Fed, který se má na rozdíl od Evropské centrální banky nebo ČNB kromě cenové stability starat také o nezaměstnanost, nemá jednoduché rozhodování. Ekonomice se daří asi nejlíp za posledních deset let: na poměry vyspělých zemí robustně roste (v druhém čtvrtletí růst 3,7 procenta v přepočtu na roční bázi), nezaměstnanost je podle posledních údajů těsně nad pěti procenty a domácnosti mají nákupní apetýt- na rozdíl od evropských se ty americké dokázaly výrazně oddlužit a vzestup cen nemovitostí jim také již několik let zvedá náladu.
Takže mírný vzestup sazeb by ekonomika snesla, jenže proti tomu stojí nejen současná míra inflace (0,3 procenta v červenci), ale také inflační očekávání, indikující vývoj do budoucna. Rozdíl ve výnosech o pouhá 1,2 procentního bodu u pětiletých vládních dluhopisů, které jsou opatřeny inflační doložkou a těmi klasickými (neindexovanými) ukazuje, že trhy nepočítají s dosažením dvouprocentního inflačního cíle Fedu ani v tomhle časovém horizontu.
Navzdory nízké nezaměstnanosti nenaznačuje možnost přiblížení se kýženému inflačnímu cíli ani růst mezd. Trh práce má zřejmě ještě hlubší rezervy v lidech, kteří dělají nedobrovolně jen na částečné úvazky, anebo formální trh práce v krizových časech opustili, ale postupně se na něj vracejí. Hodinové mzdy vykazují nárůst jen 2,2 procenta meziročně, před finanční krizí to bývalo taky skoro dvakrát tolik.
Ke všemu dolar meziročně stoupl skoro o pětinu, což opět tlačí dolů ceny dováženého zboží. Připočtěte si k tomu ještě nervozitu zbytku světa, co Fed udělá. Ne že by měl Fed ohledy třeba na rozvíjející se trhy v popisu práce, ale protože se zpětně vývoj v zahraničí přelije zpátky do USA, ignorovat jej také nelze.
Když už nikdo jiný, tak třeba Stanley Fischer (zástupce Janet Yellen, šéfky Fedu) má se světovou ekonomikou a mezinárodními financemi včetně znalosti zpětnovazebních okruhů bohaté zkušenosti - léta byl číslo dva v Mezinárodním měnovém fondu a je jedním z nejlepších makroekonomů své generace. Aniž bychom znali výsledek, můžeme si představit aspoň pár faktorů, které dnešnímu rozhodnutí předcházely.
Čeští odboráři mají jasno
Svět viděný českomoravskými odboráři takhle komplikovaný není. Jim stačí k požadavku pětiprocentního reálného vzestupu mezd, s nímž chtějí jít do kolektivního vyjednávání na příští rok, pár základních čísel. Zisky firem podle šéfa ČMKOS Josefa Středuly rostly loni o 13 procent, mzdy pouze o 3,3 procenta.
„Tak jak je to s tím spravedlivým rozdělením? Že je někomu přáno více a zaměstnanci to mají zaplatit? To je politika, která tu je vedena posledních 25 let,“ hřímal v úterý na mítinku ohlašujícím konec levné práci v Česku. Tak fajn, podívejme se na jediný obrázek, převzatý z analýzy ministerstva průmyslu a obchodu.
Říká, jak firemní sféra vytváří ekonomickou přidanou hodnotu v závislosti na tom, kdo je vlastník. Ekonomická přidaná hodnota není účetní kategorie, ale pojem z podnikových financí, který říká, zda dovede firma zhodnocovat kapitál i s přihlédnutím k rizikové přirážce.
Jak firemní sféra vytváří ekonomickou přidanou hodnotu v závislosti na tom, kdo je vlastník
Zdroj: MPO
Jinak řečeno, firma může být zisková, odvádět příjmové daně, splácet úroky, ale zároveň vytvářet negativní ekonomickou přidanou hodnotu, de facto promrhávat kapitál. A to je i náš případ, pokud jde o nefinanční podniky ovládané státem, ale i domácím kapitálem v loňském roce. Kdo kapitál zhodnocovat dovede, je segment firem pod zahraniční kontrolou.
Zkuste si představit, co se na tomhle grafu v příštích letech změní, když dojde na odborářská přání, a mzdy začnou opravdu rychle růst, a do toho zpevní koruna tak, aby cesty do zahraničí byly příjemnější, a necítili jsme se jako chudí příbuzní. Přizpůsobení tvrdšímu metru bude vyžadovat rychlé zvýšení produktivity, které krátkodobě nenaženete zvýšením obratu, ale snížením počtu zaměstnanců… Který segment bude propouštět víc a rychleji: modrý, zelený nebo červený?
Čtěte další komentáře autora:
Jako nikdy předtím. Český dluh s negativním úrokem
Černé pondělí a čtyři Wenova „ne“
