Můžeme začít třeba ruskou ambasádou – onou nedobytnou pevností v ulici Pod Kaštany. Na komunikaci s novináři tam zvyklí nikdy nebyli. Velvyslanectví dodnes nemá ani oficiální e-mail a ještě donedávna se při vytočení mobilního telefonu tiskového atašé Veliké Rusi ozývala jeho manželka, toho času na shoppingu kdesi hluboko v útrobách nákupních galerií. A vida – stačila jedna ukrajinská krize a velvyslanectví se snaží. Začalo rozesílat e-maily s dvacetistránkovými přepisy tiskových konferencí ruských politických velikánů. To, že jde o dva dny staré zprávy, už je maličkost. V zemi, kde zítra znamená včera, byl pojem času vždy relativní.
Probudil se i senátor Vladimír Dryml. Zhrzený člen několika politických stran a ředitel Česko-německé horské nemocnice Krkonoše rozeslal do redakcí dopis s tím, že sankce jsou pokrytecké. Rusové nás prý živí. Jestli na znamení pobratimství nechá přejmenovat i svou vrchlabskou kliniku, už ale nenapsal.
Škoda. Poté, co se Dryml verbálně pokusil odsunout doktora arabského původu z „odněmčených“ Krkonoš, stal se z něj expert na problematiku vyhnání. Pokud by ve Vrchlabí vznikla První česko-ruská bolnica, možná by se z polospánku konečně probudili i další „nemrtví“. Tentokrát ti, kdo by lidem vysvětlili, proč by Česko sankce podporovat mělo. Těmhle zombie bohužel budíček ještě nezazvonil.
Čtěte také: