Malý krůček kupředu v úpadkovém právu
Skoro pět měsíců musel v roce 1999 při konkursu společnosti OSAN naléhat věřitelský výbor na soudce Pavla Janouta, aby odvolal z funkce správce konkursní podstaty Zdeňka Altnera. Věřitelé byli přesvědčení, že správce Altner se o jejich majetek nejenže nestará s odbornou péčí, ale odborně jej tuneluje. Altner se proti svému odvolání odvolal k Vrchnímu soudu, kde uspěl, takže věřitelé museli začít celý proces nanovo. Letos byl ze své funkce odvolán podruhé, ale podruhé se i odvolal k vrchnímu soudu. Věřitelé tedy čekají dál. Tento případ, kterému se týdeník EURO systematicky věnuje (např. EURO 12, 13/1999 a 4/2000), by díky novele zákona o konkursu a vyrovnání platném od 1. května 2000 nemusel mít své následníky. Správci se netřesou. Novela totiž posílila pravomoci věřitelů, jejichž schůze může správce konkursní podstaty odvolat. Věřitelé jsou v České republice dlužníkům často jen k smíchu, takže posílit jejich pozici je nesporně krokem správným směrem. Nejde totiž jen o Altnera. „Vítám jakékoli oslabení pozice správců konkursních skupin, protože většina těch, kteří byli dosud jmenováni, nepracovali pro blaho věřitelů, tvrdí například advokát Oldřich Choděra. Naděje jsou však možná liché. Výsledná podoba zákona je silně poznamenána tlakem lobby právníků a dlužníků, jak tvrdí například jednatel České finanční Stanislav Pavel. Česká finanční přitom spravuje aktiva vyvedená především ze zkrachovalých bank a má s konkursy rozsáhlé zkušenosti. V současnosti se zúčastní více než dvou set řízení. „Nezaznamenali jsme jediný případ, kdy by se chování konkursních správců pod vlivem novely zákona změnilo k lepšímu, tvrdí Pavel. Správci nadále nekomunikují s věřiteli a nezajímá je ani tato instituce vybavená kvalitními právníky. Nadále se považují za absolutní vládce nad stamilionovými majetky. Podle Pavla se Česká finanční nepochybně pokusí některé konkursní správce odvolat. Situace k takovému kroku nazrála možná až v polovině konkursů, jichž se Česká finanční účastní. O tom, že pro tento postup získají i ostatní věřitele, Pavel nepochybuje. O čem pochybuje, je výsledek. Zákon v pátém odstavci osmého paragrafu říká, že věřitelé se mohou usnést na návrhu, aby byl správce zproštěn funkce a ustaven správce nový. Soud může přitom takový návrh zamítnout, pouze má–li o změně v osobě správce závažné pochybnosti. Nikde není specifikováno, co to jsou závažné pochybnosti, a zkušenosti s dosavadním rozhodováním soudců nevyvolávají ve věřitelích příliš optimismu. Navíc postižení mohou aktivně organizovat procesní průtahy například zpochybňováním přihlášených pohledávek. Protože přezkumná řízení se v řadě případů konají třeba za rok či dva, může být nepříjemný věřitel odstaven od průběhu konkursu na pěkně dlouhou dobu. Nemluvě o tom, že schůzi věřitelů lze dlouho odkládat. Příkladem je konkurs Královopolské, kde se věřitelé sejdou až v červnu, více než tři měsíce od prohlášení konkursu. Ne všichni jsou však až takovými skeptiky. Například ředitel Revitalizační agentury Miroslav Zámečník věří, že soudy nenajdou dostatečnou oporu pro zpochybňování vůle věřitelů. I z tohoto důvodu možná agentura neváhá prosazovat zájmy státu v revitalizovaných firmách tak tvrdě a bez velkých obav, že podnik spadne do konkursu. Neprůchodný požadavek. Věřitelé však od počátku požadovali, aby v nové úpravě bylo jasně řečeno, že konkursního správce ze seznamu vedeného na příslušném soudu navrhují soudci věřitelé. Ačkoli nelze najít jediný důvod, proč by takové ustanovení v zákonu být nemohlo, požadavek opět neprošel. Přitom právě taková změna by vnesla do konkursních řízení ten zásadní zvrat, na nějž veřejnost čekala. Pozitivním posunem