Evropská komise znovu oprášila svůj plán na zavedení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob.
Jeho případné přijetí by na jedné straně znamenalo snížení administrativní náročnosti pro firmy, na straně druhé by vedlo ke snížení daňové konkurence mezi jednotlivými členskými státy.
V současné době má každý členský stát Evropské unie vlastní pravidla pro výpočet základu daně z příjmů právnických osob. Na rozdíl od nepřímých daní, kde již harmonizace významně pokročila, v oblasti daní přímých zatím jednota neexistuje. Zásada volného pohybu osob, služeb, kapitálu a zboží se promítá ale i do daňové oblasti, a proto tlak na harmonizaci i v této oblasti postupně vzrůstá. Evropský soudní dvůr se zatím snažil oblast přímých daní judikovat způsobem, který tuto problematiku spíše liberalizoval. V současné době však z Evropské komise a bruselské administrativy vycházejí podněty, aby se sladila i daň z příjmů.
Cílem je tak nyní vytvoření jednotné právní úpravy v rámci Evropské unie pro výpočet a konsolidaci společného základu daně u subjektů, které podnikají v několika členských zemích a tvoří jednu vlastnickou skupinu. Spolu s tím má být zaveden systém, podle nějž by docházelo k rozdělení konsolidovaného společného základu daně členským státům, ve kterých tyto daňové subjekty podnikají. Na přidělený základ daně by se v každém státu Unie aplikovala sazba národní daně. Předpokládá se tedy, že by rozdíly mezi zeměmi ve výši firemních daní zůstaly zachovány.
Sníží se daňová konkurence?
CO CHCE DÁT KOMISE DO NÁKLADŮ
• 50 procent nákladů na reprezentaci
• tvorba rezerv
• daň z příjmů
• úplatky
• pokuty a penále hrazené státním úřadům za porušení práva
• náklady na řízení vynaložené v souvislosti s daňově osvobozenými příjmy (dividendy, kapitálové zisky apod.)
• peněžité dary a specifikované dary na charitativní účely
• náklady na pořízení či technické zhodnocení odpisovaného majetku (majetek s dobou použitelnosti vyšší než 12 měsíců a s pořizovací cenou vyšší než 1000 eur)
Názory na zavedení společného zdaňovacího základu se liší. Například podle bývalé náměstkyně ministra financí Dany Trezziové jsou teoretické cíle projektu „smysluplné“. „Stanovení metodiky výpočtu základu daně a zavedení jednoduchých a transparentních pravidel by jistě snížilo administrativní zátěž firem i správců daně a vedlo k omezení daňových úniků a podvodů,“ vysvětluje.
Ostatní aspekty ovšem už tak pozitivně nevyznívají. Stanovení společného zdaňovacího základu je totiž už předstupněm toho, aby se pak v nějakém dalším vývoji poměrně jednoduše harmonizovaly daně i na úrovni daňové sazby. „Je proto důležité tento vývoj bedlivě sledovat, protože jestli mají ještě členské státy v oblasti daní nějakou část suverenity, tak jsou to právě daně z příjmů,“ domnívá se soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. „Pokud by se společná zdaňovací základna dále vyvíjela, tak by státy o kus této suverenity mohly přijít.“
Na snížení daňové konkurence mezi jednotlivými státy by přitom prodělaly státy s nižším zdaněním firem, tedy i Česká republika. „Dovedu si představit vývoj, v němž zejména nadnárodní společnosti, které mají svá sídla ve státech s vysokou mírou zdanění právnických osob, zvolí tento systém, protože jim pomůže kompenzovat a snížit zatížení v těchto státech,“ říká Šimka. Podle jeho slov to časem bude nutit stejným způsobem danit i na sebe navázané společnosti, například v rámci koncernu, nebo jejich pobočky, které působí ve státech s nižší sazbou daně z příjmů právnických osob. To nakonec může vést paradoxně k tomu, že státy, v nichž jsou nízké sazby daně z příjmů právnických osob, na tom budou prakticky bity. I Trezziová ovšem připouští určité pochybnosti. „Otázkou zůstává naplnění v praxi, a jaké klady a zápory by zavedení společného konsolidovaného daňového základu jednotlivým členským zemím přineslo.“ Zástupci firem myšlenku na zavedení jednotného daňového základu vesměs vítají. „Harmonizace v této oblasti je více než lákavá. Jednalo by se o obrovské zjednodušení podnikání v rámci kteréhokoliv státu Evropské unie. Zejména malým a středním podnikům by padla bariéra drahého daňového poradenství při dnešních 27 daňových systémech. Rovněž z hlediska srovnávací základny by jednotný zaklad byl nesporně pozitivní,“ říká mluvčí Svazu průmyslu a dopravy Milan Mostýn. I svaz má ale k návrhu své výhrady. „Politickým problémem je konsolidace. Zejména z hlediska podílu na dani jednotlivých firem ve skupině, které mají sídlo v různých státech. Nelze ani přehlížet názor euroskeptiků, kteří považují harmonizaci daňového základu za první krok k jednotné evropské dani z příjmů,“ říká Mostýn.
