Užijme si tašek. Jejich éra končí.
Připravenost československých občanů odnést si domů i nepředpokládaný nákup bývala počátkem 90. let kdekým obdivována. A kdekdo měl v aktovce, kabelce, či dokonce jen v kapse připravenou prachobyčejnou síťovku. Kdo by pokaždé vyhazoval drobné za igelitku!
Jenže záhy se potvrdilo, že to nebyl žádný úkaz občanské vyspělosti, ale pozůstatek permanentní pohotovosti vstoupit do jakékoli fronty. Na cokoli. Když fronty pominuly a obchody začaly nabízet plastové pytlíky zdarma, síťovky zanikly. S řídnutím potravinářských obchodů za rohem už leckde vymizely i běžné nákupní tašky. Jen nemnoho puristů se přeorientovalo na tašky plátěné. A zbytek lidí propadl šustivému moru…
Že je to špatně, si musí uvědomit každý, koho na vycházce do přírody vítají plastové třepetalky odhozených pytlíků. Poletující tašky výrazně zvyšují náklady na úklid obcí, dokážou ucpat i kanalizaci a způsobit záplavy okolí, a tím i nemalé škody. Ohrožují zdraví a život zvířat, které je sežerou. A hlavně jsou výsměchem všem snahám o šetření energií a ropou.
Kupující, kteří hojně využívají zdarma nabízených plastových tašek, si neuvědomují, že si jejich výrobu už předplatili v ceně zboží. Každá prý vyjde na čtyřicet haléřů. Tuto cenu však bohužel platí i ti, kteří si důsledně nosí vlastní tašku a na plastovém plýtvání se nemíní podílet.
Nářkům nad celosvětovým problémem dala vale i Čína. Země s nejhorší ekologickou pověstí předvedla světu nejúčinnější řešení: plastové tašky se tam nejen nesmějí rozdávat, ale ani vyrábět. Irsko už dlouho směřuje k podobnému cíli čistě ekonomickými prostředky: chceš-li tašku, zaplať si ji a spolu s ní tučnou daň státu. Česko čeká na vstřícnost prodejců. Neskončí-li sami s rozdáváním tašek, ministr životního prostředí jim nabídne dohodu. Kdyby i to selhalo, vydá se Česko irskou cestou, která by zasáhla každičkou tašku. Nastane renesance síťovek?
