bohužel mi v tom trochu chybělo, co jste udělali vy pro sebe,” přešel do protiútoku. Co dělá Svaz průmyslu, Hospodářská komora pro sebe, aby pozvedly svou váhu, aby byly důstojným soupeřem úředníkům na ministerstvech, aby se mohly opřít o to, že jsou jednotní? “Politika je taková, jaké je prostředí v tomto státě. A jestliže prostředí je takové, že si hospodářská sféra stěžuje na to, že se s ní nikdo z politiků nebaví, pak si musíme položit otázku, jestli tomu tak je. A jestli to tak je, tak si položme otázku, co uděláte vy pro to, aby tomu tak nebylo.”
Klíčové bahno.
Cyril Svoboda nahradil informace o ekonomickém programu vlády zamyšlením o volbách: “Volební kampaň je něco, co může ovlivnit část voličů, ale volič si dělá dlouhodobý názor a volí podle dvou kritérií: způsobilosti vládnout a věrohodnosti. Tím nechci samozřejmě popírat, že řada lidí volí nějaký extrém z protestu.” Existuje-li v Česku problém, pak ho Svoboda vidí v tom, že se dlouhodobě buduje příkop mezi občany a politiky. “Dokonce si myslím, že tady sehrála roli i některá média, především některé předvolební programy v televizi Nova, kde se neustále říká občané a politici, my a politici,” prohlásil. Současně si ale myslí, že politické strany nedostávají hlasy jen od těch, kteří “jsou si všeho vědomi a promýšlejí důsledky”, ale i od lidí, “kterým není možné sdělovat řadu argumentů, protože je nechtějí slyšet a nebudou o nich přemýšlet”. “Proto ve volebních kampaních na celém světě dochází k velké simplifikaci a adresně se oslovuje ta část elektorátu, která je nerozhodnutá. A bohužel, nebo bohudík, právě nerozhodnutí voliči, kteří mnoho nepřemýšlejí o věcech, rozhodují o vítězství ve volbách,” říká Svoboda.
Kárné senáty.
O ekonomických kapitolách programu budoucí vlády Svoboda řekl, že jsou teprve předmětem intenzivního jednání (byl čtvrtek 27. června). Pojďme se tedy bavit o prioritách KDU-ČSL, nedal pokoj moderátor István Léko, šéfredaktor týdeníku EURO. “Chceme podporu do výroby a služeb s vysokou přidanou hodnotou, podporu malého a středního podnikání, je třeba vypracovat energetickou koncepci na období třiceti až padesáti let. Pokračovat v privatizaci se bude, ale jak rychle a v jakém pořadí, to ještě bude předmětem debaty,” odpověděl Svoboda a přešel na své oblíbené téma – vytvoření právního prostředí pro podnikání a vymahatelnost práva. “Myslím, že se mi podařilo přesvědčit partnery, abychom do kárných senátů dali také jiné osoby než soudce, to znamená zástupce advokátní komory, notářské komory, možná i hospodářské komory,” oznámil.
Ostře doleva.
Vlastimil Tlustý soudí, že pro sociální demokracii a Koalici nyní není ústředním problémem spolupráce v oblasti hospodářské politiky, ale že se “ze strategického hlediska rozhodují, zda křehkou většinu v poslanecké sněmovně opřou o více či méně viditelnou podporu buď komunistů, nebo ODS”. “Cítím, že převažuje tendence opřít se o skrytou podporu komunistů,” dodal. “Pokud se tak stane, tak se z hlediska ekonomického rozvoje a prostředí pro podnikání nemůže odehrát nic, co by směřovalo ke zlepšení současného stavu. Takto tolerovaná křehká většina bude totiž nucena vycházet z preferencí toho tolerujícího. Považuji za tragické, že tato tendence dnes převažuje, protože kdyby na české politické scéně existovalo více vizionářů a kdyby byl optimalizován vývoj této země a nebyla používána krátkodobější a lokálnější kritéria, když to řeknu hodně diplomaticky, tak by nutně tato 101-koalice hledala cestu ke komunikaci s ODS, a ne s komunisty,” dodal.
Propaganda.
Svoboda (rozhořčen): “Kategoricky prohlašuji, že s komunisty tu nikdo nejedná, jednat nebude, nikdo se o ně opírat nebude. Tečka.” Tlustý (klidně): “To nebyla politická propaganda, to byl popis situace. Skoro bych řekl, že jsem to popisoval bez ohledu na to, v jaké politické straně se nacházím. Protože deset let sedím v Parlamentu, tak vím, že “101” musí mít někde nějakou pojistku. Jestli se tedy můžu opravit, tak bych použil slov, že pojistkou mohou být buď komunisté, nebo ODS.”
Vize.
