Finanční oligarchové hovoří o „konstruktivní opozici"
Prezident Vladimir Putin útočí současně na dvou frontách – na mocné gubernátory, kteří si mnohdy dělali, co chtěli bez ohledu na federální zákony, a na nejbohatší muže Ruska, jejichž pochybných podnikatelských praktik se za Jelcina žádný prokurátor nesměl ani dotknout. Podle některých pozorovatelů ale nejde o žádný útok. Tvrdí, že Kreml prostě nebrání daňové policii dělat to, co jí umožňuje zákon. Diktatura zákona. Prezident Putin ve své nedávné zprávě o stavu Ruské federace obvinil státní aparát, že je prolezlý korupcí a umožnil v zemi nastolit „diktaturu stínového hospodářství . Putinova odpověď na tento stav je známa. Přišel s novým pojmem „diktatura zákona . Podle něj v Rusku v uplynulých letech vzniklo mocenské vakuum, čehož využily soukromé korporace a různé klany, které dokonce převzaly některé funkce státu, hlavně pokud jde o spravování (a zneužívání) veřejných zdrojů. Západní tisk nyní často píše o tom, že Kreml vyhlásil nesmiřitelný boj finančním oligarchům, z nichž mnozí štědře financovali prezidentskou kampaň Putinova předchůdce Borise Jelcina v roce 1996 a za to získali politický vliv v kremelských komnatách. Poté, co na nejvyšší ruský trůn usedl nový muž, ztrácejí nejenom vliv, ale hlavně ochránce. A tak do honosných sídel jejich firem v uplynulých několika týdnech zavítali nepříjemní návštěvníci – úředníci prokuratury doprovázení zakuklenci v uniformách daňové policie. Velká část ruských médií, zejména ta, která kontroluje magnát Vladimir Gusinskij (deník Segodňa, týdeník Itogi, televizní stanice NTV), ochotně dopřává sluchu nejbohatším podnikatelům, na jejichž praktiky (privatizační a daňové) si nyní stát posvítil. „Putin chce v Rusku nastolit autoritářský režim v jihoamerickém stylu, prohlásil například Boris Berezovskij, nejznámější figura ruského velkobyznysu. Další mu ochotně přizvukují v tom smyslu, že Kreml promyšleně útočí na „nezávislé podnikání, což způsobí hospodářskou destrukci velké země. Lze však slyšet i střídmější hodnocení. „S tím, co se nyní v Rusku děje, bych prezidenta zase tolik nespojoval. Prostě se rozhodl, že nebude prokuratuře a daňové policii bránit v důsledném uplatňování zákona, vyjádřil se pro časopis EURO analytik společnosti Commerzbank Capital Dmitrij Šemetilo. Podle něj vše probíhá v mezích daných zákonem. „Opravdu nevidím nějakou hrozbu pro ruskou demokracii. Prostě se dělá pořádek, dodává Šemetilo. Duma říká ano. Kreml mohl minulou středu oslavit významné vítězství na parlamentní půdě. Státní duma, dolní komora, pohodlnou většinou přehlasovala rozhodnutí komory horní – Rady federace, která na počátku července vetovala zákon umožňující Putinovi odvolávat gubernátory (ti jsou voleni přímo občany) porušující federální zákony. „To ukazuje, že Putin se těší velké podpoře dolní komory – alespoň pokud jde o reformu státní správy, poznamenává Šemetilo. Putin odmítá kritiku, že jeho reforma státní správy, nazývaná „federální balík , povede k diktatuře centra. „Dřívější metody, kdy se všechno řídilo z Moskvy, se ukázaly být neudržitelné, a proto se k nim nehodláme vracet, odpovídá Kreml kritikům. Avšak podle deníku Segodńa fakta vypovídají o něčem jiném. Vladimir Putin od počátku letošního roku do zhruba poloviny července celkem podepsal 1332 prezidentských výnosů. „Objemem papírování se tak jeho kancelář přiblížila ukazatelům politického byra Komunistické strany Sovětského svazu, poznamenal jizlivě deník. Jako příklad uvádí osmadvacátý červen, kdy Putin podepsal pět výnosů, z nichž některé pozastavují platnost rozhodnutí učiněných vedením Voroněžské oblasti. Co chystá Berezovskij? Na protest proti „státní zvůli se minulý týden vzdal svého poslaneckého křesla ve Státní dumě jeden z nejbohatších mužů Ruska – Boris