Konec právního státu

Hodnoty Západu ohrožuje vstřícnost k islamofašistům

Dva precedenty.

Z letošního roku se stane v dějinách datum, kdy západní Evropa přestala být právním státem, který brání dodržování zákona před organizovaným zločinem.
První šok ze zjištění, že jejich stát nehodlá bránit své demokraticky zvolené politiky, natož pak běžné občany, před vraždami a vydíráním, zažili Nizozemci, když Nizozemsko vykázalo do vyhnanství poslankyni Hirsi Aliovou za to, že hájila práva svých muslimských spoluobčanek před středověkou krutostí talibanských praktik zacházení se ženami. Místo aby nizozemské státní a soudní instituce poskytly své statečné političce po několika pokusech o vraždu a výhrůžkách vraždou zákonem zaručenou policejní ochranu, vykázaly ji z bytu, odebraly jí občanství a donutily ji emigrovat do Spojených států.
Druhého otřesu se právní stát a vláda zákona dočkaly v červenci v Německu, kdy prominentní berlínská advokátka, třiačtyřicetiletá Seyran Atesová, musela po podobných výhrůžkách ukončit právní praxi a začít se skrývat. Loni za statečnou obhajobu muslimských žen proti vynuceným manželstvím a vraždám „ze cti“ obdržela cenu „Německá žena roku“. Letos jí policie odmítla poskytnout ochranu po opakovaných výhrůžkách vraždou a střelbě, která ji zranila a jejího kolegu zabila.

Ohrožení islámem.

Po Nizozemsku tedy i Německo všem jasně vzkázalo: evropští muslimové smějí zacházet se svými ženami podle libosti. Vynucená manželství, otrocké postavení žen, mrzačení pohlaví žen a vraždy „ze cti“ nejsou pro muslimy v Evropě trestným činem. Evropské soudy je nemohou soudit, protože právníci mají strach o vlastní život. Muslimské ženy před perzekucí od svých mužů, otců, bratrů a imámů nikdo neochrání. Aby evropské právo pro někoho přestalo platit, stačí zavraždit pár lidí a dalším vraždou hrozit. Nezáleží na tom, jaké nové imigrační a antiteroristické zákony se ještě v té či oné evropské zemi nebo pro celou EU vydají, jestliže stát, soudy a police nemají vůli si jejich dodržování vynutit. Debaty o tom, zda bude, či nebude šária tu či onde dříve nebo později zavedena, jsou bezpředmětné. V praxi se šária už provozuje a evropské zákony jí nedokáží zabránit. Anarchii v afghánském stylu a nakonec nastolení náboženského fašismu v íránském stylu už stojí v cestě jen tempo, kterým si ta či ona organizovaná skupina středověkých lupičů, vrahů a gangsterů osvojí každodenní praktiky, kterými bude vraždit a zastrašovat všechny, kdo jí přijdou na mysl.
Západoevropané bezmocně sledují, jak prohrávají a do exilu jedna po druhé prchají statečné ženy, které si troufly hájit evropskou svobodu. Slavná italská novinářka Oriana Fallaciová, na kterou byl vydán zatykač ve Švýcarsku za „urážku islámu“, žila dlouho v americkém exilu a v září 2006 se nakrátko vrátila do rodné Florencie, kde zemřela na rakovinu. A po ní teď odešla do amerického exilu Nizozemka Hirsi Aliová. Britská historička egyptského původu píšící pod pseudonymem Bat Ye’or - jejíž práce podrobně dokumentují jednak podřadné postavení Židů a křesťanů v islámském světě v celých jeho dějinách, jednak současný průběh islámské okupace Evropy - žije ve Švýcarsku pod ochranou. Ve Francii byla za „urážku islámu“ stíhána i filmová hvězda Brigitte Bardotová.

Ubrání se Evropa?

V Británii zatím na obranu demokracie stále odvážně vystupují dvě novinářské válečnice z Daily Mailu - snad posledního deníku, který si ještě troufá Británii otevřeně mediálně bránit. Jednou je bývalá válečná zpravodajka Anne Leslieová, která před několika lety navštívila desítky tajných setkání ženských skupin v Íránu zahalená od hlavy až k patě do čadry a popsala jejich úděsnou otrockou situaci. A to s vědomím, že kdyby byly dopadeny, trest smrti by neminul ji ani ženy, které navštěvovala. Druhou je Melanie Phillipsová, jejíž pravidelné články a internetová stránka neúnavně informují o nezadržitelném postupu islamofašismu v Británii a jejíž nejnovější knihu Londonistán, popisující Londýn jako organizační, finanční a intelektuální centrum světového džihádu, neměl odvahu vydat žádný britský nakladatel, a proto musela vyjít v Americe. Britští muslimové jim zatím vraždou nehrozí, snad proto, že mají v paměti Británii před dvěma desítkami roků, kdy dokázala ochránit Salmana Rushdieho před trestem smrti za urážku islámu. A možná částečně i proto, že džihádisté mají údajně tajnou dohodu s britskými bezpečnostními službami, že nebudou-li terorismem ohrožovat Británii, Británie je nechá na pokoji a nevydá do zemí, kde jsou stíhaní, jak píše Phillipsová ve své knize. Tuto dohodu sice už sami porušili, ale od doby Salmana Rushdieho v Británii islamofašismus hodně posílil. Proto lze očekávat, že po úspěchu v Nizozemsku a Německu odhodlání britského státu a justice znovu vyzkouší, a nelze tedy vyloučit, že i tyto dvě statečné ženy se budou muset vydat na útěk. A západoevropská média podlehnou totální islámské cenzuře.