Jeden stát, dva daňové systémy
Další problém se skrývá v tom, že by v případě přijetí společného zdaňovacího základu mohlo dojít ke vzniku dvou daňových systémů na území jednoho státu. Možnost volby společného zdaňovacího základu by byla totiž alespoň zpočátku opcionální. Firma by si jej tedy mohla, ale i nemusela zvolit. „Samozřejmě, že to v jistém smyslu vede k vytvoření jakýchsi dvou daňových režimů – jeden režim pro tu firmu, která oné opce využije, a druhý režim pro tu, která se nechá zdaňovat čistě podle vnitrostátní úpravy. To vytváří vnitřní daňovou konkurenci uvnitř jednoho státu,“ domnívá se Šimka.
Takový systém, kdy budou existovat dva daňové systémy na úrovni jednoho státu ale nemůže být dlouhodoběji udržitelný. Bude se tak vytvářet umělý tlak na postupné rušení národních daňových systémů a na zavedení společného zdaňovacího základu nejen jako eventuální možnosti, ale jako povinnosti, aby se daňový systém stal opět jednotným. Odtud je už pak jenom kousek k prosazení následného kroku – k stanovení jednotné daňové sazby.
Právě možná negativa, která by přijetí společného zdaňovacího základu mohla přinést, jsou důvodem, proč práce na něm pokračují poměrně pomalu, byť se v poslední době zrychlily. Podle Trezziové je předpokládané dokončení projektu zhruba v roce 2011, což se ale může zdát více než ambiciózní. Zejména s ohledem na rezervovaný přístup řady zemí. Existuje však několik členských zemí Evropské unie, které projekt výrazně podporují. Pokud nedojde k přijetí záměru všemi 27 státy, může být implementován na základě institutu takzvané zesílené spolupráce.
Stačí, když se osm členských zemí dohodne, a projekt podpoří. Jednotný daňový základ pro firmy by se tak mohl stát zadními vrátky, kterými se může dostat do diskuze otázka daňového dumpingu, kterým se ohání řada členských států. „Většina těch starších a velkých států Unie se potýká s důsledky silného sociálního státu, a míra zdanění zde přesahuje míru zdanění v Česku a dalších bývalých komunistických státech,“ vysvětluje snahy po zavedení společného daňového základu Šimka. „Domnívám se, že vláda by měla tento vývoj pozorně sledovat a chránit naše národní zájmy.“
Kdo by na tom vydělal?
STANOVENÍ ZÁKLADU DANĚ
Základ daně jednotlivých společností by měl být stanoven jako rozdíl mezi příjmy a náklady, výdaji a ostatními odčitatelnými položkami. Příjem by měl být definován velmi široce. Osvobozeným příjmem by měly být dotace určené na pořízení, výstavbu či zhodnocení odpisovaného majetku, dividendy, příjem stálé provozovny a kapitálové zisky při splnění určitých kritérií). Daňově odčitatelným nákladem by měly být všechny náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů včetně nákladů na vědu a výzkum či na zajištění kapitálu a úvěru pro podnikatelské účely. Za daňově neuznatelné by byly považovány náklady ve formě distribuovaného zisku, splátek kapitálu či úvěru, výplaty vlastníkům či náklady, z kterých profitují vlastníci, osoby s nimi spojené. Náklady na zaměstnance včetně členů statutárních orgánů by měly být daňově uznatelnými náklady za předpokladu, že podle národní legislativy podléhají dani z příjmů fyzických osob.
Dosud přitom není jasné, jak by se daně rozdělovaly mezi jednotlivé státy. „Hledání klíče, podle kterého by měla být alikvotní část konsolidovaného společného základu daně z příjmů právnických osob alokována jednotlivým členským státům, a na kterém by se všichni shodli, je největší výzvou projektu,“ připomíná Trezziová.
Finální rozhodnutí o možném přijetí návrhu a jeho výhodnosti pro české právnické osoby bude možno učinit, až bude znám konkrétní rámec projektu s jasnou a podrobnou úpravou všech relevantních aspektů. Ministerstvo financí podle Trezziové zatím vždy avizovalo spíše opatrný až skeptický postoj k projektu, přestože projevilo zájem se odborně-technických prací na projektu zúčastnit a některé jeho části podpořit. Pozitivní přístup vždy vyjadřovalo k prvnímu kroku – nalezení jednotné metodiky základu daně z příjmů právnických osob společně pro všechny členské země.
Na společném daňovém základu vydělá koncern, který se bude snažit uniknout ze své národní daňové úpravy, a který tím pádem sníží svůj základ daně. Nezvolí si ji naopak ta firma, která zdaňuje většinu příjmů v zemi, která má nízkou sazbu daně z příjmů právnických osob. Z toho důvodu by zřejmě přechod na nový systém nebyl pro české podniky výhodný. „Pro některé podniky to určitě výhoda být může, pro jiné nikoli. Závisí to na tom, do jaké míry je podnik integrován do evropské ekonomiky. Rovněž bude podstatné, do jaké míry půjde o dceřinou společnost nějakého evropského holdingu, anebo zda jde naopak o český podnik expandující do zahraničí,“ hodnotí dopady společného zdaňovacího základu Šimka. „Dopady mohou být velmi individuální, a nelze dopředu říci, zda je to celkově pro české ekonomické subjekty výhodné či nikoli. Určitě lze ale říci, že tento vývoj, který by znamenal vyšší daňové zatížení, je nevýhodný pro ty podniky, které mají základ v České republice, a které expandují do dalších zemí Unie,“ vysvětluje Karel Šimka.
