Konec projektujících zedníků

Architekti a designéři již nejsou zbytečný luxus

Umakartové jádro, universální dýhová stěna v obývacím pokoji, začínající v jednom rohu místnosti a v druhém končící, květované koberce a kovové kuchyňské linky, jejichž dvířka držela jen díky několika magnetům zakoupených v papírnictví. Tak vypadala většina českých domácností na počátku devadesátých let minulého století. To se ale rychle mění. Ve větších městech funguje řada obchodů s designovým nábytkem a na služby architektů a designérů se již nepohlíží jako na nadbytečné. Přesto ale stále přežívají některé zaběhnuté zvyklosti.

V osmnácti od rodiny.

„Češi jsou zvyklí prožít celý život v jednom bytě. Proto si vyhledávají zaměstnání v místě, kde bydlí,“ říká architekt Jan Fišer. V západní Evropě a ve Spojených státech je běžné, že pro lidi je prioritou jejich povolání, které určuje místo i typ objektu, ve kterém žijí. To zatím v Česku kvůli nefungujícímu trhu s byty není dost dobře možné. V ideálním případě by měl byt odpovídat fázi života, ve kterém se jeho obyvatel nachází, čemuž opět odporuje zaběhnutý český model jednoho bytu po celý život. „V západním světě mladí lidé po odchodu z domova začínají v pronajatém bytě. Později si pořídí startovací byt. Ten by měl být především úsporný a levný. Po založení rodiny je nutné sehnat byt minimálně se dvěma pokoji, který by měl vydržet zhruba patnáct let. Poté přichází období, kdy rodina má k dispozici více finančních prostředků a může si dovolit zajímavější a luxusnější bydlení. Když odejdou děti z domova, takovýto byt je předimenzovaný a manželé uvažují o bytu na dožití,“ vysvětluje Jan Fišer. Dodává, že ještě donedávna bylo v Česku zvykem, že děti žily u rodičů až do třiceti let. „Teprve nyní začínají odcházet kolem osmnácti let. Pronajímají si malé byty, které suplují nedostatek levných startovacích bytů,“ doplňuje Fišer. Až do poloviny devadesátých let považovali v Česku i majetní lidé architekta za zbytečný luxus a návrh i design nového bytu svěřovali projektujícím zedníkům, kteří „tvořili“ podle zahraničních katalogů. Na okraji větších měst vyrostl takto bezpočet satelitních městeček. „Je to výstavba diktovaná majetkem,“ tvrdí Jan Fišer. Vznikly kolonie rádoby nadstandardního bydlení, kde chybějí služby a infrastruktura. „Říkáme tomu syndrom zazobance. Tito lidé si nenechali poradit s výběrem materiálu ani s rozvržením bytu. Výsledkem je celek, který působí architektonicky zmateně, nemá jednotný kultivovaný styl,“ tvrdí Fišer. Výjimkou proto není, když vedle sebe stojí funkcionalistický dům a barokní zámeček. Architekti považují tuto křečovitou snahu být za každou cenu jiný za zbytečnou. „V Dánsku dnes třeba nikdo nepostaví dům větší, než potřebuje, ačkoliv má peníze na honosnější. Dánové preferují střídmost a tradiční design,“ vysvětluje Fišer.

Za byt více než za kancelář.

Nicméně architekti poukazují na změny k lepšímu ve vztahu Čechů k bydlení. Ve druhé polovině devadesátých let vznikla vrstva lidí, která chce mít byt nebo dům navržený renomovaným architektem. U někoho je to výraz snobství, u jiných převažuje upřímná touha bydlet netradičně nebo prostě podle vlastních představ a nároků. Architekti přiznávají, že za nimi chodí i lidé, kteří shánějí finanční prostředky s problémy. Snazší je ale prý většinou práce s těmi, pro koho nehraje otázka peněz tak podstatnou roli. Většinou se totiž umějí rychle rozhodnout a vědí, co chtějí a co se jim líbí. Ze statistik a analýz realitních kanceláří vyplývá, že největší zájem je o byty středních velikostí o rozloze 50 až 70 metrů čtverečních. Někteří architekti ale považují tyto závěry za zkreslující. „Je to samozřejmě otázka peněz. Hodně lidí preferuje velké byty, ale jsou pro ně nedostupné. Kdo má možnost, pořídí si byt rozměrnější,“ tvrdí architekt Martin Kotík. Které lokality jsou pro lidi nejatraktivnější? Výběr je prý individuální. „Jsou lidé, kteří mají dvacet milionů korun a postaví si dům za Prahou. Jiní si zase nedovedou představit, že by bydleli mimo centrum a půl roku shánějí byt v Pařížské ulici,“ říká Kotík. Domnívá se, že dnes je ale zřejmě nejvíce in bydlení v centru Prahy. Tento trend je patrný i na množství projektů majitelů domů, kteří předělávají kancelářské prostory na byty. „Na počátku devadesátých let byl v Praze nedostatek moderních kancelářských ploch. Majitelé bytů proto narychlo předělávali byty na kanceláře. Dnes je trend opačný. Lidé jsou totiž ochotni za rezidenční prostor v centru zaplatit více než firma za kancelář,“ tvrdí Kotík.

