Konec pivního romantismu v Česku: nadšenci uvolňují místo tradičním značkám

Český trh řemeslných piv se proměnil. Doba, kdy k dobrému odbytu stačilo, že pivo uvařil malý pivovar, pominula.

Odbíjí poledne, tmavá restaurace obložená dřevem se začíná plnit lidmi z okolních firem. Zatímco se v kuchyni na jedné straně lokálu pracuje naplno, leštěná měděná varna naproti odpočívá. Ladem leží už rok. Loni na podzim tady sládek Tomáš Mikulica přestal vařit, a tím neslavně skončila více než čtvrtstoletí dlouhá historie Pivovarského dvora Chýně, nejstaršího výrobce craftového piva v českých zemích.

„Jsem optimistka, zase se tu začne vařit,“ věří Jitka Eichlerová, majitelka restaurace. I přes tato slova se zdejší hosté musejí už mnoho měsíců smířit s tím, že místo zdejšího piva teče z pípy plzeňský ležák a piva z podniku Falkenštejn, velká lednice zase nabízí lahváče z minipivovaru Zichovec.

V restauraci, kde vůbec poprvé tisícovky Čechů poznaly, jak chutná řemeslné pivo, a Chýně je pro ně dodnes pojmem, jde o nečekanou situaci. Ta navíc dokresluje, jak může pivovarské podnikání dopadnout, když to mezi lidmi začne skřípat.

Nyní se zdá, že celý příběh skončí u soudu. Sládek Tomáš Mikulica, jenž se teď naplno věnuje svému druhému pražskému pivovaru v Řeporyjích, totiž tvrdí, že celá technologie v Chýni je jeho majetkem. A pokud si ji prý Eichlerová zhruba za dva miliony korun neodkoupí, odveze si ji nebo prodá. „Zájemců už je několik,“ reaguje Mikulica.

Sládek Tomáš Mikulica

Eichlerová má ale jiné plány. I když je dnes varna nefunkční, jedná prý už s firmami, aby ji opravily, a mluví i o sládkovi, jenž by tady mohl tradici vaření obnovit. Což ovšem Mikulica nechce připustit. A dokud se spor nevyřeší, zdejší minipivovar bude jen studeným pomníkem zrodu českého craftu.

Osud Pivovarského dvoru Chýně, jenž se v erbu pyšní rokem založení 1992, se zlomil v důležité době celého tuzemského minipivovarnictví. Jako by symbolizoval konec jedné éry, kdy si malé varny stavěli především nadšenci, jimž nicméně po mnoha letech dochází energie a finance. A místo takových romantiků, často bez vzdělání, se na mapě stále více objevují tradiční podnikatelé hledající v craftovém pivu především zdroj peněz.

Zanikání začíná

„Byl to rok stabilizace a usazení trhu,“ sumarizuje loňský vývoj Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů. „Začalo zanikat víc pivovarů než jeden ročně, bylo jich rovnou sedm osm. A většinou proto, že původní majitel zestárl a nenašel žádného následovníka,“ pokračuje Šuráň.

Z mapy tak třeba zmizely tradiční značky jako Bravůr z Loučné nad Desnou, brněnský Magistr či Minipivovar Příšov.

Zásadní proměna se však projevuje i jinde. Zatímco ročně vznikalo třeba i padesát nových malých pivovarů, tempo klesá. Podle Jana Šuráně jich za celý rok 2018 přibylo 38. A zatímco loni v červenci fungovalo v České republice celkem 444 pivovarů, letos na začátku října jich je 482 - z toho 253 restauračních a 183 minipivovarů.

Pivovar Kout v insolvenci. Tradičního výrobce tíží dluhy

Důvody takového zpomalení jsou poměrně jasně přehledné. Už totiž pominula ona zlatá doba, kdy pijáci ve městech hltali jakékoliv craftové pivo jako to nejlepší, co může být. Pili i přesto, že řada piv sice vznikala s láskou, ale měla tolik závad, že dnes by se rovnou lila do kanálu nebo použila k výrobě pálenky.

Trh je stále nasycenější, řada minipivovarů zkostnatěla a zaspala. Z hospod, kam dřív pivovarníci dodávali své pivo, je vytlačili dravější. Anebo nově ti bohatší, kteří už svůj craft budují jako běžný byznys s velkým marketingovým rozpočtem, aby mohli hospodské vybavit třeba vlastními výčepy, chladničkami nebo jinými restauračními potřebami.

I když české minipivovary ročně vyprodukují zhruba 532 tisíc hektolitrů (pro srovnání - týdenní kapacita Velkopopovického Kozla činí 49 tisíc hektolitrů), což představuje pouze 2,5 procenta z celkového výstavu českých pivovarů, staly se velmi bezpečnou investicí. Díky tomu, že čeští spotřebitelé si za craftové výrobky zvykli platit a v pražských a brněnských barech se půllitr nejrůznějších speciálů rychle prodá i za osmdesát korun, odvětví začalo lákat i podnikatele, kteří k pivu nemusejí mít vůbec žádný vztah.