je bezpochyby zrušení takzvaného opatrovníka, kterého dosud jmenoval soudce, aby do schůze věřitelů a zvolení věřitelského výboru zastupoval jejich zájmy vůči konkursnímu správci. Na fungování opatrovníků padaly ze strany věřitelů četné stížnosti. Na některých soudech se celkem běžně stávalo, že se schůze věřitelů odkládala velmi dlouhou dobu a konkurs probíhal fakticky v režii správce a opatrovníka. Pověstný mezi věřiteli je v této praxi zejména Krajský soud v Ústí nad Labem. Konkursy se zablokují. Správce konkursní podstaty Martin Litvan (jeho nejznámějším konkursem byla kladenská Poldovka) říká, že posílení pravomocí věřitelů mu nijak nevadí. „Vzhledem k tomu, že zároveň je novelou zákona vymezena i odpovědnost konkursních věřitelů, posílení jejich pravomocí je na místě. Nemám nic proti tomu, právě naopak. Správce, chce–li konkurs rychle a dobře ukončit, musí s věřitelským výborem intenzivně spolupracovat. Osobně nemám žádný problém nechat si od věřitelů například schvalovat rozpočet předpokládaných nákladů konkursu, říká Litvan. Také Stanislav Pavel toto ustanovení vítá, ale trochu s pesimismem dodává, že není nikde řečeno, jak mohou věřitelé kontrolovat, zda je schválený rozpočet dodržován. Patrně bude složité prosazovat také sankce za nedodržení. Konkursní správce Litvan přes pozitivní momenty považuje novelu zákona za paskvil. „Poslanecký návrh předložený poslankyní Dundáčkovou byl rozumný a celou problematiku konkursu a vyrovnání vyváženě řešil. Ovšem potom do toho vstoupila vláda a několika zásahy změnila smysl novely. Schválená verze povede k zablokování procesu konkursů, neboť podle ní správce nemůže nijak nakládat s majetkem, jehož přináležitost ke konkursní podstatě někdo popře. Bude se tedy muset čekat několik let, až proběhnou jiná soudní řízení, která rozhodnou, zda je vlastníkem popřeného majetku úpadce, nebo ne, komentuje novelu advokát Martin Litvan. Jeho kolega Petr Hain, který také pracoval při konkursu Poldovky, doplňuje: „V zákonu se objevila možnost, jak velmi snadno zablokovat konkursní řízení a protáhnout ho o několik let. Obávám se, že budeme velmi často svědky, jak jsou tato ustanovení zneužívána. Majetek, o který se povede soudní spor, zda patří, či nikoliv do podstaty, nebude moci správce ani pronajmout. Konkursní podstata tak bude krácena a ani správce, ani věřitelé s tím nebudou moci nic dělat. Příliš mnoho otců. Celý proces novelizace zákona byl přitom velmi složitý. Nejprve předložila svůj návrh novely poslankyně Eva Dundáčková (ODS). O několik měsíců později přišla se svou verzí i vláda. V Poslanecké sněmovně nakonec došlo k tomu, že za základ projednávání byla vzata poslanecká verze a ústavně právní výbor do ní zapracoval nejdůležitější připomínky vlády. Vládní návrh totiž podrobili zdrcující kritice všechny strany konkursního řízení. Nakonec vše bylo ještě modifikováno značným množstvím pozměňovacích návrhů. V podstatě šlo o názorný příklad toho, jak nemá být připravován podobně složitý zákon. Poslanci přitom měli k dispozici i expertní názory ze zahraničí. Pracovníci Světové banky dokonce udělali pro poslance seminář o úpadkovém právu ve světě a dodali připomínky k českým přístupům. Vše marně. Pod tlakem zájmových skupin zmizely ve víru parlamentního boje. Důsledkem způsobu, jak se novela projednávala, je skutečnost, že Parlament po jejím vstoupení v platnost musí rychle schválit novelu novely, v pořadí již dvanáctou. V platné verzi zákona totiž chybí některá důležitá procesní ustanovení, což by mohlo způsobit, že by se soudy musely řídit občanským soudním řádem. To by znamenalo obrovské prodloužení každého úkonu. Dodatečně se tedy musí zavést pravidla, která umožňují nařizovat