Skokové zvýšení nájemného má rozproudit trh se španělskými komerčními nemovitostmi – ale za vysokou cenu
Devětaosmdesátiletý Angel García stál na konci druhého lednového týdne před výlohou svého obchodu nedaleko Calle de Preciados, madridské obdoby londýnské Carnaby Street (či pražské ulice Na Příkopě). Při rozhovoru s reportérkou listu El País mu nebylo do řeči. Čtyři generace jeho rodiny vedly na onom místě nepřetržitě od roku 1857 obchod s luxusními pánskými košilemi; při stém výročí tam García nechal nainstalovat pulty z černého mramoru, což byla poslední změna, kterou připustil – před 57 lety.
Tentokrát však namísto košil na pultech spočíval obrovský nápis „Výprodej“. „Je to znamení doby,“ řekl García. Co je u jiného obvyklá povánoční taktika, byla v jeho případě doslovná pravda: 15. ledna skutečně obchod zavřel. Měl k tomu prozaický důvod: nebyl by schopen uhradit prudce zvýšené nájemné, jež po něm nově vyžadoval majitel budovy, pojišťovna Allianz. Ještě loni platil za zhruba 270 metrů svého obchodu tři tisíce eur ročně; nový požadavek domácích však je desetinásobný.
Konec regulace Podobně jako on čelí od Nového roku skokovému zvýšení nájemného na 200 tisíc malých podniků po celém Španělsku. Třetina až čtvrtina z nich bude muset zavřít nebo se přestěhovat, odhaduje Robert Tornabell z obchodní školy ESADE v Barceloně, jehož v tom smyslu citoval britský deník The Independent.
„O práci proto přijde nejméně 120 tisíc, ale také třeba až 190 tisíc lidí,“ řekl Tornabell. Ve Španělsku přitom je velká nezaměstnanost ve výši 24 procent.
Důvod k tomu všemu je jednoduchý: na Nový rok vypršela platnost zákona o regulaci nájemného, jejž v původní podobě zavedl ještě Francisco Franco v roce 1964. Tehdy na tom byla španělská ekonomika také špatně; především velká města v té době čelila náporu venkovanů, kteří tam hledali obživu. Nižší nájemné jim mělo začátek usnadnit.
V roce 1985 prošel zákon novelizací, která v podstatě zrušila jeho platnost pro bydlení a ponechala ji pro malé podniky.
Poslední novela v roce 1994 zařídila, že majitelé nemovitostí dostali možnost zvyšovat nájemné o inflaci plus tři procentní body. Ani tak ovšem tempo růstu nájmů zdaleka nedrželo krok s nájmy tržními.
V roce 2013 pak parlament odmítl platnost zákona prodloužit a vlastníci si tak mohou cenu určit podle vlastního uvážení. Konzervativní vláda Mariana Rajoye si od toho slibuje uvolnění mnoha lukrativních komerčních prostorů pro obchodníky, kteří budou schopni tržní ceny platit; jako vedlejší efekt by to mělo přinést i vyšší výnos daní z nemovitostí, jejichž hodnota by měla stoupnout. „Máme tržní ekonomiku, takže nemůžete vedle sebe mít v jednom domě dva nájemníky, z nichž jeden platí drobné, zatímco druhý platí plnou cenu,“ řekl britskému Guardianu Angeles Pérez z madridské pobočky globální realitní firmy Jones Lang LaSalle. „Je to jako kdybychom všichni chtěli kabelku od Prady, jenže někteří z nás by za ni dali sto a někteří tisíc eur,“ dodal.
Řetězce unifikují Dnes již penzionovaný obchodník s košilemi García se chtěl dohodnout s majiteli svého obchodu na pozvolném zvyšování nájmu, ale nebyl úspěšný. „Německá pojišťovna Allianz, jíž dům patří, vlastní i vedlejší nemovitost,“ řekl pro El País, „chce je propojit a pronajmout nějakému většímu byznysu.“ Podle informací španělského listu by novým nájemcem mohl být řetězec levné konfekce H&M nebo některá z velkých bank.
Strohá obchodní logika však nemá ani mezi španělskými ekonomy jednoznačnou podporu. „Je to změna obchodního modelu, která se ve velkoměstech prostě děje. Stalo se to v Paříži, v Benátkách, ve Florencii,“ řekl pro The Independent ekonom Tornabell.
Právě Madrid se podle něho dosud vyznačoval absencí mnoha řetězců, které unifikují charakter jiných světových metropolí. „Bohaté franšízy generují ekonomickou činnost, ale ztrácí se tím esence, která město odlišovala od jiných měst. Říká se tomu pokrok, ale existují hodnoty, které se obtížně vyčíslují a ještě hůře nahrazují,“ shrnul Tornabell.
Pětapadesát až pětašedesát tisíc malých podniků se bude muset zavřít nebo přestěhovat.
O autorovi| Daniel Deyl • deyl@mf.cz