Tlustý uvedl, že postrádá vizi směřující k urychlení rozvoje České republiky a jejímu „dobíhání do civilizace“. Kdo se o to pokusil, nebyl nikdo jiný než ODS, ale její rovnou daň se prý v médiích nepodařilo správně interpretovat. Tlustý se domnívá, že současný svět si začal konkurovat regulačními systémy. Česko se tudíž musí pokusit usnadnit aktivitu svých podnikatelských subjektů a občanů. Rovná daň, zjednodušení podnikatelského prostředí, snížení daní, vyřešení sociálních dávek, důchodová reforma, to všechno jsou úpravy regulačních systémů, kterými by Česká republika mohla začít konkurovat. Tendence stran formujících vládu však považuje spíše za opačné a směřující ke znekonkurenceschopnění českého regulačního systému nejen v rámci Evropské unie, ale i světa.
Žádost.
Vratislav Kulhánek soudí, že v rovné dani ale není největší problém: “Samozřejmě že by se nám všem líbilo, kdyby zdanění bylo nižší, ale v zásadě je to evropský standard, nic až tak tragického.” K Hojdarově poznámce, že průmysl, Hospodářská komora a další by se měly aktivněji prosazovat při jednáních s politiky sdělil: “Nezlobte se, my tady nejsme pro politiky. Politici jsou tu pro nás, ti se mají na nás obracet, a ne že my se budeme vnucovat politikům. Ani náhodou. Neberte to, prosím, jako nafoukanost, ale přece jenom jsem šéf největší firmy v této republice, a když jsem se objednal u jednoho ministra, tak mi sekretářka řekla, abych poslal písemnou žádost a pan ministr zváží, jestli mě přijme. Tak to sorry. Já ministry nepotřebuju, oni potřebují nás. Ne nás jako Škodovku, ale nás, jak jsme tady. A bylo by na čase, aby si to uvědomili.” “Svaz průmyslu a dopravy,” dodal prezident svazu a generální ředitel ZVVZ Milevsko Stanislav Kázecký, “připomínkuje prakticky všechny zákony týkající se hospodářské oblasti. Připomínkuje, pokud dostane včas jejich návrhy. To, co se z připomínek dostane do finále zákona, je však až tristní. Stejně tak připomínky z tripartity v Parlamentu ve většině případů zmizí. Vypadá to, že dvě stě poslanců žije na určitém ostrově a je jim jedno, co si myslí poměrně reprezentativní orgán.”
Brzdná revitalizace.
Jiří Donát považuje téma rovné daně za vstřícný krok k formování vize, která by měla vycházet z hodnocení toho, jaké jsou pro Česko reálné příležitosti ve světě, nikoliv ze stavu naší ekonomiky. V tomto ohledu vymezil pro českou ekonomiku tři hlavní témata. Za prvé strukturu trhu práce. Dlouhodobá nezaměstnanost je více než padesátiprocentní, což dokazuje, že strukturální přeměna ekonomiky neproběhla a je různými revitalizačními programy brzděna. Prioritou není rozvoj perspektivních odvětví, ale sociální otázky. Rozpojil se též vztah vzdělávání s ekonomikou. Druhým Donátovým hlavním tématem je produktivita. Tu táhnou výhradně zahraniční investice, čímž se vytváří disproporce v ekonomice, mimo jiné riziko v podobě měnového kursu. Scházejí zdravé střední podniky jako pojítko mezi velkými korporacemi a drobným podnikáním. Třetím tématem je otevřenost ekonomiky. Privatizace musí být neprodleně dokončena. Subvence a revitalizační programy brzdí adaptabilitu ekonomiky směrem k ekonomice globální. S otevřeností souvisí i nastavení společnosti jako společnosti informační.
Veselice.
Předseda představenstva společnosti Bonton Martin Kratochvíl měl připravenou otázku pro Vladimíra Špidlu a místo něj ji schytal prostý pan Hojdar: Jakým způsobem bude financována čtyřletá veselice, která nás údajně čeká? Nebude například znovu zavedena daň z kapitálového zisku, nebo jiná daň? Nebo budou zavedeny jiné instrumenty? “To je velmi úzce propojeno s tím, co říkal pan Devát o struktuře a kvalitě trhu práce. A já musím říct, že tak jak to znepokojuje vás, tak to znepokojuje i mě. A znepokojuje mě to o to víc, protože vidím u nás na severu, jakým způsobem se nám tam rozvíjí dlouhodobá nezaměstnanost,” nedal se zmást Josef Hojdar. Děti se odmítají učit, protože rodiče jsou pět šest let bez práce a žijí si poměrně dobře. Poslanec to vidí jako velmi nebezpečnou situaci, protože stát to není schopen ufinancovat. Situace je o to horší, že existuje velký problém s učňovským školství. To na začátku devadesátých let začalo vychovávat manažery, kteří dnes vůbec nic neumí “ani duševně, ani rukama”, zkušeně vyklouzl z ožehavého tématu.
Recept na korunu.