soudní jednání pouze ve vybraných případech a zbytek řešit usnesením soudu. Povoluje se vydání předběžných opatření, aniž by o ně některá ze stran žádala, rovněž se povolují již známé způsoby vyrozumívání účastníků řízení přes vývěsku soudu a tak dále. Vyvážení pozic. Klíčovou otázkou je vybalancování postavení jednotlivých aktérů konkursního řízení, tedy věřitelů (a jejich věřitelského výboru), správce konkursní podstaty a soudce, dohlížejícího na průběh konkursu. Správci tvrdí, že nesou příliš velkou odpovědnost při nedostatečných pravomocích a ohodnoceních. Tuto jejich lobbistickou argumentaci lze ale odmítnout s tím, že kdyby to pro ně bylo tak nevýhodné, tak by se správci konkursních podstat nestávali. Na rozdíl od věřitelů jsou totiž účastníky konkursního řízení dobrovolně. Hůře jsou na tom věřitelé, kterým úpadce dlouho nesplácel dluhy a při konkursu nejsou jejich pravomoci velké. Rozsáhlé pravomoci má naopak soudce. Podle jedenáctého paragrafu novelizovaného zákona může například odvolat věřitelský výbor a vyzvat schůzi věřitelů k sestavení nového. Dokonce soudce může jmenovat sám nového člena, či dokonce celý věřitelský výbor. Toto ustanovení bylo do zákona vneseno poslaneckým návrhem a je nepochybně absurdní. Vážným způsobem se zde narušuje postavení věřitelů posílené v již zmíněném osmém paragrafu týkajícím se odvolání konkursního správce. Je zcela zřejmé, že novela nepřekonala původní zcestné chápaní konkursu a postavení jeho účastníků. Nadále se tak konzervuje stav, kdy majetek úpadce fakticky propadá soudci a konkursnímu správci, kteří s ním hospodaří prakticky o vlastní libovůli, a věřitelé musí věřit, že to bude podle zákona a v jejich prospěch, což je vzhledem ke zkušenostem prakticky nemožné. Žádoucím stavem by bezpochyby bylo, kdyby soudce pouze dohlížel na zákonnost postupu věřitelů v konkursním řízení a rozhodoval případné spory. Místo toho dnes soudce může správce efektivně kontrolovat a dávat mu i konkrétní příkazy. Jeho přístup rozhodujícím způsobem ovlivňuje průběh konkursu. Proto by i odpovědnost soudců a kontrola nad nimi měla být adekvátní. Nepůsobí důvěryhodně, jak málo kárných řízení je proti soudcům vedeno. Navíc se prakticky netýkají obchodních případů. Mnoho věcí je zcela nepostižitelných, například to, když soudce Janout poprvé odvolal po velkém nátlaku věřitelů správce Altnera, a to tak, že Vrchní soud odvolání musel zrušit, protože bylo provedeno chybně. Altner tak zůstal řadu dalších týdnů v postavení, kdy mohl v klidu pokračovat ve svém způsobu vedení konkursu. Doufání v dražby. Kvůli naznačeným nedostatkům Stanislav Pavel nečeká, že se pozice České finanční v probíhajících konkursech podstatně zlepší. Podle jejích právníků kvůli problematické formulaci přechodných a zrušovacích ustanovení navíc není zcela jasné, nakolik bude možné nové paragrafy použít v již běžících konkursech. Trochu více nadějí vkládá v zákon o mimosoudních dražbách. Přestože i v něm zůstala řada ustanovení, která umožňují dlužníkům vyhýbat se dražbě zastavené nemovitosti, chce Česká finanční nabídnout dražitelským organizacím na sto nemovitostí. Lze očekávat, že věřitelé se k mimosoudním dražbám budou obracet nyní častěji než ke konkursnímu řízení, neboť novela zákona snižuje uspokojení takzvaných oddělených věřitelů na sedmdesát procent z prodeje majetku na ně připadajícího. Toto ustanovení je často kritizováno, protože povede k větší opatrnosti bank při přijímání zástav. Zatímco dosud k zajištění úvěru stačila nemovitost ohodnocená zhruba na sto padesát procent výše požadovaného úvěru, nyní budou banky žádat zřetelně vyšší zástavu. Stanislav Pavel však soudí, že by věřitelé měli včas sáhnout po zástavě formou