České politické elity jsou neschopné
Impotence menšinové vlády a nemohoucnost vládních i nevládních politiků se na čemkoliv dohodnout jsou příčinou všech nedostatků, které České republice vyčítá evropská exekutiva. To je v kostce druhá hodnotící zpráva o pokroku země v přípravách na členství v Evropské unii. A nutno dodat, že díky posledním diplomatickým aktivitám zpráva některé výtky nakonec tlumí. Podle informací týdeníku EURO proto, aby ještě více nerozkmitala českou politickou scénu.
Přešlapování na místě. Nepříjemná je podle Bruselu zejména skutečnost, že se Česká republika nepohnula z místa ani v těch okruzích, které Evropská komise ostře kritizovala už vloni. To se týká zejména špatně fungující státní správy. Systém administrativy je nejednotný, nedostatečně řízený, vzdělání úředníků a jejich platy jsou nízké. Zvláštní výtku si republika vysloužila za odložení zákona o státní službě až na rok 2002 a za neexistenci nezávislého orgánu dohledu na ochranu dat.
Stejně tak Evropské komisi vadí, že se nic nezměnilo v soudnictví. Soudy mají nedostatek moderního vybavení a mnoho neobsazených míst. Nedostatečná je specializace soudců stejně jako jejich vzdělávání v právu Evropské unie. Příliš dlouhé jsou soudní procedury, absence Nejvyššího správního soudu je příčinou nízké účinnosti soudnictví v boji proti organizovanému zločinu. Za mimořádně vážný problém pak Evropská komise považuje korupci. Mnoho mezer nachází v legislativě proti praní špinavých peněz a v institucionálním zabezpečení tohoto boje. Rovněž tak ČR vytýká, že dosud neratifikovala úmluvu OECD z roku 1997 o boji proti uplácení zahraničních veřejných činitelů při mezinárodních transakcích. Tržní ekonomice (jejíž hlavní instituce již existují) chybí podle Bruselu legislativní rámec. Nedokonalá je hlavně právní úprava bankrotů, dosavadní chatrné paragrafy jsou ještě chatrněji uplatňovány. Celkově - přebírání norem Evropské unie je prostě pomalé.
Ekonomické K. O. Zpráva z minulého týdne sice konstatuje pozitivní trendy v makroekonomice, upozorňuje však na růst nezaměstnanosti a zvyšující se deficit státního rozpočtu. Zvlášť pak vytyčuje špatné úvěry bank a neprůhlednost kapitálového trhu. Za zásadní vadu na kráse ovšem považuje zastavení privatizace nefinančních podniků a cenové regulace. Komisařům také vadí, že stát zasahoval do problematických podniků, a přitom neměl plán na jejich restrukturalizaci. To se týká zejména ocelářství. Stejnou chybou bylo zastavení privatizace průmyslových firem.
Velmi nedostatečná je liberalizace energetiky. Přežívající monopoly a ceny stále neodpovídají světovému trendu, stát dále do této oblasti zasahuje, restrukturalizace je pomalá a energie se dál využívá neefektivně. Stupeň harmonizace norem pro energetiku je nízký. Ovšem u železnic a vodní dopravy dokonce nulový.
Životní prostředí je hodnoceno ještě hůře než vloni. Brusel varuje: je potřeba zvýšit ochranu vod a zpracování odpadů. Pokuty, které uděluje Státní inspekce životního prostředí, jsou příliš nízké.
Celkově - vláda nemá hospodářskou politiku, na níž by se shodly všechny strany. Urychlit musí jak právní, tak strukturální reformy.
Zvláštní kapitola. Skepticky hodnotí zpráva Evropské komise schopnost České republiky přijmout povinnosti spojené se členstvím v EU. Nulový pokrok prokázala země při harmonizaci práva v oblasti duševního vlastnictví, práva obchodních společností, účetnictví a ochraně dat. Brusel je znepokojen také tím, že Česká republika žádá o časově zatím neomezené přechodné období pro uvolnění prodeje nemovitostí cizincům (EURO 38/1999). Nespokojen je i s novelou loterijního zákona. Nízké stropy pro výhry považuje za omezení marketingových aktivit společností ze zemí unie. Dále doporučuje rychle přijmout nový telekomunikační zákon a dosáhnout kompatibility při uplatňování směrnice Televize bez hranic.
Poslední z šesti. Souborný dokument Evropské komise upozorňuje, že příprava na členství není jen záležitostí vlád, ale všech politických vůdců v zemích, které se o ně ucházejí. A chování českých politiků je jedním z důvodů, proč se Praha usadila na poslední příčce žebříčku. Ne však jediným. Rostoucí obavy Bruselu vyvolává česká tržní ekonomika, země údajně ztrácí půdu pod nohama i v konkurenceschopnosti.
Pokárání unie neušel ani jeden z čekatelů, porovnání hodnotících zpráv je ovšem výmluvné. Mezery mezi uchazeči o členství se prohlubují, Česká republika dostala přes prsty nejvíce.