Berezovskij, dlouholetý spojenec bývalého prezidenta Jelcina, který pomáhal do nejvyšších státních funkcí také Putinovi. Tím také sám sebe zbavil imunity a může se stát další „obětí orgánů zajímajících se o podnikatelskou čistotu oligarchů. Pozorovatelé v Moskvě nevylučují, že Berezovskij si odchodem z parlamentu připravuje jeviště, na kterém by si mohl zahrát roli jakéhosi mučedníka. Vyslýchán už v minulosti byl, a to v souvislosti s šetřením finančního hospodaření letecké společnosti Aeroflot, kterou v minulosti nějaký čas vlastnil. Podle moskevského tisku ale připadá v úvahu ještě další možnost. Berezovskij nyní rád zdůrazňuje, že představuje konstruktivní opozici. Chce se tedy odlišit od opozice nekonstruktivní – tvrdé, jednoznačně protivládní, jakou reprezentuje třeba liberální blok Jabloko Grigorije Javlinského. Pojem konstruktivní opozice je ale podle pozorovatelů v Rusku dvojnásob podezřelý. Podle moskevského tisku se Berezovskij jakoby chystá na fotbalový zápas, jehož výsledek je předem smluven. „Kdo může vyloučit, že Berezovskij se jako strůjce konstruktivní opozice dohodl s Putinem, co a do jaké míry bude kritizovat. Jinak řečeno, pokouší se o politickou hru s Kremlem podle dohodnutých pravidel, píše list Segodňa. Ale jak vzápětí dodává, může to být úplně jinak, neboť není vyloučeno, že Kreml se nemíní s nikým dohadovat, neboť je odhodlán svést s finanční oligarchií vítěznou bleskovou válku. Média ve hře. Berezovskij, jehož podnikatelské aktivity jsou velmi široké, také oznámil, že hodlá svůj mediální byznys spojit do jednoho holdingu, aby vytvořil spolehlivou platformu pro opoziční názory. Hodnocení ruských novinářů je jednoznačné – magnát chce zatáhnout své redakce do politické hry. Do jeho mediální říše patří mimo jiné deník Nězavisimaja gazeta, vlivný hospodářský list Kommersant, časopis Ogoňok, televizní kanál TV–6. A je tu také devětačtyřicetiprocentní podíl v celoplošné televizní stanici ORT, kde ale má většinu stát. „Je těžké představit si, že ORT bude provádět opoziční informační politiku, když ji kontroluje vláda, komentoval deník Segodňa. Dodává, že Berezovského mediální holding se tak bude muset obejít bez ORT, což jeho potenciální vliv značně oslabí. Kdo třímá nejvyšší kartu? V Rusku podle analytiků nyní soupeří tři hlavní mocenské skupiny. O svůj vliv nechce přijít proslulá „kremelská „rodina , která v minulých letech významně ovlivňovala prezidenta Borise Jelcina a také se velice zasloužila o jeho znovuzvolení prezidentem v roce 1996. Za její členy se považují mimo jiné oligarchové Boris Berezovskij či Roman Abramovič a také šéf prezidentské administrativy Alexander Vološin, který řídil kremelské úředníky i za Jelcina. Je ale zřejmé, že Putin si chce „rodinu , která mu pomohla vyhoupnout se do mocenského sedla, držet co nejdále od těla. Nový kremelský vládce evidentně sází na druhou skupinu, jež má, jak se zdá, vrch – na své druhy z řad státní bezpečnosti, kde léta působil na středním stupni řízení. Tuto skupinu „čekistů (jak zní ruský výraz pro příslušníky tajné služby) tvoří bývalí i současní příslušníci státní bezpečnosti (dříve Výbor státní bezpečnosti – KGB – nyní Federální bezpečnostní služba). Jak napsal britský list Financial Times, mnozí důstojníci KGB se po rozpadu Sovětského svazu cítili nepotřební, ba pokoření. Nyní cítí, že nastal jejich pravý čas, a rádi pomáhají Putinovi „dělat pořádek v ruském domě . Svůj vliv by ráda posílila také třetí, byť ne tak silná skupina liberálních ekonomů (pocházejících převážně z Petrohradu). Ti pracují na Putinově hospodářském programu, na jehož zveřejnění se ovšem stále čeká. Hlavními muži prezidentova hospodářského týmu kromě premiéra Michaila Kasjanova jsou ministr hospodářského rozvoje a obchodu German Gref a ministr financí