Cestování bylo od počátku věků prostředkem komunikace. V pravěku jsme se kvůli schůzkám přesunovali pěšky, ve starověku jsme začali využívat ochočená zvířata, v moderní době pak i dopravní prostředky typu kol, aut či letadel. Touha po osobním setkání je totiž i v době e-mailů a telefonů přirozená, zejména jde-li o obchod. Podle psychologů posuzuje člověk důvěryhodnost jiných lidí hlavně na základě jejich chování a řeči těla. Samotné sluchové vjemy mají pouze zhruba sedmiprocentní podíl.
Historie nás však současně poučila o tom, že ne vždy se cestovatel k vytčenému cíli dostane. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Například loni v říjnu nestihl český premiér Jan Fischer osobně přiletět za předsedou Evropské komise a svým švédským protějškem, protože se mu rozbilo letadlo. V zimě se stovky, či dokonce tisíce lidí nedostaly do práce kvůli sněhově kalamitě. A naposledy v dubnu doslova celý svět ochromil prach z islandské sopky v ovzduší. Ostatně i já sám, který každý týden cestuje po naší D1, vím, že někdy prostě není šance se do práce dostat.
Obdobné události mě jako manažera z oboru informačních technologií vedou k myšlence, do jaké míry dnes pro komunikaci s kolegy, zákazníky nebo obchodními partnery ještě potřebujeme cestovat. Nenastal již další evoluční stupeň, kdy dopravní prostředky začínají nahrazovat moderní videokonference v životní velikosti a silnice i letové trasy širokopásmové připojení? Pravda, osobní schůzku nic nenahradí. Otázka však je, zda je nutné všechna pracovní setkání realizovat osobně.
Například australská vláda se loni rozhodla, že dvacet svých úřadů rozmístěných po celém kontinentu propojí pomocí telemostů, přes něž bude jednat. Když takto může rozhodovat vláda o osudu země, proč bych se stejným způsobem nemohl domluvit já se svým obchodním partnerem na podmínkách smlouvy?
Jisté je, že trend pracovních jednání na dálku je kvůli časovým i finančním úsporám na vzestupu a nové technologie pro vizuální komunikaci ho ještě podporují. Nezastírám přitom, že si tím trochu přihřívám vlastní polívčičku, ale v tomto případě jde myslím o reklamu smysluplnou.
Na druhé straně, kdo zná ten lahodný zvuk ťuknutí sklenky nad čerstvě podepsanou smlouvou, si i v daleké budoucnosti alespoň příležitostně čas udělá.
Příště
Petr Kužel
prezident Hospodářské komory ČR