Také jednatel společnosti Sawbac Vladimír Schmalz si myslí, že stát štědrým systémem sociálních dávek vlastně nabádá lidi nepracovat. “Hodláte v této situaci pokračovat, budete nám zase upravovat Zákoník práce, omezovat přesčasovou práci, zvyšovat tarify, povinnou minimální mzdu a různým způsobem zasahovat do našich podnikatelských plánů a na druhé straně bude sociální síť ještě štědřejší?” „Žádná změna Zákoníku práce směrem k jeho větší rigiditě se nechystá, spíše by mělo dojít k jeho liberalizaci,“ odpověděl Cyril Svoboda. Dodal, že programem Koalice je snížení daňové zátěže. Jednání s ČSSD tedy budou muset skončit “v nějaké neutrální poloze”. ”Minimálně to musí skončit tak, že se nebudou zvyšovat daně. Takže se povede debata o restrukturalizaci daňových sazeb, od daní přímých k daním nepřímým,” prohlásil smířlivě. Vlastimil Tlustý zdůraznil, že rok 2008 jako cílový rok dosažení tříprocentního podílu schodku veřejných rozpočtů na HDP, je několikaletý posun proti tomu, co ČSSD tvrdila před volbami. “Cílem sociální demokracie je zafixovat současnou úroveň složené daňové kvóty. Do toho se dají schovat takové strukturální změny, aby bohatší platili více a chudší méně. A když zůstane složená daňová kvóta, je jasné, kde jsou zdroje pro nové výdaje. Jsou dva. Výnosy privatizace a zvýšený státní dluh.” Za velmi významný faktor, který by snížil nereálná očekávání vůči české ekonomice, Tlustý považuje to, aby nová vláda zveřejnila společně s ČNB realistické údaje o vývoji české ekonomiky ve zbytku roku a na začátku roku 2003. “Myslím si, že ta upřesněná očekávání budou výrazně horší než ta dosud platná, a takovéto zveřejnění údajů by se projevilo na vývoji kursu koruny tím nejlepším způsobem,” řekl Tlustý.
Špatný dojem.
Udělá to vláda? Zajisté. “Musíme vycházet jenom z pravdivých a realistických odhadů,” prohlásil Cyril Svoboda, maje však zjevně na srdci něco jiného: “Já mám z atmosféry dnešní debaty takový nepříjemný pocit. Cítím určité zklamání z toho, že volby nedopadly tak, jak se v auditoriu očekávalo,” řekl bez obalu. ” Nedá se nic dělat,“ pokračoval, „mandáty dopadly tak, jak dopadly, žádná jiná vláda tu nebude. Nemá smysl spekulovat o tom, že kdyby to bylo bývalo jinak, tak jsme v jiné situaci. Buď tu bude vláda ČSSD a Koalice, nebo tu bude menšinová vláda sociální demokracie, která se při hledání podpory bude rozptylovat mezi komunisty, Koalicí a ODS. Bude to typicky menšinová vláda, která bude hledat podporu tu tam, tu onde a bude naprosto nepředvídatelná, protože se bude opírat pokaždé o nějakou jinou podporu. Proto je lepší utvořit vládu, která udělá nějaké předvídatelné prostředí, o které se může i vaše komunita opřít.” Dobrý dojem z diskuse, i když z jiných důvodů, neměl ani Stanislav Kázecký: “Druhoplánová diskuse u tohoto stolu mezi panem Tlustým a panem Svobodou mi potvrdila, proč mimo jiné vzrostl počet hlasů pro KSČM. Strany napravo od středu svou kampaň poměrně výrazně prezentovaly jako kampaň proti sobě. Ze strany Koalice to bylo silnější. Třetí strana pak nemusí dělat vůbec nic, protože ty dvě se hádají. A to, co se tady dnes děje, mě utvrzuje v tom, že to pokračuje. Pokud to bude pokračovat a budete ze strany ČSSD a Koalice dělat, že ODS není na druhém místě ve volbách, a ze strany ODS k tomu bude přistupováno s uraženou ješitností – počkáme ,až se to sesype, a pak se ukáže, že máme pravdu – tak v příštích volbách bude KSČ druhá a možná nebude muset čekat ani čtyři roky.” Těžko říci, kdo způsobil, že na setkání manažerů s politiky se nejvíce mluvilo o KSČM. Prostě to tak vyšlo. Generální ředitel Škody Holding Martin Roman navrhl “jednoduché řešení” problémů se vzrůstajícím vlivem komunistů: změnu volebního systému. “Jestli změna, tak jedině francouzský model dvoukolového systému. To znamená vychyluje-li se to v prvním kole někam jinam, alespoň přitáhnout všechny voliče, aby nejeli na chatu a ve druhém kole to zvrátili do správného směru,” odpověděl Svoboda.
Další POEM bude v září a za politiky by měl přijít nový ministr financí.