Nejlépe si vede Maďarsko, zejména při celkovém přebírání evropského zákonodárství, vymáhání práva a reformě státní správy. Potřebné úřední struktury dobře zřizují i Poláci. Hmatatelně se zlepšilo Slovinsko, které Evropská komise vloni kritizovala stejně ostře jako Českou republiku. (Slovinští poslanci si ovšem na rozdíl od českých odpustili prázdniny a zákonodárství EU přijímali o sto šest). Chválen je i Kypr, zpomalení tempa naznačuje zpráva u Estonců.
Chabá náplast. Komisař pro rozšíření Evropské unie Günter Verheugen uchazeče znovu ujistil, že země první skupiny zůstávají těsně vedle sebe. Neopomenul však dodat, že pro Prahu - pokud nepřidá - je hrozba zaostání za jinými kandidáty velmi reálná.
Opatrně optimistický je hlavní vyjednavač České republiky pro vstup do Evropské unie Pavel Telička. Doporučuje vnímat zprávu z Bruselu jako příležitost. „Je otázka, kolik těch příležitostí ještě bude, možná je to příležitost poslední. Ale je to příležitost k tomu, abychom si mimo jiné uvědomili hloubku jednotlivých problémů. Určitě jde o to, abychom mobilizovali politické subjekty a síly. Ale nejenom je, také státní správu a další subjekty. Telička je přesvědčen, že jsme až dosud příliš spoléhali na jistou civilizační vyspělost země. Takže nyní je potřeba hledat vyšší míru politického konsenzu. Ovšem nejenom v obecné rovině, v základním cíli, ale v konkrétních řešeních, která nás čekají.
Politici vedou svou. Prezident Václav Havel poté, co ho velvyslanec Evropské unie v Praze Ramiro Cibrian seznámil s hodnocením příprav České republiky na členství v unii, prohlásil, že země potřebuje většinovou vládu a silnější odhodlání politiků a veřejnosti pracovat na přibližování k EU. Premiéra Miloše Zemana potěšilo, že se nepotvrdily katastrofické scénáře na téma - Česká republika nebude v první vlně kandidátských zemí. Pobouřilo jej naopak to, že strany čtyřkoalice zveřejnily vlastní zprávu o stavu příprav a poslaly ji do Bruselu. Předsedu Poslanecké sněmovny Václava Klause zahřálo, že Cibrian odmítl přijmout dokument, v němž KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a Demokratická unie shrnuly vlastní názory na připravenost ČR ke vstupu do unie. Opoziční poslanci odmítli snahu menšinového sociálnědemokratického kabinetu vyvinout větší tlak na Parlament, aby urychlil schvalování zákonů souvisejících s integrací.
Vicepremiér Egon Lánský bude místopředsedou odpovídajícím za integraci ještě minimálně týden. Vláda se bude hodnotící zprávou komise podrobně zabývat až na zasedání 25. října. Premiér uvedl, že připraven je už „určitý organizační návrh na systémovou změnu týkající se řízení procesu českých příprav na integraci do unie . Zda to znamená odvolání Lánského, ale neřekl. „Předpokládám, že až se vrátí z nemocnice, budu s ním na toto téma mluvit, uvedl. Komise mění strategii. Nový předseda Evropské komise Romano Prodi bezprostředně po svém nástupu oznámil změnu dosavadní strategie při rozšiřování unie. Od roku 2000 by se mělo začít jednat s dvanácti uchazečskými státy, nikoliv jen se šesticí vyvolených, rozšiřování by se tak mělo zrychlit. Zároveň se ovšem zpřísní kritéria pro hodnocení kandidátských zemí. Prodi tvrdí, že komise bude dbát hlavně na souběžnost mezi vyjednáváním a reálným dokončováním příprav jednotlivých zemí v jednotlivých oborech. „Princip diferenciace by měl být aplikován na všechny kandidátské země, včetně těch, které už s EU jednají, prohlásil šéf Evropské komise. Nejlepší tak budou moci vstoupit do Evropské unie za dva či tři roky, slabší mohou čekat léta a být vrženy mezi „virtuální členy unie. Experti zabývající se integrací nevylučují, že do podobného postavení by se záhy mohla dostat právě Praha.
Výtky evropské komise
- Neschopnost politiků dospět k dohodě
- Prohloubení hospodářské recese
- Špatné úvěry bank a netransparentnost kapitálových trhů
- Zastavení privatizace nefinančních podniků
- Zastavení cenové deregulace
- Nedokonalá legislativa o bankrotech a její uplatňování
- Zásahy státu do průmyslových podniků, aniž by existovaly plány a cíle jejich restrukturalizace
- Nedostatečné tempo harmonizace práva s normami EU
- Absence dlouhodobé politiky pro potírání diskriminace a sociálního vyloučení
- Váznoucí reforma státní správy, zejména odložení zákona o státní službě na rok 2002
- Žádná změna v soudnictví
- Chybí účinná protikorupční politika
- ČR je tranzitní i cílovou zemí pro obchod se ženami