Alexej Kudrin. Budoucnost – jedině silné Rusko. Prezident Putin v nedávném poselství adresovaném oběma komorám Federálního shromáždění varoval, že Rusko je v mnoha ohledech slabé. Celkově velmi neutěšený stav ruské společnosti ilustroval na demografickém vývoji: Počet obyvatel Ruské federace v několika posledních letech klesá v průměru o 750 000 ročně. A pokud se nepodaří tento trend zvrátit, během příštích patnácti let ubude dvaadvacet milionů obyvatel, to je zhruba sedmina současného počtu. „Reálně nám hrozí, že z nás bude chátrající národ, prohlásil prezident v projevu, který vůbec nehýřil optimismem, právě naopak. Za druhý závažný problém Putin označil hospodářskou slabost Ruska. „Mezera mezi námi a předními státy se stále zvětšuje, a Rusko se tak posouvá do třetího světa, naléhal prezident na poslance a senátory, aby podpořili jeho úsilí o zavedení pořádku ve společnosti. Jeho poselství vyznělo jasně – pokud se to nepodaří, Rusko se dostane do závislosti na cizině, jejích finančních zdrojích a to nelze dopustit. Opozice vyhlásila příměří. Příští Putinovy politické a hospodářské kroky bude bedlivě sledovat opozice, zastoupená především liberálním hnutím Jabloko a Svazem pravicových sil. Předseda Jabloka – liberální ekonom Grigorij Javlinskij – na nedávném sjezdu své strany popsal stav ruského hospodářství, který Putin po svém předchůdci zdědil, jako „minové pole . Novináři přítomní na sjezdu očekávali, že Javlinskij opět zapěje oblíbenou písničku o roli, kterou musí tvrdá opozice sehrát v „policejním státě . Ale šéf „jabločniků na adresu Kremlu jenom poznamenal, že Pinochet nepředstavuje alternativu Jelcina, a hned navrhl poskytnout prezidentovi půlroční úvěr politické důvěry. Potom se uvidí.
JAK KREML PŘITAHUJE OPRATĚ Ruský stát obvinil z finančních podvodů několik mamutích, politicky vlivných společností, v nichž daňová policie provedla razie. Jinde zase provedl personální změny posilující jeho vliv na řízení. 1. Z funkce předsedy dozorčí rady Gazpromu, největší plynárenské společnosti světa, byl odvolán Viktor Černomyrdin, bývalý premiér. Několik dnů předtím ho v Kremlu přijal Putin a proslýchá se, že na něj „vytáhl kompromitující materiály. 2. Byl zatčen a několik dnů držen ve vazbě šéf společnosti MediaMOST Vladimír Gusinskij, v jehož centrále se daňová policie zmocnila účetních dokladů. Šetří se mimo jiné finanční propojení tohoto mediálního impéria, tradičně protikremelského, s Gazpromem, jehož vedení také nebylo Kremlu – na rozdíl od jiných firem – nakloněno. 3. Z daňových podvodů byl obviněn i šéf ropného koncernu Lukoil Vagit Alekperov. Pro mnohé velice pozoruhodná osobnost už tím, že je Armén a při cestě mezi podnikatelskou elitu Ruska to nesporně měl těžší. Jeho vztahy s Kremlem byly vždy (na rozdíl třeba od Gaz–promu) hodnoceny jako vynikající. Lukoilu, kde osm procent patří britské BP Amoco, se letos na jaře dokonce dostalo oficiálního ocenění jako „vzorného plátce daní . 4. Ve vyšetřovací síti uvízl také magnát Vladimir Potanin, šéf skupiny Interros a hlavní majitel niklového kombinátu v Norilsku. Prokuratura na něm požaduje, aby doplatil 140 milionů dolarů, které podle ní dluží z roku 1995, kdy v podniku získal osmatřicet procent akcií. Potanin se veřejně obrátil na prokuraturu, aby tuto privatizační kauzu prošetřila „ v souladu se zákonem . Vyzval dokonce Putina, aby věc osobně sledoval. 5. Obvinění bylo vzneseno i vůči šéfovi největší ruské automobilky VAZ Vladimiru Kadannikovi, jehož podnik je kvůli daňovým únikům vyšetřován už dva roky. Tentokrát má jít o zatajení výroby zhruba dvou set tisíc osobních vozů, a to tak, že bylo dvakrát použito stejné identifikační číslo podvozku. Kadannikov, který svým majetkem rozhodně nepatří mezi magnáty, obvinění označil jako „naprosto stupidní“.