Domácnosti jedinců.

Rozhodování o tom, jak bude nový byt nebo dům řešen, leží podle architektů ve většině případů na ženách. Muži jsou mnohem pasivnější. „Mají často prvotní nápad, když se ale po několikáté mění, nesouhlasí s tím, protože jsou pohodlní. Ženy naopak chtějí mít vše dotažené,“ domnívá se Kotík. Obecně platí, že lidé jsou dnes daleko náročnější, kladou větší důraz na to, jak budou bydlet. „Myslím, že kdyby měli dříve možnost rozhodovat o podobě svého bytu a měli z čeho vybírat, této možnosti by využili tenkrát také. Jejich svobodné rozhodování není dáno dobou, ale možnostmi,“ tvrdí Kotík. Architekti říkají, že klienti od nich vyžadují, aby bylo splněno vše, co si objednají. Není divu. Lidé dnes mají více informací, viděli jiné byty, i výkladní skříně obchodů s nábytkem. I proto mají větší nároky. „Někdo spolupracuje s odborníky již v době, kdy se teprve rozhoduje o koupi nového bytu. Architekti potom pomáhají i s výběrem lokality k bydlení,“ říká Fišer.
Typické po současnou společnost je rostoucí počet domácností jednotlivců. Nezávislý mladý muž, natož žena, který bydlí sám v bytě a dělá kariéru, byl ještě před několika desítkami let raritou. V šedesátých letech bylo takových „singl“ domácností kolem pěti procent, dnes je to už třikrát tolik. A jejich počet neustále roste. Předpokládá se, že v horizontu třiceti let jich bude více než třetina a jejich počet se bude i nadále zvyšovat. Trend se samozřejmě promítá i do podoby bytů. Ve Velké Británii již developerské firmy hovoří o fenoménu, kdy si byty pořizují mladé, nezadané a bohaté ženy, které mají specifické požadavky na bydlení, jako jsou velká koupelna, prostorná šatna, stylové zařízení a spolehlivé zabezpečení bytu. Přizpůsobit se museli nejen stavitelé. Firmy Miele, Siemens, Kitchen Vision a Bosch nabízejí produkty určené pro mladé zaměstnané ženy. Jejich kuchyně vybavené nejmodernějšími přístroji od kávovaru Nespresso, po odšťavovače, trouby na pečení pizzi, boxů na zmrzlinu až po vestavěné televize a počítače, umožňují s trochou nadsázky, aby ženy rozesílaly e-maily zatímco připravují večeři.

Vše pro prostor.

Klientům, pro které je nejdůležitější dostatek prostoru, jsou určeny privátními projekty, což jsou bytové domy s ostrahou a dalšími službami, kde je zaručen dostatek soukromí. „Tyto objekty dokáží v dobrém slova smyslu simulovat sousedské prostředí. Jde většinou o uzavřené komplexy s vlastní zahradou, grilem i bazénem,“ říká Fišer. Samozřejmostí jsou také výtahy přímo z garáží nebo oddělené vchody pro jednotlivé byty. Architekti byty v těchto rezidenčních komplexem navrhují jako otevřené prostory, aby si je klient mohl zařídit co nejvíce po svém. K nadstandardnímu bydlení patří také adaptace půdních prostor. „V Praze jsou takovéto plochy k mání hlavně na Smíchově a na Vinohradech,“ tvrdí Jan Fišer. Atraktivitu těchto půdních bytů vidí architekti především v atypickém prostoru, velikosti místností a působivém výhledu. Příkladem takto řešeného bytu je Penthouse v Praze - Starém Městě, jehož majitelem je významný český podnikatel. „Bytu vévodí rozlehlý společenský prostor s atraktivním výhledem. Čelní stěně místnosti dominuje rozměrný kamenný krb. Volný interiér poskytuje možnost variabilního rozmísťování nábytku,“ popisuje luxusní rezidenci Fišer. Další místnosti „Penthousu“ - ložnice, kuchyňka, šatna a sociální zařízení jsou vzhledem k prostorné společenské místnosti řešeny minimalisticky. „Nezbytným prvkem takto řešeného bytu je perfektně zpracovaný detail a výběr kvalitního designového nábytku,“ dodává Fišer.

Už i pokoj pro služku.

