KONEC KARNEVALU

Trh byl rozdělen, ceny mohou stoupat

Připojený graf dobře ilustruje „market darwinismus , kdy silní sílí a slabí ztrácejí pozice. Obrat první desítky českého maloobchodu byl podle studie Retail Market Monitor 2000 firmy INCOMA loni pětkrát vyšší než v roce 1993, ve druhé desítce to bylo třiapůlkrát, ale ve třetí jen něco více než dvakrát… Čím spodnější patra, tím je růst pozvolnější a plynule přechází do stagnace i poklesu. Zdeněk Skála z INCOMA Research tvrdí, že náš maloobchod, který za několik let dosáhl koncentrace, která na Západě trvala desetiletí, má za sebou nejstrmější stoupání. „Růst obratu bude v případě normálního ekonomického vývoje pokračovat, ale mírnějším tempem než doposud. Totéž se týká podílu na trhu. Dnes na první desítku připadá pětačtyřicet, možná už padesát procent celkového obratu, což je číslo srovnatelné s chudšími zeměmi Evropské unie. Střednědobá perspektiva je 75procentní podíl, což se blíží například Německu. Hlavním motorem změn bude vlna akvizic a fúzí, která už ve světě začala a určitě zasáhne i český trh. Například šéf osmého největšího světového obchodníka – nizozemského Aholdu – tvrdí, že světový obchod by v budoucnu mohly kontrolovat tři globální superskupiny. Americká můra. Bude to Wal Mart, Carrefour/Promodés a třeba právě Ahold? Těžko říct. Faktem je, že loňské spojení francouzských Carrefour a Promodés je považováno za start dalšího kola světové koncentrace a nově vzniklé skupině jsou přisuzovány dobré šance. Faktem také je, že americký Wal Mart, největší světový obchodník (loni obrat přes 150 miliard dolarů), dosud omezený na severoamerický kontinent, rozjíždí v Británii a Německu své hypermarketové koncepty z USA. Faktem také je, že před časem se zdálo takřka jisté, že Wal Mart vstoupí do Česka tak, že koupí Makro, a sešlo z toho na poslední chvíli. Velcí hráči českého maloobchodu – až na atypického tabákového distributora GECO TABAK už výhradně ze zahraničí – se patrně nikoli bezdůvodně obávají toho, co by bylo, kdyby Američané získali někoho z konkurentů, a raději sami pilně pracují na akvizicích. Kombinací je mnoho a první dohody se očekávají v krátké době. Jak změřit růst? Odborníci z INCOMY se nicméně domnívají, že pokud jde o český trh, čilé dění se týká hlavně přerozdělování existujícího koláče. Tempo růstu maloobchodního obratu nevidí tak dramaticky jako oficiální statistika. Ta uvádí, že takzvaný maloobchod se smíšeným zbožím s převahou potravin (například hypermarkety, supermarkety, diskonty) rostl letos za tři čtvrtletí meziročním tempem sedm procent, prodej nepotravinářského zboží o pět a specializovaný prodej potravin o čtyři a půl proceta. Přijmeme–li vysvětlení, že u velkoprodejen jde o stupňovaný růst (loni tři procenta) především na základě stále většího podílu na trhu, pak by se měly proporcionálně zhoršovat výsledky menších prodejen (specializovaný prodej potravin), což se neděje. Statistický argument, že tento segment vykazuje růst po třech letech výrazného poklesu, je oprávněný. Na druhé straně ale spotřeba potravin vykazuje podle tuzemských čísel zhruba stejnou elasticitu jako takzvané nepotraviny, což je neobvyklé. Na úpatí. Tyto odborné diskuse se nevedou jenom v Česku. Rozsoudit by je mohlo plošné šetření, které by ale bylo velmi nákladné a nepraktikují ho ani vyspělejší státy. Koneckonců běžného občana nezajímají ani tak makroekonomické indikátory jako ceny zboží. V tomto ohledu panuje mezi odborníky shoda: boj o podíly na trhu tlačil dolů hlavně ceny jídla, ale každá slavnost jednou skončí. Kdoví, jestli konec nenastal právě nyní, když ceny potravin vyskočily v říjnu oproti září o nevídaných 1,1 procenta. Nízké zaváděcí ceny působí vlastně multiplikačně, protože jak příslušný řetězec získává zákazníky, zvětšuje se jeho tržní podíl, a tím i vliv na celkovou cenotvorbu. Strop však tvoří jednak omezené možnosti samotných řetězců snižovat vlastní náklady, jednak omezené možnosti dodavatelů, kteří cenovou politiku řetězců v převážné míře financují. Skála říká, že ceny navíc nejsou jediným nástrojem konkurenčního boje a na konsolidujícím se trhu – což je i náš případ – se to projevuje stále výrazněji: „Ceny jsou prvořadé u diskontních prodejen, kterým v tomto ohledu nemůže nikdo konkurovat. Hlavní předností hypermarketů je možnost nakoupit prakticky všechno na jednom místě. Supermarkety jsou o tom, že při o něco užším sortimentu nabízejí příjemné prostředí, přehledné uspořádání zboží a jsou dobře dostupné i jinak než autem. Konkurenční výhodou menších obchodů, které mají na trhu také místo, je užší vazba k převážně stálým zákazníkům a pružné re–agování na jejich konkrétní potřeby.