mimosoudní dražby, a vyhnout se tak účasti v konkursním řízení. Podle něj úpadkové právo v řadě zemí dokonce vůbec nezná pojem oddělený věřitel. Šance na přežití. Od novely se rovněž očekávalo, že umožní českým firmám revitalizovat se. V Parlamentu se odehrál střet mezi vládou a opozicí o to, zda by schválená revitalizace měla být důvodem, pro nějž by měl soudce poskytnout žalované společnosti ochrannou lhůtu. Snaha byla marná. Po pravdě řečeno o tuto změnu nestála ani Revitalizační agentura. Ta naopak prosazovala zlepšení podmínek pro nucené vyrovnání, kdy věřitelé dostanou úhradu části svých pohledávek a očištěný podnik může dále fungovat. Novela především snížila podíl, který podle zákona musí každý věřitel získat ze své pohledávky. Hranice zákonného uspokojení klesla z 45 na třicet procent, což je jistě pozitivní, i když Revitalizační agentura chtěla jít ještě dál. Prostor by nepochybně byl. Odhady výnosnosti konkursů se pohybují kolem osmi procent. Navíc lze vyrovnání provést i formou nové emise akcií, tedy de facto kapitalizací pohledávky s až sedmdesátiprocentním disážiem. Dosud jen zřídka úspěšné vyrovnání se tak může rozšířit. Jediným známým případem je zatím bývalá Podnikatelská banka, nyní JT Banka. Té se po zavedení nucené správy podařilo vyrovnat s věřiteli ze zákonných 45 procent a banku získala skupina mladých slovenských podnikatelů. Příčinou úspěchu bylo asi především to, že nucený správce přišel ještě poměrně včas a banka si do poslední chvíle udržela poměrně slušnou likviditu, ačkoli i v ní docházelo k tunelování a padla nějaká trestní oznámení. Kriminál na představenstva. Novela konkursního zákona v této souvislosti rovněž nepřímo novelizuje trestní zákon. Právě posílení hrozby, že statutární orgány mohou být trestně postiženy zejména za činy, kterými by na poslední chvíli před konkursem vyváděly majetek z krachující firmy, má zajistit, aby bylo v konkursu co zpeněžovat. Vlastní konkursní novela tento prvek posiluje i zavedením institutu předběžného správce, kterého soud jmenuje ještě před rozhodnutím o vyhlášení, či nevyhlášení konkursu. Předběžný správce má především zjistit a zajistit dlužníkův majetek před zcizením. Představenstva jsou novelou trestního zákona rovněž nucena k tomu, aby posílala své firmy včas ke dnu. To je trochu v rozporu se snahami státu zachránit některé průmyslové giganty. Řada z nich má záporné vlastní jmění v řádu miliard korun a to by, pokud nedojde rychle ke kapitalizaci pohledávek a dalším ozdravným krokům, mohlo přivést jejich šéfy do kriminálu. Přitom právě tito lidé šli na své posty na návrh věřitelů, kteří nechtějí připustit bankrot svého dlužníka, a jejich prvořadým úkolem je stát na prahu soudu a bránit svěřenou firmu. V takové situace je nyní Škoda, a. s., kde by vyhlášení konkursu mohlo zhatit nadějný restrukturalizační program. Věřitelé zde již kapitalizovali své pohledávky v nově vytvořené Škodě Holding, a tím osvobodili značnou část nemovitostí od zástav. Nyní se obávají, že by se původní podnik mohl stát obětí nepoctivého správce konkursní podstaty, který by mohl jejich plán zhatit. Postih nakonec podle Obchodního zákoníku dopadne i na ty členy statutárních orgánů společností, kteří se ke konkursu poctivě přihlásili a vzorně spolupracovali. Na tři roky totiž nemohou být členem statutárního orgánu jiné společnosti. Pokrok po česku. Zdá se, že o tom, jak bude novela prospěšná, se bude možné přesvědčit až při jejím praktickém uplatnění. Nový zákon obsahuje vedle pozitivních změn i háčky, jak je v praxi sabotovat. Každopádně se však zdá, že doba bezuzdných mejdanů na majetku věřitelů ve zkrachovalých firmách pomalu končí. Doufejme, že nás soudy nevyvedou brzy z omylu.