Pro luxusní rezidence v privátních projektech nebo v půdních přestavbách jsou typické velké obytné a odpočinkové prostory. Ty jsou často propojeny i s kuchyní. Ostatní místnosti oddělují pouze lehké nástavné příčky. Tento trend nebylo možné v minulosti prosazovat, protože hrozil postih v případě, že měl majitel nadměrný byt. Nemyslitelné bylo také propojení obytných prostor s kuchyní, hlavně kvůli nepříjemným výparům z kuchyně. Problém je dnes vyřešen moderními technologiemi. Nové digestoře totiž zabraňují rozšiřování kuchyňských výparů. Nové stavební materiály a výkonná technika umožňuje volnější propojení prostor a jejich větší prosvětlení denním světlem. Byty se rozšiřují o terasy a zahrady.
Objevují se také nové nebo se spíše vracejí zapomenuté typy místností, pro něž v malých panelákových bytech nebylo místo: počínaje pracovnami, přes pokoje pro návštěvy až po komůrky pro služky. Z obývacích pokojů mizí těžkopádné obývací stěny a místo nich se významných zařízením bytu stává domácí kino. Typ vybavení a vzhled nábytku je pro mnohé majitele bytů stejně důležitý jako pro motoristické fandy značka auta. V české bytové architektuře se v posledních letech prosadil úsporný až strohý minimalistický styl, který v mnohém navazuje na předválečný funkcionalismus. Paradoxní je, že snaha vyvarovat se dekorativním prvkům coby znaku měšťáctví byla před válkou projevem úsporné bytové kultury intelektuálů většinou s nízkými platy. Dnes je minimalistický interiér typický hlavně pro majetné manažery. V bytech postupně mizí také kovové radiátory. Luxusní byty mají podlahové vytápění. Rozvody sítí jsou prováděny tak, aby bylo možné připojit se například k internetu kdekoliv. Ke standardnímu vybavení těchto rezidencí patří také klimatizace, dálkově ovládané žaluzie a osvětlení. „Lidé dnes více dbají na bezpečnost. U nadstandardního bydlení je to podmínka,“ říká Kotík. Většina privátních projektů nabízí svým obyvatelům služby, jako je zahradník, bezpečnostní služba, údržba bazénů a fitness centra. „Náklady na jeden byt mohou potom stoupnout na sedm až osm tisíc korun. Mnoha lidem se sice tento servis líbí, jsou ale překvapeni, že stojí dost peněz,“ konstatuje Martin Kotík.

První byly koupelny a kuchyně.

Největší změny ve vybavení bytu jsou nejvíce patrné v kuchyních a koupelnách. „Současným trendem jsou sice permanentním inovace, na druhou stranu se prosazuje i retro, především funkcionalismus v kombinaci se špičkovými technologiemi,“ tvrdí Jan Fišer. O tom, jak bude vypadat kuchyně v novém bytě, rozhodují ve většině případů ženy. „Požadují její naprosto perfektní a funkční uspořádání a vybavení. Důležitá je také snadná údržba,“ říká Fišer. V současné době již kuchyně plní odlišné funkce než na počátku minulého století, kdy žena většinu dne strávila vařením. „Více lidí chodí do restaurací. Pomalu končí i éra polotovarů. Kromě Vánoc není kuchyně centrem domácnosti,“ tvrdí Kotík. Na první pohled upoutají v dnešní kuchyni kvalitní materiály, nastavitelné osvětlení, velké lednice s mrazákem, kam se vejdou potraviny minimálně na týden. Běžným vybavení je dnes také bar, kam se odkládá jídlo, které je poté servírováno na stůl. „Častým požadavkem klientů je samostatná místnost, sloužící jako spižírna,“ říká Fišer. Ti, kteří chtějí míst zařízenou kuchyni podle posledních trendů se mohou obrátit na specializovaná studia, která se zabývají pouze projekty y kuchyní. Na přípravu plánu kuchyní existují speciální počítačové programy, které na základě klientových požadavků vytvoří kompletní návrh i s barvami.
„Majetnější si zařizují kuchyně se značkovým vybavením a designem. Kvalitní kuchyň lze zařídit i v paneláku,“ tvrdí Fišer. Jednodušší vyjde i s vybavením za 120 tisíc korun. „Za značkové kvalitní kuchyně ale zaplatí zájemce od půl milionu korun výš,“ dodává. Co se týká koupelen, požadavkem, který jednoznačně převažuje, je prostorná vana. „Je to samozřejmě otázka financí a dostatku prostoru. Bohužel většina rodin je omezena panelákem,“ říká Martin Kotík. Kromě kuchyní a koupelen se ale mění i názor na další zařízení bytu. Co bylo ještě dříve považováno za nutnou součást luxusních rezidencí, dnes nahrazují vymoženosti jiné. Na počátku devadesátých let byl téměř každý nadstandardní byt vybaven krbem. „To dnes již skončilo. Lidé si totiž uvědomili, že krb příliš často nevyužijí a navíc ho musejí uklízet,“ říká Kotík. Podobné je to i s masážními vanami. „Dnes je in masážní sprcha,“ tvrdí Martin Kotík. Skončila také éra domácích saun a bazénů, protože lidé si raději zajdou do nějakého fitness centra.