Díky evropským dotačním penězům bylo navrch možné na výstavbu pivovarského provozu v minulých letech sehnat poměrně velký balík. Jak třeba ukazuje seznam projektů podpořených přes Regionální operační program Jihozápad, majitelé Zámeckého pivovaru Český Rudolec získali celkově 13,8 milionu korun. Vlastníci ústeckého podniku Na Rychtě si zase přišli na 25,7 milionu a kroměřížský pivovar Černý orel dostal 10,9 milionu.

Na dotace - tentokrát pro zemědělské podnikání - vsadil i Pavel Poživil se svým projektem pivovaru umístěného do přepravního kontejneru. Z pořizovací ceny začínající na 3,25 milionu korun za celou technologii může evropská finanční injekce činit až 45 procent. „Začali jsme s tím loni na poslední chvíli, jeden pivovar z dotace se postavil u Lipna,“ vysvětluje Poživil, zakladatel společnosti Smart Brewery. Podle jeho propočtů dokáže sládek v kontejnerovém pivovaru uvařit půllitr ležáku za výrobní náklady ve výši sedmi korun.

Záleží na péči

Další citelný otisk řemeslu zasadily i velké průmyslové značky a nadnárodní koncerny. Spolupráci s malými pivovary se nejdřív bránily, ale v posledních letech otáčejí a snaží se najít prostor, kde si nebudou konkurovat a zároveň si vzájemně pomohou. „Nezáleží na tom, jak je pivovar velký, ale jak k pivu přistupuje a jakou mu věnuje péči“ říká třeba Petr Hauskrecht, sládek a zakladatel brněnského Parního pivovaru Hauskrecht. Společně s Plzeňským Prazdrojem nedávno uvařil kooperační spodně kvašený speciál.

I tento moment, kdy si velcí začali všímat malých, dokazuje, že z dříve přehlížené scény se stala plnohodnotná součást pivovarského byznysu. A z té chce profitovat každý. Razítko „craft“ se zkrátka stalo velmi hodnotnou značkou, která dokáže vylepšit i jméno a image průmyslových výrobců.

Poměrně zajímavá příhoda se v té souvislosti odehrála kolem Zámeckého pivovaru Frýdlant. Korporace Heineken ČR totiž nástup craftu v Česku nedokázala zachytit, a tak si musí vystačit jen s vlastním produktem Beránek IPL a Beránek IPA, jenž se záměrně prezentuje jako řemeslné pivo. A tak v momentě, kdy spolumajitel frýdlantského minipivovaru Lukáš Plechatý oznámil, že se chce zbavit svého podílu, Heineken podle informací týdeníku Euro takovou možnost uvítal. Podílet se na chodu podniku známého svými speciály by byla pro dlouhodobě kritizovaný Heineken dobrá marketingová pomoc.

Jenže jak týdeníku Euro sdělil Marek Vávra, druhý vlastník frýdlantského podniku, Plechatého podíl odkoupil on. „Uvažuju jako obchodník, tak jsem Heinekenu řekl, ať mi dají cenu, o níž budu uvažovat,“ prozrazuje Vávra. Na prodeji se ale nedohodli. Podle informací z pivovarského trhu se mělo mluvit o částce kolem 120 milionů korun. I proto, že Frýdlant netvoří jen varna, spilka a sklep, ale celý areál a navíc školicí středisko, kde se konají pravidelné kurzy pro začínající sládky.

„Jsme připraveni růst, od jara máme povolení pro export, díky čemuž nám roste výstav, takže naše pivo už vyvážíme do Anglie, Ruska či Itálie,“ těší Vávru aktuální situace jeho pivovaru.

Jedním z efektů takové industrializace je i slučování minipivovarů do skupin nebo vytváření několika výroben pod jedním majitelem. S něčím takovým už několik let proráží developer Martin Kulík v Čechách nebo holding Czech Craft Beers na jižní Moravě. Výsledkem pak je, že vznikají důležití hráči, kteří svým výstavem konkurují i velkým regionálním pivovarům.

To je život

Výhodu domácího pivovarského trhu představuje fakt, že není nijak velký. Když proto někde majitelé v touze po rychlém a velkém zisku začnou sládka tlačit do kompromisů nebo rovnou do prohřešků, šuškanda informace roznese i mezi konzumenty a výčepní. A jak je zřejmé, hospodští dnes už dávno nejsou ti, kdo bojují o sudy s pivem, snažit se musejí sami výrobci.

Zdroj: Český svaz pivovarů a sladoven

„Trh se bude standardizovat. Lidé už si vybírají a budou si vybírat stále víc a budou na pivovary náročnější a náročnější. Kdo neobstojí, ten zavře. To je život,“ ví Jan Šuráň z Českomoravského svazu minipivovarů.

Přestože tedy končí jedna etapa českého minipivovarnictví symbolizovaná PET lahvemi a ručně kreslenými logy podniků, kterou „odřídili“ především nadšenci, nastávající doba sice bude méně kouzelná, ale o to přehlednější. A pro pijáky možná přínosnější, ovšem nákladnější. V craftovém odvětví se zkrátka začalo točit mnohem víc peněz.

Dále čtěte:

Češe se to, suší se to. Úrodu chmele zachránily srpnové deště

Pěstuj chmel, zachráníš pivo

Minipivovary: Česko má novou turistickou atrakci