Že ruská invaze na Ukrajinu má dalekosáhlé důsledky pro celý svět, je jasné. Že zhoršila globální potravinovou krizi, že způsobila raketový růst cen pšenice a že kvůli ní po celém světě chybí olej nebo třeba maso, je zřejmé jakbysmet. Po šesti měsících od počátku ruské invaze to však dle serveru Business Insider vypadá, že by se situace mohla zlepšit. Země totiž obnovila dodávky obilí v Černém moři – třebaže přístav v Oděse, skrze nějž se většina vývozu realizuje, zůstává v ohrožení.
Ukrajina byla již od dob sovětské nadvlády nazývána obilnicí Evropy. Společně s Ruskem se starala bezmála o třetinu světového obchodu s pšenicí. Některé státy, zejména na Středním východě a v severní Africe, se na dovoz jídla z tohoto regionu silně spoléhají kvůli relativní geografické blízkosti a skutečnosti, že samy nemají na pěstování vhodné podmínky.
Putinova armáda jim však dodávky stěžejních obilovin utnula doslova přes noc, když 24. února na Ukrajinu zaútočila, v důsledku čehož došlo i na uzavírku zmíněného oděského přístavu. Lodě zůstaly v kotvišti na de facto stejných místech jako v časech pandemie.
Právě covid přitom mohl za to, že ceny potravin šly v uplynulých dvou letech výrazně nahoru. S vypuknuvší válkou se však dostaly na dříve netušená maxima. Export z Ukrajiny se propadl o 40 procent a dle Saxo Bank světu najednou chybělo 13,8 milionu tun zrna.
Zboží se konečně pohnulo
Uvedená pšenice se v polovině května prodávala v ceně 1278 dolarů za bušl. Od té doby ale, pokračující válce navzdory, vytrvale klesá, přičemž nyní je na světových trzích k dostání o bezmála 500 dolarů levněji. Děje se tak hned z několika důvodů.
Prvním z nich je fakt, že země na severní polokouli sklidily vlastní ozimou pšenici, což mimo jiné zmírnilo některé obavy z jejího nedostatku. Ukrajina zároveň zvládla přepravit část obilí po zemi. Především však došlo k znovuotevření oděského a některých dalších přístavů v Černém moři, což umožnila dohoda z konce července, kterou uzavřelo OSN s Tureckem, Ukrajinou a Ruskem.
Cena pšenice na světových trzích se v posledních měsících vrací na předválečnou úroveň. Zdroj: Trading EconomicsPrvní loď s obilím z Oděsy vyplula 1. srpna. V průběhu následujících týdnů se pak odsud podařilo přísně vymezenými a ostře sledovanými koridory vyexpedovat 700 tisíc tun pšenice. To je sice ve srovnání s běžným objemem pěti milionů tun měsíčně kapka v moři, k vylepšení prognózy ohledně globální potravinové bezpečnosti to ale stačilo.
„Do té doby se v celém přístavu nic nepohnulo,“ říká Mark Welch, ekonom z A&M univerzity v Texasu. Připomíná, že pšenice, jež se na dotčených lodích nachází, je ta, kterou místní farmáři sklidili už vloni. „Teď vidíme, že se nějaké obilí z Ukrajiny dostalo, a dokonce i Rusko naznačilo, že něco vyveze. To trochu zmírňuje ty nejhrozivější vyhlídky, které jsme očekávali před měsícem nebo dvěma,“ doplňuje.
„Domácí ceny se pomalu snižují,“ potvrzuje pro agenturu Bloomberg místopředsedkyně Ukrajinského agropodnikového klubu Kateryna Rybačenko. „Ale logistika je pořád velmi složitá. Přístavy se musejí zbavit odpadu z předchozích sklizní,“ říká dále. Analytici na to konto dodávají, že než zdecimovaná země stihne dodávky pšenice plně obnovit, uplyne bezmála půl roku.
Farmáři v tamních silech skladují ještě zhruba 18 milionů tun loňských zásob, a tak musejí vymyslet, kam s novou sklizní. To vše v době, kdy se lány pšenice na Ukrajině zmenšily asi o desetinu, protože jsou buď zničené, nebo místo nich byly vysazeny výdělečnější řepka a slunečnice.
Obavy ze špatné úrody jinde ve světě se nenaplnily
Počítáno bez Ruska obsluhovala Ukrajina před válkou asi 12 procent trhu. Jedná se o ztrátu, kterou lze za předpokladu příznivého počasí v jiných částech světa dle Welche bez problému nahradit. A aktuálně se to i daří, jelikož největší obavy panovaly na začátku roku kvůli loňské špatné úrodě v USA a Kanadě. Tam se naštěstí situace letos zlepšila. „V tuto chvíli dokáže Kanada nedostatek plně vykompenzovat,“ tvrdí expert.
Rekordní úrodu letos očekávají i Rusové – sklidí přes 90 milionů tun obilovin. „Za těchto okolností bude na trhu dominovat ruská pšenice,“ myslí si Pavlo Martyšev z Ekonomické školy v Kyjevě. Vyvážet budou především do Turecka a Egypta.
V případě takového Jemenu a Libanonu, tedy států, jež se z hlediska potravinové bezpečnosti jeví jako jedny z nejohroženějších, je každopádně situace jiná. To proto, že přímo závisejí na dodávkách z Ukrajiny, které jsou nadále logisticky i finančně velice náročné.
„I když se po světě nějaké obilí přesouvá, neznamená to, že jako země s omezenými zdroji, která si může drahé potraviny sotva dovolit, jste najednou v klidu. Vnitřní stres a potravinová nejistota jsou stále aktuálními problémy,“ myslí si Welch.
Konec v nedohlednu
Navzdory možnému kolísání náhradních dodávek a činnosti Oděsy by se podle Welche už ceny na jarní hodnoty vyšplhat neměly. Ačkoliv totiž lidstvu jako takovému jím vypěstované obilí sotva stačí na celý rok už od sezóny 2008 – v důsledku čehož na trhu panuje značná volatilita –, hlad zatím ještě ani jednou nenastal.
Co na druhou stranu situaci rozhodně nepomáhá, je fakt, že konec války na Ukrajině je stále v nedohlednu. Podmínky dohody o provozu koridoru v Černém moři se mohou kdykoli vmžiku obrátit směrem, který smaže pokrok, jehož se vyjednávacím týmům podařilo během posledních měsíců dosáhnout. „Věci se vyrovnaly do určité míry, základní nejistota ale zůstává,“ uzavírá Welch s tím, že vývoz z obilnice Evropy bude letos ve srovnání s léty minulými zhruba o třetinu nižší.
