Přijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta, konstatoval minulý týden Ústavní soud v důležitém rozhodnutí. V případu pacientky VZP Martiny Kafkové, která podala na pojišťovnu správní žalobu kvůli tomu, že jí odmítla uhradit léčbu roztroušené sklerózy pomocí inhalace konopí, se Ústavní soud zabýval nepřiměřenou délkou celého procesu.
Městský soud v Praze podle Ústavního soudu porušil Listinu základních práv a svobod tím, že vede řízení déle než rok a od počátku léta 2018, kdy to již bylo možné, nenařídil ve věci jednání ani ve věci samé nerozhodl, ačkoliv se měl případu věnovat přednostně vzhledem ke zdravotnímu stavu pacientky.
Nepřiměřená délka řízení se podle soudce zpravodaje přímo odráží v důvěře občana ve stát, jeho instituce a v právo.
Časový horizont, v němž se účastníkovi dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, shodl se Ústavní soud.
